Sviluška ovocná
Paratetranychus pilous Can. et Fanz. (Metatetrancychus
ulmi (Koch), Olidonychus pilous Can. et Fanz.)
Lidový název je: červený pavouček. Patří v poslední době k nejobávanějším škůdcům švestek a jiných ovocných stromů především na suchých stanovištích a v suchých letech. Následuje-li několik suchých let za sebou, invase svilušek rychle zesilují. Protože škůdce je drobný, pouhým okem sotva viditelný, bývá v praxi snadno přehlédnout. Pěstiteli jsou však brzy nápadné příznaky napadení, které jsou velmi typické a nelze je zaměnit s jinými. Na slabě posátých listech vznikají droboučké bělavé tečičky, kterých později přibývá. Napadený list šedne a značnou ztrátou vody v posátých pletivech se zkrucuje a předčasně opadává. Brzy opadávají i nedozrálé plody nebo předčasně dozrálé, takže koncem srpna nebo v září, kdy v suchých letech invase svilušky zpravidla vrcholí, mívají napadené stromy již velmi málo listí nebo jsou dokonce již bezlisté. To má ovšem za následek buď jejich nové rašení, nebo nevyzrání dřeva na zimu a snadné pomrzání. Napadení sviluškou je tehdy nebezpečné, když je v letních měsících trvale suché a teplé počasí, v němž se vyvinuje 8 i více pokolení svilušek velmi nepříznivé; to pak hynou i dospělé svilušky v několika dnech.
Sviluška ovocná je roztoč. Má tedy v dospělosti i ve vyšších larválních stadiích 4 páry nohou. Dospělá samička svilušky je 0,38 – 0,47 mm dlouhá, červená, s tmavě prosvítajícími vnitřnostmi. Zbarvení je dost proměnlivé; u prvního pokolení na jaře a u podzimních jedinců bývá obyčejně sytější, tmavěji karmínové až karmínově nafialovělé, a to jak u larev, tak u dospělých. I přezimující vajíčka jsou karmínově nafialovělá. Jsou nakladena buď jednotlivě na rub listů, nebo na podzim hustěji vedle sebe na kůru větví a kmenů. Takové místo bývá tak poseto vajíčky, že se lupou nevyzbrojenému oku jeví jako červený prášek. Z přezimovavšího vajíčka vylíhlá larva je 0,15 – 0,18 mm dlouhá a 0,1 mm široká, široce eliptického tvaru, s 3 páry nohou a s nápadněji silnými a dlouhými chlupy na hřbetě. Saje na rubu nebo velmi často i na líci listů právě vyrašených. Brzy se svléká a mění se v protonymfu, která je přibližně dvakrát větší a má již 4 páry nohou. Uspořádání chlupů na hřbetě je stejné jako u první larvy. Z většiny larev se líhnou samičky, které podržují vcelku tvar protonymfy, jsou však kulovitější, fialově karmínové, s tamvě prosvítajícím zažívacím traktem. Sameček je menší (0,26 – 0,31 mm), štíhlejší a pohybuje se mnohem rychleji než samičky. Dospělá samička klade vajíčka jednotlivě na rub listů mezi řídké pavučinky, které všechny svilušky snovají a které jim slouží, podobně jako pavoukům, k chůzi, nikoliv ovšem k chytání potravy. Během léta naklade denně jedna samička 2 vajíčka, takže celkem za 11 – 12 dnů jich naklade 22 – 30. Podzimní pokolení klade mnohem méně vajíček. Délka vývoje záleží na počasí; od vajíčka do dospělosti trvá obyčejně 22 dnů, při velmi teplém a suchém počasí jen 14 dnů, naopak při počasí studeném se prodlužuje až na 28 dnů. Klesne-li délka dne pod 13 hodin, počínají svilušky klást zimní vajíčka. Od dubna do října nebo až do počátku listopadu (je-li teplý) se vystřídá u nás obyčejně 7, také však 9 až 11 pokolení. Vajíčka jsou nakladena nejčastěji v paždí větviček, na korunkovém krčku u mladých stromků švestek nebo i v blízkosti pupenů. Vajíčko je kulovité, mírně zploštělé, s tenkým ocáskovitým výčnělkem na vrcholku, takže je nemálo podobné cibulce. Je lesklé, povrch jeho je hladké jako sklo. Měří v průměru 0,132 mm, zimní jsou o poznání větší (0,148 mm). Na jaře se z vajíček líhnou převážně samičky, které se dále množí partenogeneticky, bez oplození. Samečci jsou na jaře vzácní, hojněji se vyskytují až na podzim. Na narašených pupenech může být na jaře tolik larev, že pupeny se jeví jako korálově červené. Larvy v těchto chomáčcích snovají vlákénka, na kterých jsou pak celé skupiny unášeny větrem na sousední stromy. Nejvíce bývají sviluškou napadány švestky a slivoně, mirabelky a jabloně některých odrůd. Méně často se objevují svilušky zpravidla jen v suchých letech ze silně zamořených peckovin, zejména švestek. Příčiny velkého přemnožení svilušek v některých letech (zejména na jabloních) bývají různě vykládány, také tak, že postřiky v předjaří, jimž vajíčka svilušky z velké části odolávají, a především později Dynolem, bývají zničeni přirození nepřátelé svilušky, takže je porušena biocenosa.
