Americké padlí angreštové

Sphaerotheca mors uvae (Schw.) Berk. et Curt. 

        Americké padlí angreštové je nejnebezpečnější chorobou angreštu. Napadá však, třeba daleko slaběji a vzácně, též rybíz červený (nejčastěji skupinu Holandského červeného), rybíz černý a meruzalku zlatou. Druh se rozpadá na specialisované formy, proto výskyt tohoto padlí na rybízu, rostoucího mezi silně napadenými angrešty nebo vedle nich, bývá vzácný. Spíše již toto padlí přechází z angreštu na černý rybíz. Padlí americké tvoří i různé biotypy, proto jsou evropské odrůdy angreštu v jeho původní domovině, v Severní Americe, napadány velmi silně, na rozdíl od tamních odrůd. V Severní Americe bylo toto padlí popsáno jako nebezpečné již v roce 1834. Do Evropy bylo zavlečeno kolem roku 1900. Dnes je u nás padlí daleko méně škodlivé než před několika desítkami let. Jde o houbu vřeckatou (Ascomycetes), z řádu Erysiphales (Perisporiales), z čeledi Erysiphaceae. Houba napadá listy, větévky, hlavně mladé letorosty, mladé výhonky a plody. V letech pro padlí příznivých napadá u náchylných odrůd dokonce i plody skoro zralé, starší listy již méně. Ochuravění se počíná na jaře projevovat tím, že na mladých listech a větévkách se vytváří jemný bílý povlak, poprašek, měnící se v bělavý, později hnědnoucí povlak na koncích větévek a na plodech (na listech jen výjimečně), nabývající až plstnatě kožovitého vzhledu. Tento hnědý až tmavohnědý povlak se skládá z hustě propletených vláken podhoubí. Podhoubí, pokud je bílé, odškrcuje na koncích vzpřímených větví vejčité konidie, jimiž se houba na jaře a v létě šíří. Zhnědlé, kožovité povlaky padlí již konidie neprodukují. Napadené bobule méně odrůstají, trhají se, zasychají, přírůstky výhonů se na koncích zakřivují, při silném napadení i zasychají. Americké padlí je teplomilná houba, optimum pro klíčení letních výtrusů (konidií) 20 – 30 °C. V jarních měsících je inkubační doba od nákazy do objevení se povlaku podhoubí 2 – 3 týdny, v letních teplých měsících 12 – 14 dnů; za vegetační období je tedy několik generací houby. K nákaze stačí vlhký vzduch, konidie nemusí být v kapce vody, aby vyklíčily. Napadené listy krní, jsou světle zelené (zvláště vrcholové listy napadených větévek), výhony zakrsávají, plody jsou špatně vyvinuty, někdy hnijí, jindy dozrávají, jsou však méně hodnotné, při silném napadení nechutné, po pracném stržení povlaků („kožek“) bývají někdy uváděny na trh jako méněcenné zboží, poznatelné podle nápadně světlých, velkých či menších ploch na slupce plodů. U některých odrůd výhony zakrsávají, zkrucují se a zasychají, keř tvoří na větévkách pod odumřelou částí větévky nové, zmlazuje se, vznikají „košťata“. Při silném a trvalém napadení někdy keře, zejména mladé, i předčasně hynou.

