Obaleč jablečný

Enarmonia pomonella (L.) (- Carpocapsa pomonella L.)

        Obaleč jablečný je původcem červivosti jádrového ovoce. Většinou je tato vada jádrového ovoce, především jablek a hrušek, zjevná. Červivé plody předčasně dozrávají a oproti ostatním se nápadně dříve vybarvují, na jejich povrchu bývá dírka (často zakrytá připředeným listem), kterou uvnitř plodu žijící housenka vystrkuje ven trus a které používá i tehdy, když opouští červivý plod. Často bývá dírka v zaschlém kalichu úplně zakryta kališními ušty, červivost je pak nenápadná, skrytá. Dužnina plodu je žírem housenek poškozena zejména u jádřince, protože housenka obaleče původně poškozovala především jádra plodů. Popsané příznaky červivosti platí pro jablka, hrušky, kdoule. U vlašských ořechů se neprozrazuje žír trusem a dírkou na povrchu, nýbrž jádro je vyžráno jen částečně a prostor je vyplněn zčásti trusem, takže není-li v ořechu již housenka obaleče, může být žír přisuzován i jinému druhu, zejména skladištnímu škůdci Plodia interpunctella. Velmi vzácně bývají napadány i plody hlohu (hložinky), jeřábu; v těchto případech bývá vždy několik poškozených plodů spředeno dohromady. Červivost jádrového ovoce, především jablek a hrušek, dělala velké starosti již starým Římanům a je i nyní v celém světě značným národohospodářským problémem v rostlinné výrobě, protože každoročně znehodnocuje velkou část sklizně, u některých odrůd v krajích ovocnářsky v ochraně zanedbaných i celou sklizeň. V našem ovocnářství je to jeden z nejnaléhavějších ovocnářských problémů vůbec, i když nemáme dosud spolehlivých dat o tom, kolik procent ovoce, především jablek, bývá každoročně červivostí postiženo. Neznáme dosud ani přesná čísla sklizní jádrového ovoce a můžeme se řídit jen hrubými odhady. I v sousedních státech je situace stejná. Celkovou roční sklizeň jablek a hrušek v našem státě můžeme odhadnout na 250.000 tun jablek a asi 200.000 tun grzšej, Při tom bývá každoročně červivostí poškozeno 20 – 25 %, čili kolem 50.000 tun jablek a 40.000 tun hrušek. U některých odrůd bývá červivost vyšší než 25 %, u jiných zase nižší. Červivé ovoce neznamená sice ve výrobě úplnou ztrátu, nýbrž jen velké znehodnocení jakosti. Aby se předešlo skutečným ztrátám (hnilobou), je nutno takové ovoce zpracovat na mošty i jinak. Skladovat červivé ovoce nelze právě pro jeho velkou náchylnost k hnilobám, které zachvacují červivé plody často už na stromě. Počítáme-li se snížením ceny červivého ovoce na polovinu, což není nikterak přehnané, pak červivost jádrového ovoce na území našeho státu znamená každoročně ztrátu větší než 200 milionů korun. Nedostatek ovoce k uskladnění na zimu je zaviněn především vysokou červivostí, a teprve v druhé řadě tím, že dosud pěstujeme málo zimních odrůd. U nás je nejvážnějším škůdcem v polohách pdo 600 m n. m., tedy v nížině a v předhoří. V krajích drsnějších, položených výše nad mořem, je škůdcem méně častým, podobně jako v krajích s menším počtem dešťových srážek je mnohem hojnější nežli v krajích vlhčích. Ve výše položených obcích Slovenského Krušnohoří je místy škůdcem dosud neznámým! O náchylnosti odrůd jablek a hrušek k červivosti víme dosud málo. Celkem možno říci, že maloplodné a tvrdé odrůdy, jako Panenské české, Evino, Míšeňské jsou napadány méně než odrůdy velkoplodé s řídkou dužninou. Z těchto jsou obyčejně nejvíce postiženy červivostí odrůdy sladkoplodé, letní nebo polopozdní, jako Gravštýnské, James Grieve, Hedvábné letní, Blenheimská reneta aj. Nepatrně naproti tomu trpí červivostí Cellini, Signe Tillisch a kalvily, ačkolik ani to neplatí všeobecně, spíše jen místně. Je pozoruhodné, že nejvíce trpí vysokokmeny a tvarované stromy v blízkosti starých zanedbaných sadů a silničních stromořadí, kdežto vodorovné kordony, zejména jsou-li hustěji vedle sebe a rozvedeny nízko nad zemí, trpí červivostí mnohem méně nežli kordony svislé, vřetena a polokmeny týchž odrůd a na stejných stanovištích. Příčiny toho nejsou dosud blíže známy, pravděpodobně zde působí značně i vlhkost půdy. Pro tento názor mluví i to, že mulčované jabloně jsou červivostí méně napadány a z červivých plodů spadlých na zem z těchto stromů odlézají housenky, hledajíce suché místo k zakuklení, daleko za obvod mulčované oblasti a cestou se stávají často obětí dravého hmyzu zdržujícího se v mulchu čili v nastýlce.

