Bejlomorka maliníková/ostružiníková

Lasioptera rubi Heeger

        Na prutech maliníků a ostružiníků kulovité, nejvýše 2 – 3 cm v průměru velké nádorky hálky, s kůrou na povrchu rozdrásanou a povrchem hnědým, mozolnatě bradavičnatým. Uvnitř hálek najdeme v rozrušeném pletivu oranžově žluté 3 – 4 mm dlouhé, vřetenovitě protáhlé larvy, které, na rozdíl od larev žlabatky maliníkové, nejsou v samostatných komůrkách. Larvy jsou beznohé, bezhlavé strusky a kuklí se na místě žíru, blíže povrchu hálky. Dospělý hmyz se líhne z kukel, které se těsně před líhnutím z části vysunou z pletiv hálek. Dospělá bejlomorka je podobná droboučkému komárku, tykadla jsou řetízkovitá, nohy poměrně dlouhé, u samiček je zadeček ukončen kladélkem, jímž klade samička vajíčka do štěrbin kůry. Hálky na prutech způsobují jejich snadnou lámavost a pruty obyčejně nad hálkou zasychají. Škody někdy velmi značné, zejména v blízkosti lesů, kde je tato bejlomorka u nás všude rozšířena. Bejlomorky se líhnou v květnu nebo počátkem června a kladou velmi četná vajíčka, nejčastěji po 8 – 15 kusech, k základům pupenů. Vylíhlé larvy se zavrtávají do dřeně prutů a žírem dráždí pletiva k vytvoření hálky, ve které přezimují. Kuklí se teprve v dubnu nebo až počátkem května.

        Ochrana stejná jako u žlabatky maliníkové; i v tomto případě nutno napadené pruty odřezat a spálit ještě před líhnutím bejlomorek.