Kůrovec ovocný – Bělokaz ovocný

Scolytus rugulosus Rtzb.

        Je naším nejhojnějším kůrovcem na ovocných stromech, velikostí však patří mezi druhy nejmenší. Měří na délku jen 1,8 – 2,5 mm, celé tělo je matně tmavohnědé až hnědočerné, krovky jsou hnědočerné, tykadla hnědočervená. Štít je celý vrásčitě tečkován, jamkován, hlava je shora skoro úplně zakryta štítem a porostlá, zejména u samečků, dopředu namířenými chloupky. Krovky jsou podélně v řadách jamkovány, na povrchu porostlé řídkými krátkými chloupky. Po úživném žíru vyhlodává samička 1 – 3 cm dlouhou matečnou chodbičku, sotva 1 mm širokou, nejčastěji ve slabších větvích ovocných stromů, převážně jabloní, hrušní a švestek, též však renklód, jeřábu a z neovocných velmi často i na střemše. Jakmile je s vyhlodáváním matečné chodbičky hotova, vyhlodá po jejích stranách po celé délce, přibližně ve stejných vzdálenostech, drobné jamky, do kterých vloží po jednom vajíčku, v celkovém počtu 50 – 80 kusů. Vajíčka jsou bělavá, lesklá, oválného tvaru, brzy se z nich líhnou larvy a každá z nich si pro sebe hlodá vlastní chodbičku, která se s růstem larvy ponenáhlu rozšiřuje. Na konci chodbičky se larva kuklí. Navzájem jsou chodbičky přibližně rovnoběžné, zejména ve střední části matečné chodbičky, kdežto na koncích se vějířovitě rozbíhají. U nás je většinou do rdoka jen jedno pokolení, v teplejších krajích pokolení dvě. S brouky se setkáváme nejčastěji počátkem června, kdy je maximum jejich rojení, kdy vylézají k úživnému žíru, po němž se brzy páří. Úživný žír trvá 5 – 10 týdnů. V zimě nalezneme u nás nejčastěji larvy nebo kukly, zřídka kdy přezimují také brouci. Obyčejně se larvy kuklí brzy na jaře. Kůrovec ovocný dává přednost jabloním a švestce domácí před renklódami a slívami. Nejčastěji napadá stromy oslabené puklicí švestkovou nebo sviluškou ovocnou, stromy namrzlé nebo přesazené. V úživném žíru velmi porušuje stromky po výsadbě, zejména třešně, které nezřídka tak oslabuje, že pozvolna usychají. U nás se objevuje všude, kde rostou ovocné stromy na nevhodných stanovištích a v neošetřovaných sadech a zahradách. Je pravidelným zjevem na švestkách, které rok nebo dva roky před tím trpěly puklicí a sviluškou. Často se s ním setkáme i daleko od lidských sídlišť na planých stromech. Je vždy hojnější než jeho příbuzný a větší druh, kůrovec švestkový.

 

        Ochrana je stejná jako proti kůrovci švestkovému. Přirozených nepřátel má mnoho. Nejsou to jen ptáci, šplhavci, kteří u nás nesporně patří k nejvýznamnějším našim pomocníkům v boji proti tomuto tak významnému škůdci a proti kůrovcům vůbec, ale i celá řada parasitů. Z nich jsou nejčastější: Dendrosoter protuberans (Nees.), Ecphylus eccoptogastri Ratzb., Eurytoma eccoptogastri Ratzb.).