        Přední křídla obaleče jsou šedá, s četnými hnědočernými nebo černými čárkami, tmavěji žíhaná. Před vnitřním okrajem jejich distální části je velká, tmavočerná, dovnitř sytě černěji lemovaná skvrna, s několika měďově lesklými, obloučkovitými, pouhým okem viditelnými, čárkovitými skvrnami. Vnitřní třetina předních křídel bývá nejčastěji hnědošedá, se zřetelnými, širšími, neostře ohraničenými příčnými pruhy. Zadní křídla jsou hnědá až hnědošedá, bez kreseb, s šedými třásněmi. U čerstvě vylíhlých motýlů mají přední křídla měďově hnědý lesk. Motýli vylíhlí z vlašských ořechů jsou většinou bělošedí a bývají označováni jako samostatná forma (v. putaminana), která je hojnější v jižní části Evropy a v Malé Asii, u nás se vyskytuje na jižní Moravě a v jižní části Slovenska. Rozpětí křídel obaleče jablečného je 15 – 20 mm, (většina motýlů má rozpětí 16 – 18 mm). Biologické rasy obaleče jablečného byly i u nás zjištěny a prokázány. Dokladů o tom zná i ovocnářská praxe mnoho. Tak hrušně rostoucí mezi jabloněmi, silně napadenými červivostí, jsou v některých krajích po léta nečervivé nebo naopak nečerviví jablka na stromech rostoucích v hrušňových sadech, kde zejména některé odrůdy, jako Solanka a Hardyho máslovka, Křivice a jiné bývají každoročně silně postiženy červivostí. Tyto zjevy nejlépe potvrzují oprávněnost názorů, že jde o biologické rasy. Má u nás jedno, v místech pro něho klimaticky velmi příznivých (a to jen v některých letech) i dvě pokolení do roka. Vývojový cyklus obaleče jablečného je význačný dlouhým obdobím klidu u přezimující housenky, trvajícím 8 – 11 měsíců, výjimečně i dva roky. U nás je toto období nejčastěji od srpna do konce dubna, tedy plných 9 měsíců. Bylo zjištěno, že se každá přezimující housenka nemusí zakuklit v dubnu nebo počátkem května, nýbrž může i dvakrát přezimovat, což bývá nejčastěji v letech se studeným deštivým létem a zejména v letech neúrody tvrdého ovoce (1954). U nás podle posledních šetření přezimuje většina housenek jen jednou. Nicméně se v poslední době množí případy a zjištění dvojího přezimování (tak zvaného přeležení housenek) po letech, kdy buď jabloně a hrušně nekvetly a odpočívaly, nebo byly jejich květy zničeny mrazem nebo jinými nepříznivými vlivy. Tak byly zjištěny v předjaří 1953 housenky obaleče pod kůrou starých jabloní v místech, kde silný mráz z 19. na 20. května 1952 zničil všechny nasazené plody, takže opadly a housenky obaleče v nich nemohly prodělat svůj vývoj, protože plody dosáhly velikosti sotva jádra lískového oříšku. Podobně v r. 1954: ovocné stromy po velmi úrodném roce 1953 (v některých krajích) jednak méně kvetly, jednak v nepříznivém jaru 1954 špatně odkvetly, takže četné sady neměly v létě 1954 vůbec žádného ovoce. V takovýchto sadech, jichž bylo v kraji Ústí n. L. velmi mnoho, bylo možno bezpečně zjistit pod kůrou na kmenech jabloní dvakrát přezimované housenky obaleče. Není vyloučeno, že přírodním výběrem zůstanou přitom na živu právě velmi odolní jedinci s velkou populační schopností. Z pokusů konaných v roce 1946 se vylíhlo z 15 dvakrát přezimovaných housenek 6 samiček. Pitvou po kopulaci se zjistilo, že 4 z nich měly průměrně 77 vajíček ve vaječnících, tedy mnohem více, nežli je obvyklý průměr (50). Dřívější názory, že jde o housenky, které se pro nedostatek plodů vyvinuly na listech, nutno vyvrátit, protože několik let konané pokusy (celkem 149 chovaných housenek) jasně ukázaly, že sice lze mladé housenky po nějakou dobu krmit mladými listy, jejichž povrch skeletují a později i jejich čepele ožírají, ale ani jediná nedokončila svůj vývoj na listech, nýbrž pokud byly nuceně pěstovány na listech, zahynuly.