        Od konce července, a více pak k podzimu, se v kožovitých povlacích i v bělavých hyfech podhoubí vytvářejí zimní plodnice – kleistokarpie, tmavá, kulovitá, drobná tělíska (viditelná již pouhým okem) s četnými jednoduchými přívěsky, jimiž jsou připevněny plodničky v povlaku podhoubí a na substrátě, hlavně na větévkách. Pouze část jich odpadá na půdu, většinou zůstávají přes zimu na větévkách pokrytých šedavým povlakem. Bez lupy mohou být tyto plodničky zaměněny s černými tečkovitými shluky plodonošů hub ze skupiny černí, zejména Alternaria sp., které lze na větévkách angreštu často nalézt. Plodnice obsahují pouze jediné vejčité až kulovité vřecko, v němž se vyvíjí 8 jednobuněčných výtrusů askospor, které dozrávají již na podzim; nadozrají-li na podzim, nemohou se stát na jaře zdrojem nákazy, poněvadž už nedozrají vůbec. Kleistokarpie jsou u nás obvykle hojné, v chladných letech a vyšších, drsnějších polohách se však tvoří jen velmi vzácně. Houba u nás přezimuje skoro jen podhoubím na větévkách, hlavně na konečných jejich částech a na spadlých listech. Aby se tedy padlí z roku do roku udrželo, nepotřebuje vytvářet svoji hlavní plodní formu, kleistokarpie s askosporami. Jestliže askospory dozrají, jsou uvolňovány z puklé plodnice a mohou zpět nakazit listy a mladé plody. V období vegetace jsou konidie amerického padlí přenášeny větrem, hmyzem, zvířaty; v době vegetačního klidu je houba rozšiřována napadenými keři, rouby apod.

        Odolnost odrůd angreštu je různá; zřetelněji se projevuje v letech pro padlí méně příznivých. Odolnější odrůdy mívají méně listových průduchů. Neznáme jakostní, zcela a trvale proti americkému padlí odolné odrůdy. V zahraničí se uvádí řada odrůd jak značně odolných  tak i náchylných. Náchylnost se mění podle místních podmínek a zřejmě též podle biotypu houby.

        Napadení rostlin je pravidelně nejsilněji v krajích s bohatšími srážkami a s větší vzdušnou vlhkostí, na zastíněných místech, na přehoustlých keřeích, v uzavřených polohách a v teplých letech. Na půdách s nedostatkem vápna bývá průběh onemocnění silnější, rovněž u keřů jednostranně vyživovaných, zvláště dusíkem a organickými hnojivy; naopak méně trpí tímto onemocněním keře zmlazované, řádně proklestěné, dobře zásobené draslem, kyselinou fosforečnou a vápnem. Bylo by však omylem se domnívat, že na půdách bohatých vápnem se padlí nemůže vyskytnout a škodit. Angrešty pěstované ve tvaru keřů trpívají padlím obvykle více než angrešty ve tvaru stromků; proto se doporučuje pěstovat angreštové krsky, nízkokmeny nebo polokmeny, které jsou výnosné a umožňují lepší přístup vzduchu a světla k plodům i jejich lepší vývin ve vrstvách ovzduší vzdálenější od půdy, a tudíž sušších.

        Boj proti americkému padlí angreštovému musí především vyloučit, pokud možno, ony podmínky prostředí, které jsou pro ně příznivé .Dále je třeba úzkostlivě dbát na to, aby choroba nebyla zavlečena. Je zakázáno prodávat ze školek rostliny angreštu postižené padlím. Silné seřezání angreštů ve školkách před expedicí, aby tak keře byly zbaveny nákazy (houba přezimuje hlavně na vrcholových částech větévek), je příkazem. Padlí se tím sice zcela nevyhubí, ale velmi silně omezí. Od té doby, co u nás bylo toto opatření zavedeno, snížilo se zavlékání padlí na minimum. Je-li podezření, že by mohla být choroba zavlečena angreštovými keři nebo rouby, doporučuje se celé keře, kromě kořenů, desinfikovat ponořením na 10 minut do 0,4 % roztoku formalinu (1 l 40 % prodejného formalinu na 100 l vody). Pupeny však nesmějí být už narašené. Keře se mohou také ponořit na 5 min. do 1 % roztoku modré skalice a pak promýt tekoucí vodou. Vyskytne-li se americké padlí v plantáži na ojedinělých keřích (stává se dost často, že padlí se udržuje i po léta na takových keřích a dále se nerozšiřuje), je nejradikálnějším prostředkem tyto keře na místě spálit. Ale i opatrné seřezávání větévek s prvními příznaky padlí během vegetace a jejich zničení může padlí omezit, ba i zcela zabránit dalšímu výskytu. Každoroční seřezávání vrcholových částí u větévek napadených keřů, tedy očistný řez, a průklest takových keřů sníží napadení padlím na nejmenší míru. Ostatně pamatujme, že americké padlí je úporná choroba, které se za jediný rok nezbavíme. Odklizení a zneškodnění (obrácením půdy, shrabáním, zkompostováním s žíravým vápnem) spadaného listí již na podzim je nezbytné. Propěšné je prohnojení půdy na podzim páleným vápnem (25 q na 1 ha, tj. 0,25 kg na 1 m2). Poněvadž přehoustlost porostu nákazu podporuje, doporučuje se řidší spon keřů (vzdálenost řad 2 m, v řadách 1 m). Pozemek je třeba udržovat bez plevele.

