Háďátko jahodníkové

Aphelenchoides fragariae Ritzema-Bos 

        Vegetační vrchol, tzv. srdíčko u rostlin jahodníků velkoplodých odrůd i drhů planě rostoucích, bývá zkrácen, nejmladší listy vyrůstající ve středu rostliny jsou zkrácené a zkadeřené, s puchýřkovitými vydutinami následkem nestejnoměrného růstu. Čepele i řapíky listové jsou křehké, mají na čepeli často ostře ohraničené, světleji zelené skvrny nebo poloprůsvitné ostrůvky upomínající na virosy. Tato bledší místa listových pletiv později odumírají, hnědnou a vypadávají. Kališní lístky napadených květů jsou zvětšeny a korunní plátky se velmi často ani nevyvinou nebo jsou malé, zkřivené, dovnitř zahnuté, někdy zezelenalé. Často chybí květům na napadených rostlinách i část tyčinek nebo jejich prašníky jsou znetvořeny. Plody, pokud se vůbec vyvinou, jsou hrbolaté, nevzhledné, již za zelena často hnědě skvrnité; nestejně dozrávají a jejich dužnina bývá ztvrdlá. Velmi silně napadené rostliny mohou být tak značně znetvořeny, že celá rostlina má květákovitý charakter.

        Háďátko jahodníkové žije především v nejmladších listech jahodníků, v jejich pochvách a ve vegetačních vrcholech mezi listeny, též však v květním lůžku a v dužnině zelených plodů. Lze je zjistit uvnitř listových pletiv, též však na povrchu nejmladších listů mezi chlupy, kde se zavrtává do listových pletiv zalézajíc do průduchů. Za rosy, po dešti a po zálivce přelézá na vlhkém povrchu listů s listu na list a s rostliny na rostlinu. Z napadených rostlin se může rozšířit od mladých sazenic po šlahounech, jimiž jsou mladé rostlinky delší dobu spojeny s matečnou rostlinou. Není u nás hojným škůdcem, naopak možno říci, že se vyskytuje řídce. Přezimují dospělé samičky, samečci na podzim po oplození samiček hynou. Samičky přetrvávají v pletivech napadených rostlin zimu a snášejí i velké mrazy, jimiž jsou zničena rostlinná pletiva. Z nich se na jaře dostávají samičky s plnými vaječníky na mladé rašící listy. Mají několik pokolení do roka. Háďátko jahodníkové je rozšířeno v celé střední a severní Evropě, též v Asii a v USA, pravděpodobně již všude tam, kde se pěstují velkoplodé i měsíční jahody na plantážích.

        Tělo tohoto mikroskopicky drobného červa je průsvitné, takže v mikroskopu lze dobře vidět vnitřní ústroje, zejména zažívací a pohlavní. Samička je dlouhá 0,57 – 0,92 mm a široká jen 0,012 mm. Sameček je o něco málo delší, měří 0,59 mm, široký je stejně jako samičky. Pokožka těla je jemně opálově bělavá, příčně pruhovaná. Příď těla je zakončena tupě, se zřetelným ústním bodcem, jehož tvar a velikost je pro jednotlivé druhy nejdůležitějším určovacím znakem.

 

        Ochrana: Rostliny podezřelé z napadené možno desinfikovat vodou 48 °C teplou po dobu 20 minut. Teplota vody musí být kontrolována, aby neklesala, nutno tedy vodu často vyměňovat. Po 20 minutách rostlinu nutno proprat ve studené vodě a hned sázet. Léčit takto již zjevně napadené rostliny nemá smyslu; ty nutno z kultury co nejdříve odstranit, vytrhat a spálit. Je dobře, je-li odstraněna i půdy. Z napadených rostlin nepoužíváme odnoží k novým výsadbám, protože i zdánlivě zdravé mohou být již napadeny. Silně napadená místa v kultuře, jevící se po několika letech jako ostrůvky, se doporučuje zlikvidovat, půdu v nich desinfikovat sirouhlíkem (postačují injekce do půdy do hloubky 30 cm při spotřebě 600 cm na jedne m2). Zbytky rostlin v zamořeném jahodišti, a to i uschlé listy, zejména pak listy spálené mrazem, nutno na jaře sebrat do posledních zbytků a spálit. Podle nejnovějších zpráv se dobře osvědčilo použití systemicky působících insekticidů (Systox 0,03 – 0,05 %, zálivku nutno po třech týdnech opakovat). Zbytky napadených rostlin nesmějí být dány do kompostu, jak se často stává, protože háďátko zůstává i v kompostu ve zbytcích rostlin na živu. Ačkoliv jde, jak uvedeno, o škůdce u nás poměrně málo dosud rozšířeného, může dojít při zanedbání ochrany k silnějšímu rozmnožení, protože jedna samička naklade průměrně kolem 40 vajíček. Změna stanoviště jahodové kultury po 3 – 5 letech, jak je u nás zvykem, a včasné odstranění napadených rostlin z kultury jsou hlavními důvody, proč nedošlo k většímu rozšíření tohoto v jiných státech tak vážného škůdce.