        Jak uvedeno, většina přezimovavších housenek obaleče jablečného se v dubnu kuklí a za 3 – 4 týdny po zakuklení se z kukel líhnou motýli, kteří žijí jen několik dní až několik týdnů, nikdy však nepřezimují dospělí obaleči. Na dobu kuklení a pochopitelně i na dobu líhnutí motýlů obaleče má značný vliv hloubka zámotku a kukly pod kůrou i místo, kde se housenka zakuklila vzhledem k světovým stranám. Je proto samozřejmé, že z kukel na straně jižní nebo jihozápadní se líhnou motýli obaleče dříve než na jiných stranách kmene a že se zde i dříve housenky zakuklily. Je to především vlivem slunečního záření, oslunění kmene. Ovocnáři dobře vědí, že nejdříve z kůry trčí ven prázdné zbytky kukel na jižní a jihozápadní straně, teprve později, v červenci, na straně severní. Mnoho kukel zůstává pod kůrou nevylíhnutých až do července. Líhnutí obalečů je proto u nás v širokém časovém rozpětí od poloviny května do konce července, někdy i déle, což ovšem velmi ztěžuje chemickou ochranu. Kdyby obaleči létali v určitou dobu, bylo by poměrně snadné podle toho řídit ochranu postřiky a bylo by snadnější dosáhnout zdravého, nečervivého ovoce. Máme dosud málo zcela spolehlivých údajů a době líhnutí a letu obaleče jablečného v jednotlivých intensivněji ovocnářských krajích. Drobná, dosud celkem ojedinělá pozorování nemohou být směrodatná, protože se týkají jen pozorování na malých prostorech, ovlivněných mikroklimatem a často i velkou pestrostí odrůd jablek a hrušek. Nejlepší údaje jsou z nejbližšího okolí Prahy. Z nich je zřejmé, že líhnutí i nálet vylíhlých motýlů obaleče jablečného je každoročně ve dvou až třech dost zřetelně od sebe oddělených vlnách, s prvním vrcholem časově posunutým proti květu jabloní o dva až tři týdny. Tyto vrcholy ukazují nejvhodnější dobu postřiku. Nelze tvrdit, že ve všech krajích republiky bude mít obaleč jablečný stejný vývoj a že líhnutí bude ve dvou až třech vlnách, zřetelně od sebe oddělených. Velké rozdíly však mezi jednotlivými kraji asi nebudou. Jedině tehdy, kdyby byly tyto rozdíly zjištěny v několika letech, mohl by být získán spolehlivý obraz o době letu a o nutných postřicích. Zdá se, že i člověk má velký podíl na tom, že líhnutí obaleče je vleklé ve dvou až třech vlnách, a to tím, že bylo vypěstováno mnoho odrůd jabloní s různou dobou zrání plodů, odrůd raných, polopozdních a pozdních, čemuž se po letech nesporně přizpůsobil i obaleč. Pro oprávněnost tohoto názoru svědčí to, že v krajích, kde se pěstuje jen několik starých odrůd, je líhnutí obaleče, a tedy i doba letu, mnohem kratší nežli tam, kde je množství odrůd různě zrajících.

