Čekejte prosím...Nemoci škůdců ovocných stromů
Početnost škůdců ovocných stromů během let a desítiletí kolísá v určitých vlnách, které nejsou vždy vázány jen na příznivé nebo nepříznivé podmínky povětrnosti. Pomnožení jednotlivého druhu často zdaleka neodpovídá počtu vajíček, které samička naklade. Samička naklade např. více než 300 vajíček; ale v daném místě v příštím pokolení nalezneme obvykle nejvýše pětinásobek téhož druhu hmyzu a ještě častěji pouze náhradu rodičovského páru. To znamená, že 290 až 298 z nakladených zárodků hyne ve vajíčku, v housence nebo v kukle dříve, než může ukončit svůj vývoj. Na této úmrtnosti se bohatě podílejí klimatičtí činitelé: sucho, vlhko, zima, teplo. Podílejí se tu i zásahy člověka. Ale význačný podíl na této úmrtnosti mají i nemoci hmyzu. Mezi nemoci hmyzu počítáme nákazy houbami, bakteriemi, viry, prvoky a červy. Při vývoji hmyzí populace stoupá nemocnost hmyzu s jeho hustotou na daném prostoru, s častostí vzájemného styku a s úbytkem hodnotné, nepotřísněné potravy. Při každém stoupání početnosti hmyzu stoupá současně nebo s mírným zpožděním i nemocnost hmyzu. Dosahuje vrcholu tehdy, když dochází k holožírům. Při tom se „promořuje“ prostředí zárodky nemoci, takže častost nákazy silně stoupá. V tom okamžiku překročí křivka nemocnosti housenek křivku množení a dochází k zániku kalamity zavlečením choroby hmyzu. S novým řídkým stavem hmyzu v určitém místě dochází k řídkým střetnutím s choroboplodným činitelem, a tím i k sníženým přenosům z hmyzu na hmyz. Nákaza se ocitá postupně s množením daného škůdce v rovnováze. Pak škůdce, který se nyní vzácně setkává se zárodky nemoci, se množí intensivněji a jeho početnost vzrůstá. Dochází k nové vlně silného výskytu škůdce a k novému zvýšenému napadení nemocemi. Od nemocí hmyzu nežádáme naprosté vyhubení daného škůdce, ale snížení jeho početnosti pod práh škodlivosti. Při tom má tato mez být udržována automaticky skoro bez zásahu člověka, což je hlavní výhodou biologických prostředků v boji s hmyzem proti prostředkům chemickým.
Nákazy houbami, mykosy, vyvolávají u hmyzu nižší houby, zvláště ze skupiny Entomophtorales. Tyto nedokonale známé houby klíčí ze svých výtrusů na povrchu hmyzu, prorůstají jeho pokožkou dovnitř těla a vyplňují je plstnatou spletí vláken. Když živočich již pod útokem plísně zašel, vyrůstají na jeho povrch četné výtrusonoše (konidiofory), které oddělují na svém povrchu četné výtrusy. Takto obrostlý hmyz je čistě bílý, narůžovělý nebo měděnkově zelený. Ale ještě před tím se pozná přímo na omak tím, že i původně měkká stadia (jako housenky) jsou tuhá nebo houbovitě pružná a netrhavá. Nejčastější je houba Beauveria Ossiana (Bals.-Criv.) Vuill. a B. globulifera (Speg.) Pickard, původci „bílé muscardiny“, která je ze všech hmyzích mykos nejčastější a napadá všechny druhy bez rozdílu. Nacházíme ji hlavně na druzích, které přezimují v uzavřených zavlhlých prostorách v kůře, dřevě nebo pod kůrou. Zvláště hojná je na zimujících housenkách obaleče jablečného, na lýkožroutech, drtnících atd. Vyskytuje se poměrně často i u listových škůdců, jako je bourovec prsténčivý. Mnohem řidčeji nacházíme napadení „zelenou muskardinou“, plísní z rodu Metarhizium.U housenic pilatek se ve vlhkých letech vyskytuje ještě další nákaza plísní, která je nápadná tím, že kolem zduřelé mrtvé housenky se tvoří jemné kolo drobných bílých výtrusů. Původce – houba Empusa (Entomophthora) aulicae Reich., když prorostla celé tělo pilatky, vyráží své plodonoše mezi články těla hmyzu ven; její konidie napadají v okolí další housenky. Řadu plísní z hmyzu, hlavně Beauverie, je možno pěstovat na umělých půdách a tak rozmnožit ve velikém množství. Zralých výtrusů ve směsi s plnidlem (talkem, popelem) se používá k poprašování napadených kultur.
