Černá spála révy vinné – anthraknosa

Gloeosporium ampelophagum (Pass.) Sacc. 

        Původcem jejím je jmenovaná houba. Její vedlejší plodní forma, konidiové stadium, patřící do skupiny hub nedokonale známých (Deuteromycetes – Fungi imperfecti), pomocného řádu Melanconilales, tvoří plodničky ve formě ložisek, tzv. acervuli. Houba napadá všechny nadzemní části rostliny. Na mladých zelených výhonech rostliny vznikají nejprve hnědé, pak až černé, zvětšující se, slabě protáhlé nebo i okrouhlé nepravidelné skvrny lemované na okraji temným, vystouplým okrajem, uprostřed šedé. Mladé výhony – proti houbě nejchoulostivější – usychají, na starších větévkách houba prorůstá i do podkorových vrstev, větévky odumírají. Na listech jsou drobné, hnědé až černé nebo šedé, tmavě ovroubené, protáhlé i nepravidelné skvrny. Odumřelé pletivo skvrn vypadává, vznikají díry, při silném napadení zůstanou jen žilky. Napadené listy se kroutí, hnědnou, odumírají. Často jsou napadány i bobule; mají hnědé, eliptické skvrny, někdy červeně lemované („ptačí očko“), s vyvýšeným okrajem. Na bobulích se také nejčastěji vyvíjejí výtrusy (kondie). Silně napadené bobule nedorůstají, předčasně zasychají. Na starším dřevu vznikají po nákaze rány, podobné onemocnění rakovinou. Pletivo obklopující rány na výhonech je silně prorostlé podhoubím houby, tvrdne, sklerotisuje se.

        Černá spála révy vinné je u nás chorobou poměrně vzácnou. K nákaze docházívá nejčastěji v době květu, při velmi vlhkých a chladných jarech. Příliš hustý zápoj rév chorobu podporuje. Ložiska houby, z nichž se vyvíjejí konidie, se tvoří pod pokožkou. Povrchové buňky plodné vrstvy oddělují vejčité konidie. K houbě se též přiřazují jednoduché plodonoše s jednobuněčnými konidiemi, vyrůstající na rakovinných ranách větví, dále též pyknidy s mikrosporami, vytvářené ve skvrnách listového pletiva na zimu. Houba přezimuje konidiemi, myceliem i sklerotickými útvary.

        Houba napadá révu vinnou, americké podnožové révy a jejich křížence s révou vinnou, pravidelně proti peronospoře nestříkané. V zemích, kde byla tato houba dříve silně rozšířená, stala se vzácnou od té doby, co se tam pravidelně postřiky bojuje proti peronospoře.

        Odklizení napadených listů a bobulí je nezbytné. Dobrá, všestranná výživa je nutná. V době vegetačního klidu se doporučuje odřezat a spálit napadené větve. Účinné jsou různé postřiky, tak např. 6 % roztokem zelené skalice, nebo 5 % roztokem modré skalice, po vyrašení pupenů postřiky 0,5 – 1 %, později až 1,5 % bordóskou jíchou. Zkoušejí se též organické fungicidy na basi karbamátové (Ziram, Thiram). Je-li podezření, že choroba by mohla být zavlečena řízky nebo sazečkami révy, je nutno je desinfikovat podobným způsobem; koncentraci je pak třeba snížit. Jíchy nebo roztoky nemají přijít na čerstvá poranění.