        Vylíhlý obaleč létá především večer a v noci, nejčastěji v teplých bezvětrných podvečerech, kdy dochází i k páření a kladení vajíček. Je-li ve dne, kdy sedí s křídly střechovitě nad tělem složenými na listech nebo na kmeni stromů, vyplašen, odletuje klikatým letem, aby se usadil na nejbližší větvi nebo kmeni. Je dobrým letcem, létá i na větší vzdálenosti. V Americe bylo přesnými pozorováními zjištěno, že za jedinou noc přeletí obaleč i vzdálenost 600 – 800 m, a to bez vlivu větru. Většinou se však zdržuje nedaleko místa, kde se vylíhl, zejména samička, která létá méně nežli sameček. Zpravidla teprve za několik dní po vylíhnutí prvních samečků se začnou objevovat první samičky, které se za několik dní páří a za 3 – 6 dní nato kladou vajíčka. Čím je počasí méně příznivé, zejména studené a deštivé, tím více je kladení vajíček zpožděno; může se opozdit i o několik týdnů. Samička klade vajíčka vždy jednotlivě, celkem 20 – 80 kusů. Není tedy populační schopnost obaleče ve srovnání s jinými škůdci veliká. Pokusně chované samičky nakladou obyčejně jen kolem 20 vajíček. Kladení trvá 10 – 20 dnů, protože ve vaječnících dozrávají vajíčka postupně. Vajíčka jsou kladena nejčastěji večer a v noci. Klesne-li denní a večerní teplota pod 12 °C, přestává samička klást vajíčka a obnoví kladení až po opětném oteplení. Na jeden plod jablka nebo hrušky je položeno zpravidla jen jediné vajíčko. Jen zcela výjimečně byla zjištěna dvě vajíčka, takže najít v jednom jablku dvě housenky obaleče je velkou zvláštností. Je-li na jablku položeno již vajíčko jinou samičkou nebo je-li jablko již červivé, odletí nebo přeleze kladoucí samička na plody dosud nečervivé a bez vajíček. Při tom se spolehlivě řídí svým dokonalým čichem. Lze se o to přesvědčit i v praxi, když postříkáme plody vodným roztokem nepatrného množství trusu housenek. Kdyby se dalo zjistit, která látka obsažená v trusu housenek působí tak odpudivě, a podařilo se ji syntheticky vyrobit, bylo by možno postřikem takovou látkou, a to ve velmi značném zředění, zabránit červivosti možná spolehlivěji a lépe než dosavadními chemickými přípravky. Vajíčko obaleče má velikost 0,96 – 1,32 mmv průměru a je šupinkovitě ploché, podobné pokličce. Je tedy nepatrných rozměrů, pouhým okem viditelné jen na listech hrušní, u jabloní je velmi špatně viditelné, zejména je-li položené na zelené plody, často bělavě tečkované. Čerstvě nakladené vajíčko je průhledně bělavé, později slabě nažloutlé a mřížkované. Před vylíhnutím housenky slabě zrůžoví a na jeho povrchu se objeví černá skvrnka; je to prosvítající hlava a hruď housenky. Vajíčka jsou nakladena nejčastěji na mladé plody, a to opět nejčastěji na kališní ušty nebo přímo do kališní jamky, méně často na řapíky listů nebo palisty a na listové čepele nebo dokonce na dřevo letorostů. U listů jabloní bývají vajíčka kladena skoro výhradně na horní hladkou stranu listů, jen zcela výjimečně na chlupatou spodní stranu. Jen obaleči značně opožděně vylíhlí v letních měsících kladou vajíčka výhradně jen na plody, a to skoro vždy na plody s hladkou a lesklou pokožkou, nidky na plody zcela zralé. Z vajíčka se líhne housenka po 3 – 5 dnech, za studeného počasí často až po 7 – 14 dnech. Po vylíhnutí vniká nejkratší cestou dovnitř plodu, a to nejčastěji blízko kalicha nebo v kališní jamce, kde jsou pletiva dužniny plodů nejměkčí. Domněnka některých autorů, že po vylíhnutí vniká housenka dovnitř plodu přímo pod vajíčkem, je jen částečně pravdivá. Část housenek se tak skutečně líhne, takže po vylíhnutí je prázdné vajíčko na povrchu neporušené, neproděravělé. Housenka takto vylíhlá nepřijde vůbec do styku s postřikovou látkou. Větší část (podle pozorování více než 70 % housenek) se líhne jinak; prožírají se malým otvorem ve skořápce vajíčka nahoru, lezou čile po povrchu a teprve po několika minutách nebo i hodinách pohybu započnou se žírem. Vylíhly-li se na listech, skeletují povrchová listová pletiva i po několik dní. Názor, že arsenové přípravky nebývají účinné, protože se housenky po vylíhnutí vžírají přímo z vajíčka do nitra plodů a arsenovým postřikem se prakticky neotráví, je tedy jen částečně správný. Není také zcela pravdivé, že housenky obaleče se vždy vyhýbají postřikovým látkám a postřikovaným místům a že proto z velké části nehynou. Je tomu tak jen tehdy, nebyla-li postřiková látka mlhovitě rozprášena a vznikly-li na plodech skvrny jako při kropení v podobě kapek, prozrazující nedokonalé rozmlžení postřikové látky. Velmi často, zejména u hrušní, vylíhlé housenky obaleče neskeletují povrch listů, na nichž byla vajíčka nakladena, ale zalézají pod listy kryjící plody a ožírají slupku plodů kolem stopky. Vzniká tím žír zcela podobný tomu, jaký je znám u mladých housenek píďalky podzimní a bývá s ním velmi často zaměňován. Místa žíru v tomto případě nejčastěji zkorkovatějí. Přesnými