Bakteriová hniloba ořešáku u vlašského

    Na listech jsou malé, prosvítající, pak hnědé až černé skvrny, často ohraničené jemnými žilkami. Jejich střed, často obklopený jasně zeleným kroužkem, zasychá. Skvrny hojně splývají ve větší, souvislé, odumírající části pletiva. Napadené květy a mladé výhony černají a zasychají. Často již na plodech mladých, hojněji na vyspělejších, se objevují napřed více méně okrouhlé, pak splývající, přesně neohraničené, tmavozelené až černé skvrny. Tato místa jsou proláklá; často je zachvácen celý plod, jehož slupka i zelené oplodí zasychá a spojuje se neoddělitelně se skořápkou, jež rovněž černá, měkne, prolamuje se a hniloba pokračuje do jádra. Chorobu vyvolává tyčinkovitá bakterie s bičíkem na jednom pólu Pseudomonas (Bacterium) juglandis E. F. Smith. Bakterie přezimují ve výhonech a pupenech, šíří se větrem, vodou. Ochuravění je často velmi silné za vlhkých let a na humornějších půdách a působí značné ztráty na úrodě ořechů, které podléhají zcela nebo zčásti zkáze. Pozdě ochuravělé a hned po sklizni zužitkované plody jsou poživatelné, pro skladování suchých ořechů se nehodí. V obraně je nezbytné odklízet a zneškodnit napadené listy a plody, odřezat a spálit onemocnělé letorosty (ve školkách), pěstovat odolnější odrůdy (odrůda Chaberte je náchylná, Mayette méně náchylná), prý též roubovat na odolnější ořešák černý. Mladší stromy se doporučuje ošetřovat postřikem měďnatými přípravky (1 % bordóská jícha a jiné přípravky měďnaté) před květem a když jsou plody asi 15 mm velké; za velmi vlhkých let je doporučitelný postřik ještě i později. Podle zpráv jsou účinné též zákroky antibiotiky.