        Biologický boj pomocí antagonistických organismů, např. rozšiřování superparasitické houby Cicinnobolus sp. se dosud nepraktikuje. Nový způsob biologického boje nalezl ruský ovocnář F. I. Černov z  Poběda. Zjistil, že postřikem zředěnou hnojůvkou (též senným nálevem), rozředěnou vodou v poměru 1 : 2, se dá úspěšně zahubit podhoubí padlí, jestliže se postříkají keře po prvé, když se choroba objeví, po druhé za 10 dnů. Podhoubí přitom rozrušují mykolytické bakterie v hnojůvce obsažené. Stejně působí postřik 25 – 50 % výluhem kravince provedený před květem, pak po květu a po třetí na podzim před opadem listů. Rovněž postřiky v době vegetačního klidu, nejpozději před rašením, konají dobré služby, tak postřik 0,4 – 0,8 % roztokem formalinu (1 – 2 l prodejného 40 % formalinu na 100 l vody) nebo 20 % sírovápnem nebo 1 % roztoky orthopřípravků; při posledních dvou jmenovaných skupinách postřikujeme keře i půdu. Přezimující padlí se tím valnou většinou zahubí; nezahubí-li se všechno, jeho rozvoj se zadrží a napadení na plodech se buď neprojeví, nebo jen slabě. Též jiné přípravky, např. 3 % Polybarit, použité před rozpukem pupenů, jsou značně účinné.

        Byly-li zmeškány postřiky před rašením, jsou doporučovány různé postřiky v době vegetace. Tak např. postřik před rašením až těsně před květem 0,1 % sírovápnem, tento postřik opakovat po květu, pak opět nejpozději za 20 dnů před zráním plodů a hned po jejich očesání. Některé odrůdy, zejména odrůdy s chlupatými plody, jsou k sirnatým přípravkům citlivé, opadává jim list. Obvykle se nedoporučuje přestupovat u těchto přípravků koncentraci 0,5 %; u sirných přípravků blížících se koloidům (Sulikol) může se použít až 1 %. Přídavek adheziva (Adhesin – klihová galerka) lze doporučit. Při rašení se osvědčuje též postřik 0,1 % arzeničnanem vápenatým s 0,2 % vápna (arzeničnany mají – a je to celkem ojedinělá výjimka – značnou účinnost proti americkému padlí), který je nutno opakovat po odkvětu, pak za 5 dnů, opět za 10 dnů a za vlhkého počasí ještě za 5 dnů. U odrůd citlivých na sirnaté přípravky se doporučuje používat organických přípravků sirnatých.

        Přípravky měďnaté jsou méně účinné, jsou pro angrešt obvykle fytotoxické, „pálí list“.  Příznivý účinek se připisuje též přípravku z roztoku sody (0,25 %), potaše (0,25 %) a draselného (mazlavého) mýdla (0,25 %) před rašením, po rašení a opakovaně po květu.

        Americké padlí angreštové, ač je to úporná choroba, se dá zcela potřít. V našich klimatických podmínkách je jeho silnější výskyt v angreštových porostech vždy důkazem, že povinná péče o porost byla zanedbána.