pozorováními bylo zjištěno, že za déle trvajícího deštivého počasí sedí oplozená samička i několik dní nehnutě na jednom místě kmene nebo na větvi na suchém a před větrem chráněném místě nebo za větru poodleze na místo sousední, které je v závětří, a vyčkává příznivého počasí. Jakmile se oteplí a počasí se ustálí (minimální teplota pro kladení vajíček je mezi 12 – 15 °C), klade vajíčka na oschlé plody. V těchto případech bylo také pozorováno, že se housenky líhnou o něco dříve, obyčejně až druhý den po vykladení vajíček. Po dobře provedeném postřiku arzeničnanem olovnatým ve správnou dobu hynou housenky obaleče stejně, jako housenky jiných škůdců, proti nimž byl postřik proveden. Housenka je po vylíhnutí bělavá, jemně černě tečkovaná, s tmavě hnědou až černou hlavou a štítem, později je bělavě růžová (v hruškách zůstává skoro vždy bělavá), na spodní straně těla je vždy znatelně světlejší. Její žír trvá 3 – 4 týdny. V dospělém stavu je pleťově narůžovělá, dlouhá 15 – 19 mm, s kaštanově hnědou lesklou hlavou a štítem. Dospělá se zřídka spouští z červivého plodu po vlákně dolů k zemi, jak to bývá v literatuře uváděno. Nejčastěji zůstává v červivém plodu, pokud nespadne na zem, a teprve potom jej opouští, aby si vyhledala příznivé místo k zakuklení a přezimování. Velmi často odleze z červivého plodu visícího ještě na stromě po větvích a po kmeni dolů. Zalézá i do ptačích budek, kde si mezi prkny zhotoví zámotek, v němž přezimuje. Můžeme se právem domnívat, že původně se housenka obaleče živila jen jádry jablek a hrušek, protože u maloplodých odrůd s dokonaleji vyvinutými jádry a zejména u plodů pláňat nebo semenáčů vyžírá jádra a dužninu kolem jádřince. U plodů s velmi vyvinutou dužninou se původní způsob žíru housenky obaleče sice zachoval, ale poněvadž jsou jádra vyvinuta méně dokonale, je housenka nucena více se živit dužninou a někdy i změnit plod. Dužninu prožírá z jádřince obyčejně nejkratším směrem k povrchu plodu, často též proto, aby přelezla do plodu sousedního nebo aby k vyžranému otvoru připředla nejbližší list. Otvorem na povrchu odstraňuje hnědý trus. Listy připředené k červivému plodu bývají připevněny vlákny tak pevně, že často zůstane od stopky uvolněný plod viset na listu. Pravidlem je, že červivé plody se dříve vyvíjejí a zbarvují, předčasně dozrávají. K tomu, aby plod spadl až v určitou dobu, kdy housenka je už dospělá, napomáhá housenka tím, že posune místo žíru z jádřince směrem ke stopce a v těchto místech přehryže cevní svazky jdoucí ze stopky do plodu. Tím odebere plodu nejen živiny, ale především přísun vody a donutí tak plod k opadnutí. Ze spadlých červivých plodů vylézají housenky obyčejně téhož nebo druhého dne a ihned hledají příhodné místo k zakuklení. Bylo pozorováno, že nejčastěji vylézají z plodů k večeru. V té době je také nejmenší nebezpečí, že budou ukořistěny ptáky nebo napadeny některým dravým hmyzem, např. mravenci. Vyhledají si úkryt nejčastěji pod odchlípenou starou kůrou na kmeni, na hranici kůry a dřeva. Zde si housenka vyhlodá kolébku, kterou vystýlá bělavě šedým hustým předivem. Zámotek takto vzniklý je velmi pevný, pro vodui postřikové roztoky nepropustný, 12 – 16 mm dlouhý a 4 – 5 mm široký, eliptický. Na povrchu bývá k němu připředena drť z kůry a dřeva. Nejčastěji se housenky obaleče kuklí na spodní straně kmene starých jabloní nebo hrušní a zde opět nejčastěji v pásu ve výši 20 – 40 cm nad zemí. Směrem nahoru zámotků ubývá, větší množství jich bývá někdy v místě rozvětvení, v korunkovém krčku. I světová strana kmene má někdy rozhodující vliv. Nejčastěji se housenky kuklí na straně jihozápadní nebo jižní, nejméně na straně severní a severozápadní. V zámotku setrvává housenka v nehybném stavu až do zakuklení. Mění při tom značně své zbarvení. V zimě ztrácí bělavě růžovou barvu a je bělavě nažloutlá. V sadech s mladými vysokokmeny do stáří 10 – 15 let vyhledávají housenky jiná místa k zakuklení, protože hladká kůra stromů bez odchlipující se borky neposkytuje jim vhodný suchý úkryt. Odlézají proto často i několik metrů daleko na dřevěné ploty, staré kmeny anebo se kuklí i pod kameny a ve stařině trávy, dokonce, ač zřídka, i pod povrchem půdy jako housenky obaleče švestkového. Nikdy si housenka obaleče nevyžírá kolébku k vytvoření zámotku v živé, zelené kůře. Kukla, v kterou se housenka mění v dubnu příštího roku, je kaštanově hnědá, opatřená na hřbetní straně zadečku drobnými trny, pomocí kterých se snadno vysoukává ven z hustého zámotku, aby uvolnila přední část těla. Kukla je dlouhá 9 – 10 mm. Po vylíhnutí obalečů trčí kukly ven ze zámotků a vyčnívají napůl i ze štěrbin kůry. Stadium kukly trvá podle klimatických i místních poměrů 17 – 30 dní. Dvě pokolení má u nás obaleč jablečný jen v nejteplejších částech středních Čech, na jižní Moravě a na Slovensku v nejjižnější jeho části a