Zobonoska jabloňová – Zobonoska ovocná

Rhynchites bacchus (L.)

        Jeden z nejškodlivějších druhů zobonosek na ovocných stromech. Je rozšířena v celé palearktické oblasti, především ve střední a východní části Evropy. Poškození se projevuje na plodech peckovin, především višní a třešní, ale i na plodech jabloní, zejména v počátku jejich vývoje, jako drobné hnědavé vpichy.

        Nosatec purpurově červeně až purpurově fialově kovově zbarvený, lesklý, 5 – 5,6 mm dlouhý; celé tělo je dlouze, jemně pýřitě chlupaté, hlava s noscem skoro tak dlouhá jako ostatní část těla. Štít u samečků není po stranách opatřen hrotem. Žije na jabloních, třešních a višních, hrušních, broskvoních, meruňkách, slivoních, lískách, též však na hlozích a dubech. Přezimuje jako dospělá pod listím a pod kůrou ovocných stromů, někdy též jako kukla v plodech spadlých na zem, velmi často v plodech napadených současně moniliosou. Proto sběr a zneškodnění moniliosových plodů nejpozději v předjaří má i zde svůj velký význam. Na jaře a v létě napadají brouci listy jen zřídka kdy, nejvíce však nahlodávají nevyvinuté plody a kladou do nich od května do července vajíčka. V teplejších krajích kladou vajíčka do holiček peckovin už v dubnu. Jedna samička jich naklade 200 – 230. Podle některých autorů kladou samičky první vajíčka do pupenů, teprve později do plodů. U nás jsme kladení vajíček do pupenů nebo do poupat nepozorovali. Do každého vpichu, který samička vyhlodá, neklade vajíčka, jen do hlubších. Mělčí vpichy slouží pravděpodobně k tomu, aby plod předčasně zavadl. Z vajíček se larvy líhnou po 5 – 9 dnech, jejich žír je nejprve v povrchových vrstvách dužniny, později hlouběji. Trvá 25 – 50 dní. Larvy jsou bílé, rohlíčkovitě zahnuté, beznohé, mají tedy tvar larev ostatních druhů nosatců. Dospělé vylézají z plodů nejčastěji až koncem léta a kuklí se v půdě, velmi často zůstávají v plodech i přes zimu a v nich se i kuklí. Larvální stadium může trvat 13 – 14 měsíců, takže vývoj jednoho pokolení se může protáhnout i na dva roky. Nejvíce přezimujících brouků nalezneme pod odchlípenou kůrou starých třešní, kde se brouci zdržují ve strnulém stavu až do dubna. Většina napadených plodů podléhá moniliové hnilobě, padá k zemi a larvy v nich dokončují svůj vývoj. Napadené plody meruněk mívají nejvíce vpichů, podobně jako plody jablek, na horní polovině při stopce. Někdy se místa vpichů, zejména u meruněk, vyhojí korkovým pletivem; takové plody mohou i dozrát, avšak jen tehdy, když do nich nebyla položena vajíčka. Na podzim zastihneme brouky nejčastěji na pupenech peckovin, nejvíce třešní a višní, které z boku nahlodávají a mohou tak způsobit jejich zaschnutí. Tyto škody bývají velmi často přehlédnuty, ačkoliv zejména v sušších oblastech bývají někdy velmi značné.

        Ochrana proti této zobonosce je velmi nesnadná. Brouky možno v předjaří setřásat na podložené plachty; to je ovšem možné jen u mladých stromů, zejména peckovin. Mnoho brouků můžeme zničit v lapacích pásech proti obaleči jablečnému a při mechanickém ošetření ovocných stromů. Karbolinea nebo organická barviva jsou jen tehdy účinná, jestliže brouci byli zasaženi v zimních úkrytech. Po postřiku karbolineem bylo pozorováno, že zápach nějaký čas brouky odpuzoval, takže se na postříkaných stromech nezdržovali. Po několika dnech však již na stopy zápachu nereagovali. Přípravky DDT jsou málo účinné. Zdá se, že přirozených nepřátel má tato zobonoska málo. Při rozboru ptačích volat a žaludků byly zbytky této zobonosky zjištěny u sýkor a bažantů.