Vrtule ovocná

Ceratitis capitata (Wied.)

        Mezi škůdci ovocných rostlin, kteří jsou v poslední době dopravou ovoce rozšiřováni ze zamořených států do států dosud nezamořených, třeba s podnebím velmi rozdílným, je také vrtule ovocná. Je to moucha blízce příbuzná naši vrtuli třešňové. Její larva v nakažených plodech k nám dovážených může být lehce zavlečena na naše území, a protože jsou po zkušenostech s červcem San José, přástevníkem americkým a jinými zavlečenými škůdci předpoklady k tomu, aby u nás v některých krajích též zdomácněla a pak ohrožovala jakost u nás vypěstovaných plodů, zejména broskví a meruněk, byla zahrnuta mezi karanténní škůdce. Ovoce tímto škůdcem zamořené nesmí přejít hranice našeho státu. V poslední době bylo mnohokrát takové ovoce na hranicích pozastaveno a vráceno dodavateli. Přes přísně a svědomitě prováděné prohlídky dováženého ovoce, zejména pomerančů a broskví, se stane, že jsou k nám dovezeny vrtulí nakažené plody, na nichž se vždycky, zejména nejsou-li larvy ještě vyvinuty, napadení těžko pozná. Stane se proto, že larvy z červivých plodů vylezlé se zakuklí a vylíhlé vrtule a rozletují po okolí. Po spáření pak kladou vajíčka do broskví, takže i u nás již bývají broskve červivé s larvami tohoto škůdce, zejména broskve vypěstované v Bratislavě a jinde v blízkosti ovocných skladišť. Kukly však u nás zmrzají, takže se škůdce u nás zatím trvale neusídlil. Přesto však je třeba na tohoto škůdce včas upozornit. Proto i do této knihy jsme zařadili krátké pojednání o bionomii vrtule obecné a možných způsobech ochrany.

        Je dlouhá 6 – 7 mm, hlava je žlutá, oči hnědočervené, tykadla žlutá, se štětinkovitým černým koncem; místo, v němž jsou na temeni hlavy umístěna očka, je hnědé. Hruď je šedobílá se stříbřitým leskem, posetá drobnými černými chloupky a s význačnými dlouhými chlupy směřujícími nazad; na hřbetě jsou černé lesklé skvrny: pět menších nahoře a větší jsou na bocích; sahají až ke kořenům křídel. Štítek je vpředu úzce stříbrošedě lemován, jinak je černý a jako všechny černé skvrny také lesklý. Zadeček je hnědožlutý, černě chlupatý, u samičky končí, podobně jako u vrtule třešňové, kladélkem. Nohy i s chodidly jsou žluté, holeně chlupaté. Křídla jsou široká, šedavá, šedočerně skvrnitá, s dvěma význačnými, částečně šedočerně lemovanými skvrnami, z nichž jedna je položena napříč skoro středem křídla a druhá menší je při vrcholu. Vajíčka jsou bílá, protáhle vejčitá, jsou kladena vždy v menších skupinách po 6 – 8 kusech, nejčastěji pod pokožku nebo slupku plodů. Larva je struska, stejná jako u vrtule třešňové, je však delší, měří v dospělosti kolem 8 mm, bělavá, s hákovitým ústním ústrojím. Kukla je zpočátku žlutohnědá, později tmavohnědá, stejného tvaru a podoby jako kukla vrtule třešňové (tvar soudečku). Z vajíčka se líhne larve již po 38 hodinách nebo později podle místních klimatických podmínek. Larva však žije krátkou dobu, obyčejně jen 6 dní. Z kukly se líhnou vrtule po 8 dnech nebo podle klimatických podmínek i později. Je-li teplota nižší než + 18 °C, vrtule ovocná již vajíčka neklade. Optimální teplota pro její život je 32 °C; z toho je vidět, že je vysoce teplomilným tvorem, který by mohl u nás zdomácnět, s největší pravděpodobností jen na jižním Slovensku. Škodlivost vrtule ovocné je větší než třešňové především proto, že znehodnocuje plody cennějších druhů, zejména broskví, pomerančů a má větší počet pokolení.

        Ochrana: Plody napadené larvami vrtule ovocné nutno zužitkovat; napadená místa lze, např. z pomerančů, vykrájet. Larvy hynou ve vodě, takže napadené části je možno naházet do džberů s vodou. V Italii a v jiných zamořených státech se k lapání much vrtule dobře osvědčily láhve s vnadidlem ve formě tekutiny. Desinfekce půdy sirouhlíkem nebo chlorpikrinem, dotykových přípravků DDT i jiných se dnes v zamořených státech běžně používá.