Jmelí bílé jabloňové

Viscum album L. subsp. mali (Tub.) Janch. 

    Jmelí bílé, Viscum album L., je polocizopasník, patřící mezi rostliny jevnosnubné neboli semenné (Spermatophyta neboli Phanerogamae), do čeledi ochmetovitých (Loranthaceae). Na listnatých stromech roste plemeno tohoto druhu jmelí bílé jabloňové, Viscum album L. subsp. mali (Tub.) Janch.

    Jmelí je zelený nebo zelenožlutý keřík s vidličnatě rozvětvenými lodyhami a větévkami, které mají na koncích po 2 vstřícných, podlouhle vejčitých, 0,5 – 1,5 cm x 2 – 4 cm velkých, celokrajných, kožovitých, neopadavých listech. Košaté trsy bývají až pes 1 cm vysoké. Trsy jsou dvoudomé, na stejném stromě bývají rostliny samčího i samičího pohlaví. Květy velmi drobné, žlutavé, v rozsochách větví. Plod je bělavá, nepravá, kulovitá bobule, obalená tuhou pokožkou. Oplodí pod pokožkou je lepkavě slizovité; jím obklopené pevné jádro má 2 – 4 klíčky.

    Jmelí je typicky polocizopasnou (poloparasitickou) rostlinou ovocných dřevin: asimiluje sice kysličník uhličitý z ovzduší, ale vodu a nerostné látky přijímá z těla svého hostitele. Děje se tak pomocí pohružovacích kořenů zapuštěných do dřeva větví hostitelského stromu. Napadené větve zduřují a od konců zasychají. Kořeny při růstu stromu v hlubších vrstvách dřeva odumírají a zanechávají v něm charakteristické chodbičky.

    Ačkoli jmelí napadá různé listnaté a jehličnaté stromy, tvoří plemena, která cizopasí pouze na některých druzích stromů. Plemena žijící na stromech jehličnatých na listnáče nepřecházejí. Plemeno žijící na jabloních může přejíti na jabloně z listnatých stromů jiných druhů a naopak. Toto plemeno však nepřejde na stromy jehličnaté. Semena plemene jabloňového jmelí mají více slizu než semena plemen žijících na stromech jehličnatých. Nejhojněji jmelím napadané listnáče jsou: jabloň, topol, jeřáb, jeřáb muk, vrba, klen, javor, bříza, osika, lípa, mandloň, vzácněji též hrušeň, švestka, mahalebka, střemcha, třešeň, dub, jasan. Dosud nebylo jmelí nalezeno na dubu a jilmu.

    Jmelí roznášejí hlavně drozdovití ptáci, na ovocných stromech drozdi a kosi, též kvíčaly a brávníci (oba posledně jmenované druhy roznášejí jmelí též na jehličnatých stromech). V zažívacím ústrojí ptáků se stravuje skoro jen slupka bobule, sliz se zbavuje vody, lpí však na semeni a chrání je jak před trávicími šťávami ptáků, tak i před ztrátou vody. Proto je ptactvem jmelí snadno roznášeno.

    Na našem území je jmelí na ovocných stromech pouze zcela výjimečný polocizopasník, a to jen na zanedbaných, přestárlých a přehoustlých jabloních. U stromů řádně proklešťovaných a ošetřovaných dosud zjištěno nebylo. Jeho klíčící rostliny jsou na povrchu hostitelské rostliny spolehlivě hubeny postřikovými látkami užívanými v době vegetačního klidu. Hojněji se dříve vyskytovalo v alpských zemích na starých stromech odrůd pěstovaných pro výrobu moštu.

    V boji proti jmelí je nutno jím napadené větve ihned, jakmile napadení zpozorujeme, odřezat a spálit, řeznou plochu ošetřit karbolineem nebo organickým barvivem.