pravděpodobně jen ve velmi teplých letech, tedy ne každoročně. V těchto případech část housenek obaleče, vylezlých z červivých jablek a hrušek raných odrůd, se brzy zakukluje a dá tak vznik druhému pokolení, které se prolíná výskytem motýlů s opozdile vylíhlými obaleči prvého pokolení. Můžeme tedy v teplých částech našeho státu (při náletu na ultrafialové světlo, kterého se dnes nejčastěji používá k zjišťování doby letu škodlivých motýlů) chytit obaleče obou pokolení, nijak se nelišící zbarvením, velikostí nebo jinak. Přesně bychom mohli zjistit dvě pokolení ovšem jen pokusným pěstováním housenek a kukel ve velkých housenících s pokusnými stromky jabloní a vystavených stejným podmínkám teplotním a vlhkostním, v jakých žijí housenky nebo kukly v přírodě. Housenky druhého pokolení způsobují zvlášť velké škody, protože napadají plody již plně vyvinuté nebo v počátku zrání. Bylo pozorováno, že vlézají dovnitř nejčastěji kališní jamkou nebo i v blízkosti stopky a velmi často ani nevyhlodávají v dužnině ídru pro odstraňování trusu a pro přístup vzduchu, zejména jde-li o velké plody s velkým jádřincem. Napadené plody tedy nejeví vždy známek napadení a bývají proto často sklizeny jako zdravé. Housenka pak vždy známek napadení a bývají proto často sklizeny jako zdravé. Housenka pak dokončuje svůj vývoj ve sklepě, kde teprve z plodů vylézá ven. Není dosud pokusně zjištěno, zda housenky kuklící se v létě a dávající vznik druhému pokolení obaleče pocházejí na jednom stanovišti od jedné samičky nebo od menšího počtu samiček. Není také zjištěno, zda obaleč má v teplých krajích rasy mající dvě pokolení a rasy jen s jedním pokolením do roka a kde je v Evropě hranice, kde jsou každoročně dvě pokolení do roka. Zjištění, kde jsou u nás dvě pokolení, by mělo velkou cenu nejen pro ochranářskou praxi, ale především pro signalizační službu příslušného místa nebo kraje. Dvě pokolení obaleče jsou pravidlem v jižní Evropě. Ve středomořské části Francie zjistili dokonce pokolení tři: první od dubna do června, druhé velmi škodlivé v srpnu a třetí v září a říjnu. Chybějí zde však pozorování více let. Pro ovocnářskou praxi je velmi důležité pokusné zjišťování doby letu obaleče. Lze je uskutečnit bez velkých nákladů na každém stanovišti takto: V letních měsících nachytáme co největší množství housenek obaleče (nejlépe ze sesbíraných červivých, na zem spadlých plodů) a umístíme je do dřevěné bedny opatřené dobře těsnícím víkem z hustého drátěného pletiva, jímž dospělá housenka neproleze. K zakuklení dáme do bedny smotky vlnitého papíru a kusy kůry svázané navzájem ve svazky tak, aby mezi jednotlivými kusy byly jen úzké prostory, kudy by mohly housenky prolézt. Nemusí to být kůra jabloní, postačí i smrková nebo jiná. Bednu umístíme nejlépe v zahradě tak, aby do ní nepršelo a nesněžilo. Tím dáme housenkám obaleče nejpřirozenější prostředí k přezimování. Na jaře v dubnu a v květnu denně kontrolujeme stav této pokusné líhně a vylíhlé obaleče, sedící na stěnách nebo na kůře, zaznamenáváme, všímajíce si při tom i pohlaví obalečů. (Samečci se líhnou vždy o několik dní dříve, jsou menší a jejich zadeček je štíhlejší než u samiček.) Tímto způsobem si vyšetříme velmi snadno a spolehlivě dobu letu obaleče v přírodě a můžeme si určit nejvhodnější dobu postřiku. Nejvýhodnější doba ke kontrole pokusných klecí je podvečer, kdy se obaleči, podobně jako ostatní druhy motýlů, nejvíce líhnou a poletují na drátěném pletivu snažíce se dostat ven. Většinou při tom létají jen samečkové, samičky sedí na kůře nebo na stěnách klece. V žádném případě se dnes nemůžeme spolehnout na hlášení pěstitelů o době letu obaleče a na základě takových hlášení pak určovat dobu postřiků v celých krajích. Většina ovocnářů obaleče nepozná; pokládají za obaleče každého menšího motýla, dokonce velmi často i můry. K největším omylům dochází použitím lapacích lahví svnadící tekutinou, na kterou nalétávají motýli různých druhů, ale právě málokdy obaleč. Neznalost obaleče v praxi pramení z nedostatečně výstižných obrázků tohoto škůdce. Ačkoliv jde o škůdce tak významného, je v evropské literatuře jen několik knih, v nichž byl obaleč vyobrazen tak, jak skutečně vyhlíží. Většina údajů v literatuře naší i cizí o době letu obaleče nevystihuje celý roční cyklus letu obaleče, nýbrž uvádí dobu, kdy jich létalo nejvíce, nebo se opírají o údaje zcela náhodným zjištěním letu. V bytech, v nichž bylo nějakou dobu sklizené ovoce uskladněno, možno zjistit první obaleče už v dubnu. Zde ovšem nutno uvážit malé teplotní výkyvy během roku, takže vývoj je rychlejší a tito motýli nemohou proto být pro praxi ukazatelem pro stanovení doby postřiku. Doba líhnutí je každým rokem jiná a velmi závislá na klimatických poměrech kraje. Nutno ji proto zjišťovat více let po sobě, a teprve pak učinit pro určitý kraj závěry, jichž může využít praxe.