Nákazy bakteriemi se vyznačují tím, že nacházíme zašlé jedince, jejichž tělní obsah je jedinou změtí drobných tyčinek nebo koků. Při tom však obsah tavě není roztékavý, nýbrž pouze mazlavý, většinou bez osobitého zápachu. Nákazy jsou dvojího typu. V první skupině jsou nákazy, při nichž do těla hmyzu pronikají bakterie, které se vyskytují normálně – a neškodně – vně i uvnitř střeva hmyzu, rankami a poškozeními v tělním pokryvu hmyzu. Po poraněních, natrženích ať pokožky, nebo střevní stěny, vnikají mikrobi do těla a brzy vyvolávají otravu septikemii, při které vyplňují v masách tělní dutinu hmyzu. Hmyz zanedlouho hyne. Jindy k septikemii dochází při poškození hmyzu „zapařením“. Na zapařeném hmyzu sice na povrchu nevidíme žádné změny, ale střevní výstelka takových jedinců se stala prostupnou pro mikroby a hmyz rychle hyne. Vedle těchto původců bakterios známe několik bakterií, které jsou přímo pro hmyz zhoubné, kdekoliv se s nimi setká v náležitém množství. Mezi ně patří např. Bacillus thuringiensis (Berliner). Dostanou-li se jeho spory do střeva hmyzu, hlavně housenek, hmyz poměrně rychle hyne. Teprve po smrti hmyzu se bakterium rozmnožuje v tělních tkáních hmyzu. Je tedy jeho účinek především otrava organismu housenky látkami, které se uvolňují z otevřených spor. B. thuringiensis Berl. se vyskytuje poměrně často v housenkách našich obalečů. V drobnohledu ho poznáme podle toho, že před sporulací se vedle spor vytvářejí ještě vřetenaté inkluse a že jeho plasma je v buňce bakterie rozložena v drobných shlucích, přerušovaných méně vybarvenou hmotou. B. thuringiensis Berl. se dá také snadno vypěstovat na umělých půdách a rozmnožených spor se používá v boji s housenkami tam, kde nemůžeme použít insekticidních látek. Jeho výhodou je trvanlivost a nejedovatost. Spory podrží svoji virulenci a životnost několik let. Jsou nakažlivé jen pro hmyz.
Virová onemocnění hmyzu jsou velmi významným regulátorem množství určitého druhu hmyzu. Jde o viry speciální, pro ten který druh nebo skupinu hmyzu patogenní. Virovým onemocněním postižené housenky jsou nápadné tím, že zůstávají na větvičkách viset za jeden pár panožek, kdežto zbytek těla visí dolů k zemi a v jeho konci je nateklá kapka hnědého, silně páchnoucího roztoku, zbytek úplně ztekuceného těla housenky. Pod drobnohledem nacházíme v tekutině spousty drobných tělísek, která se podobají krystalkům se zaoblenými hranami. Tyto polyedry, jak se nazývají, jsou pro hmyzí virosy, polyedrie, charakteristické. Vytvářejí se z jader buněk tukového tělesa i jiných orgánů hmyzu a působí konečně rozpad těla hmyzu. Nákaza se projevuje na nemocných housenkách jen zcela nepatrně a housenka, která hyne, má již vnitřek těla zcela rozpuštěný. Kapka tekutiny stéká do nejspodnější části housenky a tu se drží, až housenka praská nebo se odtrhává od podkladu, potom se roztéká po podkladu a zamořuje životní prostředí housenek nákazou. U škůdců ovocných stromů se setkáváme s polyedrií poměrně často u bourovce prsténčivého, u bekyně velkohlavé i u běláska ovocného. Právě tak napadá polyedrie i housenky obaleče jabloňového, housenky bourovce, různých píďalek i martináče hruškového. Vzácné je virové onemocnění bekyně zlatořitné. U housenic jsou polyedrie ojedinělé. Polyedry vznikají jen ve střevních buňkách. U jiných škůdců než u motýlů a blanokřídlých se pravá polyedrie nevyskytuje. Polyedry se v přírodě udržují virulentními velice dlouho (i několik let) v drobných puklinách kůry, odkud je déšť vyplavuje nové listy, kde se housenky nakazí. Nákaza je zděděná, přechází přes vajíčko do potomstva. Rozvíjí se však až při špatných podmínkách výživy, hlavně při holožírech. Tehdy působí rychlé hynutí velikého počtu housenek a vede k zániku kalamity. V biologickém boji proti škůdcům ovocných stromů je možno použít i postřiků z rozmělněných polyedrických housenek, aby se tak rozšířila nákaza v populaci. Viry polyedrie se nedají zatím pěstovat, postřikový materiál se proto získává sběrem nakažených zašlých housenek. Housenky se nakazí po 7 – 10denní inkubaci. Polyedrie jsou pro své hostitele značně specifické, křížové nákazy jsou dosti obtížné. Promoření hmyzu polyedrií má krajově ohniskový ráz; obvykle právě v místech přemnožení hmyzu je malé a lze je zvýšit postřikem. Polyedry jsou nakažlivé jen pro členovce.
