Bejlomorka očkohlod
Thomasiniana oculiperda (Rübs.) – (Clinodiplosis oculiperda Rübs.)
Uhynutí oček na ovocných podnožích v srpnu a počátkem září (pod očky jsou oranžově žluté, 2 mm dlouhé beznohé larvy) bývá někdy zjevem dost častým a krajně škodlivým ve školkařství, protože znamená ztrátu jednoho roku. Původcem jsou larvy nepatrného hmyzu podobného ostatním bejlomorkám.
Od července do konce srpna klade samička tohoto škůdce vajíčka buď jednotlivě, nebo v malých skupinách po několika kusech za kůru nových oček po naočkování podnoží. Larvy žijí mezi řeznými plochami očka a podnože a pravděpodobně se živí jen mízou vytékající z kambia. Na řezné ploše není totiž vidět nějakého ohlodání pletiv. Rostou dost rychle, takže do dvou týdnů jsou již dospělé a kuklí se v půdě, kde kukly přezimují a zůstávají až do léta příštího roku. Velmi často bývá celá kultura úplně zničena a nelze tomu zabránit. Kulturu nelze již zlepšit, protože bývá již po míze. Ztráta jednoho roku může znamenat značné zesílení podnoží, takže se příštím rokem pro očkování často již nehodí. Ačkoliv jde, jak se zdá, především o škůdce teplejších poloh, přece je se zřetelem na velké úkoly školkařtví v příštích letech naprosto nutné chránit proti očkohlodu všechny kultury ve školkách preventivně. Doporučuje se proto očka nejen dobře zavoskovat a lýkem přivázat, ale především přihrnout hlínou až nad ně, protože praxe ukázala, že toto opatření mechanického rázu znemožňuje bejlomorce naklást vajíčka. Po nějaké době, když očka prohlížíme a povolujeme lýko, půdu odhrneme. Uvedené přihrnutí půdy, byla-li před tím ještě poprášena HCH přípravky, je nejlepším opatřením a současně největší nadějí na úspěch. Přesvědčila nás o tom řada velmi úspěšných pokusů.