 

        Ochrana proti červivosti jádrového ovoce: může být mechanická, chemickými přípravky a biologická. Při mechanické ochraně ničíme buď přezimující housenky obaleče, nebo kukly, nebo už vylíhlé obaleče přilétlé na světlo, vnadidlo nebo sedící na oknech skladišť. Ochranou chemickými přípravky se snažíme ničit buď housenky obaleče ihned po jejich vylíhnutí, nežli vlezou dovnitř plodů, nebo přímo ničíme nakladená vajíčka a tím zamezujeme líhnutí housenek. Při ochraně biologické snažíme rozmnožit přirozené nepřátele obaleče ať mezi cizopasníky nebo přímými požirači obaleče, jeho housenek a kukel, nebo se snažíme zlepšit životní podmínky těchto přirozených nepřátel (ochrana ptactva).

 

        Mechanická ochrana sběrem a pročesáváním červivého ovoce. Jak již uvedeno, je velká většina na zem spadlých červivých jablek a hrušek ještě obsazena housenkami obaleče. Je tedy možné včasným sběrem červivých plodů a jejich rychlým zužitkováním zneškodnit v nich ukryté housenky a nedovolit jim se zakuklit. Není správné odvádět takové ovoce sběrnám ovoce nebo zpracovatelnám na nekvašené mošty apod., protože v obou případech odvedené ovoce není ihned zpracováno a zůstává ležet i celé týdny na hromadách. Housenky z takového ovoce vylezou ven a na příhodném místě ve skladišti se pak zakuklí. Brání-li okamžitému zpracování jakékoliv důvody, doporučuje se takové ovoce nasypat do kádě s vodou a přiklopit víkem, aby se zamezil přístup vosám a jinému hmyzu. Vylezlé housenky obaleče ve vodě na dně nádoby hynou a ovoce se ve vodě i delší dobu nekazí. Při menším množství červivého ovoce lze použít i okurkových lahví. Doporučuje se vodu mírně osolit. Housenky pak jednak rychleji hynou, jednak je ovoce slaným roztokem na čas velmi dobře konservovéno; příchuť nepronikne slupkou do dužniny plodů, takže je možno takové ovoce po čase i konsumovat. Tento způsob je doporučitelný zejména u cennějších odrůd jablek a hrušek. U tvarovaných jabloní a hrušní červivé plody protrháváme, takže nečekáme, až předčasně dozrají a spadnou. Zneškodňujeme tak housenky obaleče ještě dříve, nežli vyspěly, a především zamezujeme přelézání housenek z jednoho plodu do druhého. Současně dosahujeme lepšího vývinu zbylých nečervivých plodů. Toto opatření je ovšem uskutečnitelné především u menších výsadeb a u stromů tvarovaných, nejvýše u čtvrtkmenů, nikoliv však u vysokokmenů. Je to opatření vžité u malých pěstitelů ovocných stromů. K pročesání se nejlépe hodí doba, kdy plody dosáhly velikosti vlašských ořechů, kdy se již také napadení bezpečně pozná.

 

        Mechanická ochrana ve skladech ovoce a obalů. V každé dřevěné kleci nebo polokleci na tvrdé ovoce přezimuje značné množství housenek obaleče jablečného; to nutí k opatřením, která by zamezila rozlétání vylíhlých obalečů. Je tedy třeba lepšího uskladnění obalů (klecí a poloklecí) než dosud. Ve vztahu k obaleči a červivosti nebyla tomu u nás věnována dostatečná pozornost. Bylo zjištěno, že v jednom obalu přezimuje průměrně 8 housenek (v Ústeckém kraji dokonce 9). K přezimování potřebuje housenka obaleče především suché prostředí (kůru, dřevo nebo papír). Proto se často zakuklí i v knihách, byla-li červivá jablka položena na knihovnu nebo v její blízkosti. Dřevěné obaly, zejmén starší, poskytují svými uvolněnými laťkami velmi vhodné prostředí k zakuklení housenek obaleče. Zde setrvává housenka (podobně jako v přírodě pod starou borkou jabloní) až do jara, kdy se teprve kuklí. Jsou-li klece na ovoce uskladněny volně pod kůlnami, nebo dokonce na nekrytých prostranstvích, pak je dána vylíhlým obalečům možnost rozlétat se do okolí a způsobit velkou červivost. Jsou-li naproti tomu obaly na ovoce uskladněny tak, že není umožněno vylíhlým obalečům odletět, pak je prakticky provedena mechanická ochrana, protože vylíhlí obaleči, nemající ani v přírodě dlouhého života, se shromažďují na oknech skladů, kde se po několika dnech stálým nalétáváním na okna ubijí. V krytých skladech ovoce v Jevanech u Prahy byly pod okny skladiště na obaly (v r. 1949 a 1950) vrstvy uhynulých obalečů několik cm silné, takže prakticky byli všichni vylíhlí obaleči zneškodněni. Jsou to desetitisíce obalečů ročně. S rostoucím ovocnářstvím bude proto nutno budovat výstavbu dostatečně velkých krytých skladů na obaly ovoce. Ničit přezimující housenky obaleče v obalech chemickými prostředky je těžko proveditelné, mimo to je to způsob velmi nákladný a také poměrně málo účinný, protože hustý zámotek housenky nedovoluje ani tekutině ani plynu rychle proniknout dovnitř. Stane se tak teprve po delším působení.