Nákazy působené prvoky jsou působeny hlavně organismy blízce příbuznými včelí nosemě. Mikrosporidie, jak se tito cizopasníci souborně nazývají, napadají různé orgány hmyzu, tukové těleso, střevo, malpighické nebo snovací žlázy, tělní dutinu nebo svalstvo. Výsledkem nákazy je zastavený vývoj napadeného hmyzu, jeho postupné odumírání a zasychání jeho těla. Nákaza počíná pozřením vejčitých spor velikostí od 1 do 10 µ. Ty se ve střevě hostitele otvírají, z nich se dostává ven zárodek, který vniká do stěny střeva a odtud do orgánu, který je tím nebo oním druhem mikrospodorie napadán. Přísné zachovávání specificity pro orgán je u mikrosporidií obvyklé. Ve tkáni se počne zárodek měňavkovitého amébovitého tvaru množit, mění se v nepravidelné nebo okrouhlé mnohojaderné útvary, kteér se opět rozpadají (schizogonie), a nakonec se jednojaderná stadia změní v jednojadernou vejčitou sporu. Pomnožení cizopasníka je mnohosetnásobné. Spory odcházejí střevem nebo zůstávají v těle hmyzu až do jeho uhynutí. Jimi se opět nakazí další hmyz. Obvykle hmyz jedné „potravní skupiny“, jako jsou např. housenky bourovce prsténčivého, bekyně zlatořitné, běláska ovocného a bourovce třešňového, mají společné mikrosporidie, navzájem předávané. Jiný okruh je u bekyně velkohlavé, další u obalečů a housenek různých druhů napadající pupeny. Mikrosporidie se uvolňují z tukového tělesa zašlé a vyhnilé housenky (nebo po jejím sežrání dravým hmyzem – mravenci, střevlíky, drapčíky, plošticemi apod.). U nás známe nákazy mikrosporidiemi u bekyně zlatořitné, bourovce prsténčivého, běláska ovocného, bekyně velkohlavé, mola jabloňového, obalečů všech druhů, prakticky u všech druhů škůdců. V přírodě se však naleznou jen zřídka, poněvadž nemocné housenky jsou obětí dravého hmyzu, ještě než zahynou. Jsou totiž od pátého dne po infekci jen málo pohyblivé, nepřijímají mnoho potravy a nedovedou se ani bránit před útoky. Nákazy mikrosporidiemi jsou zhusta doprovázeny otravami (septikemiemi), zvláště v prvních desíti dnech. Dochází k nim tak, že zárodky pronikající stěnou střeva dovolí vstup i bakteriím a ty pak působí úplavici a otravu „krve“ housenky. Rozmnožování mikrosporidií na umělých půdách není možné. K postřikům pro záměrné rozšíření mikrosporidios se používá rozmělněných mrtvolek housenek. Ve vhodném prostředí v půdě nebo na kůře stromů vydrží spory mikrosporodií teplo i zimu po dobu více než 10 měsíců. V nepříznivém prostředí hynou spory během několika dní.
Poslední skupinou nemocí jsou nákazy červy. Původci onemocnění jsou někdy dlouzí (3 – 4 cm), tencí, bílí červci z čeledi Mermitidae. Jejich drobné larvy pronikají do těla housenky, v něm dorůstají do dospělosti, pak vylézají z hmyzu a vlézají do země, kde prodělávají zbytek života. Hmyz, který červi opustili, hyne a zůstává viset na větvičce. Mnohem menší, jen drobnohledem viditelní, jsou cizopasní červi z rodu Neoplectana Steiner, kteří rovněž pronikají s potravou i pokožkou do těla hmyzu av tělní dutině se rozmnožují. Samci a samice se tu setkávají, z vykladených vajíček se uvnitř těla hmyzu vyvíjejí stovky larev, které pronikají stěnou střeva ven a s trusem odcházejí. Svojí činností rozrušují vnitřní orgány napadeného hmyzu a tím ho usmrcují. Při tom i valná část červů, hlavně pohlavně dospělí jedinci, zanikají. U nás se ojediněle v obaleči jablečném vyskytuje Neoplectana carpocapsae Weiser. Červi z rodu Neoplectana Steiner lze pěstovat na umělých půdách. Proto i tomuto našemu škůdci obaleče musí být v budoucnosti věnována pozornost, aby bylo zjištěno, jak dalece ho lze použít k biologickému boji s obalečem.
Praktické znalosti o záměrném rozšiřování nemocí hmyzu jsou na celém světě zatím v počátcích – třebaže místy, též u nás došlo k úspěšným pokusům v praxi. Nelze potom zatím prohlásit, zda biologický boj proti škůdcům je s jejich pomocí ve velkém měřítku možný nebo ne. Podle dosavadních zkušeností lze předpokládat, že k úspěchu povede jednorázové použití, odpovídající použití insekticidů. Naším cílem však musí být dlouhodobá regulace výskytu škůdce jeho nemocemi. A toho dosáhneme teprve tehdy, až budeme náležitě znát všechny podmínky jejich výskytu, okruhy, kterými na hmyz přecházejí, a odezvy hmyzu na nákazu.
Již dnes však – při náležitém vybudování příslušné služby – lze velmi cenné závěry ze zjišťování nemocnosti škůdců ovocných i jiných plodin nabývat pro předvídání, prognosu jejich výskytu.
K obojímu, k poznání života původců chorob škodlivého hmyzu a tím i jeho nemocnosti, je třeba dlouholetých pozorování za přispění všech našich pokrokových ovocnářů.