Mera hrušňová
Psylla pyricola Först.
Je velmi vážným škůdcem hrušní, především v teplejších ovocnářských oblastech, škody jí způsobené bývají z neznalosti často připisovány jiným vlivům. Listy napadených hrušní brzy po vyrašení zůstávají zkrouceny, nestejnoměrně se rozvíjejí. Na jejich spodní straně, především u hlavního listového nervu, bývá mnoho i pouhým okem patrných drobných žlutých vajíček nebo již žluté, později šedozelené barvy, které se později rozlézají po ostatních listech a sají na jejich spodní straně. Nakonec se shromažďují na kůře mladých letorostů a sají vždy těsně vedle sebe. Medovice, kterou larvy v hojnosti vylučují, stéká po větvích dolů. Tato vlhká místa jsou hojně navštěvována mravenci; jejich přítomnost nejspíše prozradí výskyt larev mery, jichž barva téměř úplně splývá se šedým zbarvením kůry větví.
Mera hrušňová je rozšířena po celé mírné Evropě, na východ sahá její rozšíření až za Kavkaz a do Turkestanu. Byla zavlečena i do USA a Kanady. Žije pouze na hrušních. U nás je v některých krajích velmi vážným škůdcem, způsobujícím každoročně vážné škody. Je v dospělém stavu velmi podobná meře jabloňové. Podobně jako u tohoto druhu jsou i u mery hrušňové čerstvě vylíhlí jedinci zelení, teprve později hnědí. Dospělá je dlouhá 3 – 4 mm. Přezimuje ukrytá na různých místech, nejčastěji pod kůrou stromů, pod lapícími papírovými pásy a na jiných suchých místech vyhledávaných také květopasem jabloňovým – mnohdy daleko od hrušňových sadů. Ze zimních úkrytů vylézá už koncem března nebo počátkem dubna a klade vajíčka na hrušňové plodonoše do štěrbin kůry, podobně jako mera jabloňová na jabloních. Vajíčko má na užším konci dlouhý ocáskovitý, zahnutý výčnělek, přesahující délkou délku vajíčka, na širším konci pak zobánek, jímž je zaklenuto. Po vykladení je barvy bělavé, za několik dnů nabude barvy intensivně žluté. Za několik dní (podle našich pozorování nejčastěji po 10 dnech, podle PLOTNIKOVA až po 27 dnech) líhnou se z vajíček larvy sající na vyrašených listech hrušní. Larvy rychle dorůstají a v krátké době vzniká druhé pokolení mery. Samičky tohoto pokolení se hned za několik dní po vylíhnutí páří a kladou vajíčka už na vyrašené, polorozvité listy. V drsnějších krajích a zejména v chladných jarech splývá často první pokolení s druhým. Dokonce bylo u nás často pozorováno, že vůbec nedojde k vykladení vajíček na kůru a přezimovavší samičky mery kladou pak vajíčka hned na vyrašené listy. Počet vajíček vykladených jednou samičkou je v prvním pokolení podle našich pozorování 86 – 213 kusů; pravděpodobně je vždy přes 100 kusů, protože nelze dobře zjistit, zdali přilétlá samička nevykladla část vajíček již jinde. U druhého pokolení samiček jsme zjistili průměrný počet vajíček 344 (NAGAJBOKOV uvádí 480). Vylíhlá larva měří 0,37 mm, dospělá 1,4 mm a 1,15 mm šířky. Z počátku je běložlutá, se širokými hnědočernými pásky na hrudi a na hřbetní straně článků zadečku a je zploštělá. S vajíčky druhého pokolení se líhnou larvy po 6 – 10 dnech a již po 26 – 38 dnech dospívají dospělé mery. Larvy druhého pokolení sají nejprve na listech, pak odlézají na zelenou kůru letorostů a v době, kdy jim narostou již základy křídel, jsou šedočerné, sají už na kůře jednoletých až tříletých letorostů seskupeny těsně vedle sebe; mají lepkavý povrch těla. V teplých krajích bývá u nás ještě jedno pokolení, jehož dospělí jedinci pak přezimují. Teprve na jaře příštího roku se mery páří.
Největší škody jsou merou hrušňovou způsobovány na tvarovaných hrušních, mnohem menší na vysokokmenech, zejména na starších stromech. Zvlášť při silných výskytech, kdy se shromáždí až 90 larev při patě listových řapíků, mohou usychat celé letorosty a též nasazené květné pupeny. Napadené výhony a listy bývají pokryty medovicí, na níž se usazují často v hojnosti saprofytické plísně (černě) zbarvující povrch listů zelenočerně. U zvlášť silně napadených stromů jsme pozorovali i opad nedozrálých plodů, jejich špatný vývin a kaménčitost.
Podobnou bionomii má taktéž na hrušních žijící mera ovocná, Psylla pyrisuga Förster, a m. skvrnitá, Psylla pyri (L.). V četných krajích bývá mera ovocná hojnější než mera hrušňová (Holovousy 1952).
Ochrana je nejsnadnější než u mery jabloňové. Předjarní postřiky organickými barvivy nebo karbolinei zničí dospělé přezimující mery jen částečně, protože z velké části mohou přezimovat mimo hřušně a ovocné výsadby, též v blízkých jehličnatých lesích. Nejdůležitější je proto ochrana v době vegetace. V teplých oblastech, kde samičky vykladou vajíčka prvního pokolení na kůru, možno s úspěchem použít postřiku organickým barvivem těsně před rozpukem pupenů jen tehdy, byl-li postřik opakován a proveden také těsně před rašením. Všude jinde nutno použít jen dotykových přípravků, z nichž největší účinnost mají přípravky na basi E 605 (0,035 % Systox), zejména byl-li postřik po několika dnech opakován. Samičky kladoucí vajíčka lze chytat i do ruky, protože nejsou, zejména v ranních hodinách, plaché. Tohoto mechanického způsobu lze ovšem použít jen na nízkých kordonech nebo na vřetenech. Ačkoliv je to způsob velmi pracný, bývá velmi úspěšný, protože lze přitom odstranit i listy s vykladenými vajíčky. Jeden člověk může tímto způsobem pochytat za den i mnoho tisíc kladoucích samiček nebo spářených jedinců. Při nových výsadbách vřeten a jiných nízkých tvarů, které bývají nejvíce merami hrušňovými napadány, se doporučuje častá prohlídka při rašení pupenů a prohlídka okolí, není-li již merou zamořeno na starých stromech. Tam, kde přezimují dospělé mery na starých stromech v nejbližším okolí (Průhonický park), je ochrana předjarními postřiky málo úspěšná, zejména u mladých výsadeb, protože na nich mera nepřezimuje.
Přirozených nepřátel má mera hrušňová i její dva příbuzné druhy málo. Někdy bývá dost dospívajících larev zničeno lumčíky, jejich přítomnost prozrazují dírky v zaschlých tělech larev, která zůstala na místě i delší dobu, podobně jako parasitovaná těla mšic.