Přímá ochrana proti svilušce je nesnadná a vyžaduje práce více let. Bylo zjištěno, že opakované postřiky studenou vodou zdržují značně rozvoj svilušek a podporují současně s velkou pravděpodobností růst cizopasných plísní, hubících svilušku. Vajíčka, jak už uvedeno, jsou proti předjarním postřikům značně odolná. Nejlepších výsledků bylo v pokusech dosaženo s postřikem teplým roztokem organických barviv, což je v praxi těžko proveditelné. Účinnost však byla i 100 %. Dobrých výsledků bylo dříve dosahováno při použití minerálních olejů typu Schell. Usmrcená vajíčka po postřiku nemění hned barvu, nýbrž zůstávají dále červená nebo růžově červená, teprve později zbělí. Pokusy ukázaly, že vysokou účinnost měl i postřik čerstvě nakladených, ještě měkkých vajíček, v době po opadu listů 1 % Sulikolem nebo 5 % Polybaritem nebo silněji koncentrovanými jíchami. Ani zde nelze účinnost postřikové látky posuzovat ihned, ale až po několika dnech. V silněji zamořených sadech nikdy nestačí předjarní postřik karbolineem nebo organickým barvivem; je nutno jej vždy doplnit postřikem po květu a opakovat jej opět po několika dnech (týká se to především polysulfidů barya). Opožděné letní postřiky, když stromy mají již listí od svilušek šedé, nepomáhají a jsou zbytečné. V posledních letech bylo v cizině použito proti svilušce mnoho druhů postřikových látek, z nichž mnohé byly pozoruhodně účinné; např. v západních evropských státech nové systemicky působící insekticidy, E 605 a zejména Systox, a to již v koncentracích velmi nízkých (1 : 10 000). V poslední době bylo nejlepších výsledků dosaženo s přípravkem Systox forte v koncentraci 0,035 % ihned po vylíhnutí larev při rozvití listů. Účinnost postřiku trvá několik týdnů. Při postřicích přípravky DDT (Dynol) bylo často pozorováno přemnožení svilušek, což se nejčastěji vysvětluje zničením cizopasných hmyzích druhů, především larev brouků Scymnus a Oligota. Důvodů je však více.
Podle posledních zjištění německých výzkumníků jsou sviluškou ovocnou nejvíce napadeny stromy podvyživené. Po postřiku DDT (Dynol) se život svilušek prodlužuje, a proto stoupá počet nakladených vajíček až na 5násobek. Dále bylo zjištěno, že svilušce ovocné nejlépe vyhovuje 40 – 60 % r. v. vzdušná. Při 75 % relativní vlhkosti kladení vajíček skoro úplně ustává. Všechna tato zjištění se přesně shodují s poměry u nás a vysvětlují přemnožení svilušek v posledních letech, především tam, kde jabloně a švestky jsou po leta podvyživené a kde bylo použito postřiku Dynolem proti červivosti jablek.
Přirozených nepřátel má sviluška ovocná málo. U nás byli zjištěni tito nepřátelské svilušky: huňáček sviluškou, Scymnus punctillum Weise, který podobně jako larva hubí nejen dospělé svilušky, ale i jejich larvy, a zejména v předjaří vajíčka svilušek; také třásněnka žlutá, Thrips flavus Schrk., larvy drobného drabčíka krslíka, vysávají vajíčka. Oligota pusillima Grav., a růžové larvy dosud nezjištěného druhu bejlomorek. Kromě toho byly u nás jako nepřátelé svilušky pozorovány ploštice několika druhů (zástupci rodů Anthocoris a Orius). Význam těchto přirozených nepřátel svilušek je značný. Přesnými pozorovanými bylo zjištěno, že jediná larva huňáčka zničí ve 14 dnech 490 svilušek, tedy svilušky na dovu silně zamořených listech.
U nás je intensivní ochrana proti svilušce ovocné nutná především v sušších oblastech, např. polabských okresech a v Pražském kraji. Vážnou otázkou se stává v některých větších jabloňových výsadbách (podobně jako ve Švýcarsku již před lety) asi porušením rovnováhy v biocenose. Některé odrůdy, jako Malinové hornokrajské a Ribstonské, trpěly mnohem více nežli ostatní. Přitom se zjistilo, že ty stromy, které trpěly podvýživou a suchem, byly mnohem více napadány nežli stromy mulchované.