        Mechanicky musí být motýli obaleče hubeni také všude tam, kde bylo ovoce i krátkou dobu skladováno (zpracovatelny ovoce, sklepy). Ve všech těchto prostorách je nutno se postarat o to, aby se vylíhlí obaleči najaře nerozletěli do přírody. Proto se nesmějí rozvážet klece a polokleče na ovoce do sadů dříve, než je zaručeno, že se všichni obaleči z kukel ukrytých v obalech již vylíhli. Je nutno posunout rozvážku obalů až těsně do doby sklizně. Obyčejně jsou obaly rozváženy do sadů mnohem dříve, a byly-li přes zimu na volných prostranstvích, pak je tím dána možnost obalečům vylétat přímo v sadech! Okna skladovacích prostorů na obaly nemají být celá zasklená, protože je důležité větrání takových skladišť. Zcela vyhovují husté drátěné sítě; oka nesmějí být větší než 2 x 2 mm, aby vylíhlí obaleči neprolezli. Nemají být však také menší, aby jimi mohli prolézt vylíhlí parasiti obaleče, drobné cizopasné vosičky a lumci, kterých bývá někdy značné množství.

 

        Mechanická ochrana oškrábáním staré borky jabloní. Tento způsob ochrany je proveditelný jen u jabloní starších než 25 let, jejichž kmeny, po případě i silnější větve, mají starou, rozpukanou borku poskytující dostatek možností housenkám obaleče vytvořit si zámotek a prostor k přezimování. Seškrábáváme ovšem jen tu část staré kůry, borky, kterou lze oškrábat bez vynaložení většího úsilí a tlaku. Nejlépe se k tomu hodí doba po dešti, kdy je kůra kmene vlhká; má to zase nevýhodu, že takovou borku musíme nechat před spálením vysušit a pak ještě spálení usnadnit politím petrolejem. Oškrabování staré borky jabloní má své zastánce i odpůrce. Je však jisto, že velká část housenek obaleče je tímto způsobem zničena a zneškodněna. Na druhé straně je také jisto, že část housenek, hlouběji pod borkou ukrytých, zůstává při oškrabání staré borky nedotčena. Jsou-li oškrabány kmeny a silné větve jabloní aspoň každým druhým rokem, udržuje se kmen hladký; velmi tomu napomáhají i postřiky karbolineem, po nichž se kůra, jak říkají ovocnáři, zmlazuje. I když zničíme oškrábáním staré borky jen část housenek, nutno tuto ochranu uskutečňovat, protože je při tom současně zničeno velké procento květopasů, červce čárkovitého, mery hrušňové a jiných škůdců. Naproti tomu nelze popřít, že spálením oškrabané borky zničíme i užitečný hmyz, především sluníčka, larvy denivek, dlouhošíjek a pavouky. Nejvhodnější dobou k seškrabování staré borky je předjaří – únor a březen. (Při velkém výskytu květopasů je v tuto dobu nutno seškrabanou kůru spálit hned, aby se květopasé nerozlezli.) Práce není namáhavá, postačí k tomu třírohá škrabka a pytel s obloukovitě dovnitř vybraným rámem, na němž je okraj pytle našit. Použití takového pytle se velmi osvědčilo, protože dovoluje jednak důkladné zachycení padajících částeček borky, jednak snadné vysypání obsahu na jedno místo, kde je pak kůra spálena. U starých stromů oškrabeme nejprve staré větve, pak kmen. Vždy postupujeme shora dolů, takže nakonec zbývá pata kmene, kde je kůra nejen nejsilnější, ale kde také přezimuje největší množství housenek obaleče. Bílení kmenů jabloní hašeným vápnem, zvyk na venkově tak vžitý a tradičně udržovaný ve víře, že je to důležitá ochrana proti škůdcům, nemá prakticky skoro významu. Zmirňuje sice poněkud nebezpečí namrznutí kmenů, nezabraňuje však škůdcům, zejména housenkám obaleče, aby si pod nabílenou kůrou nalezli vyhovující zimní úkryt.

 

        Mechanická ochrana použitím lapacích papírových pásů. Tento způsob mechanické ochrany v sadech nutno podle zkušeností z posledních let považovat za nejlepší a při tom i nejsnadnější a nejlevnější. Používáme k tomu pásů vlnitého papíru (lepenky k balení žárovek a skla). Stačí pásy 15 – 20 cm široké, nařezané kolmo ke směru rýh a upevněné drátem nebo motouzem kolem kmene jabloní nebo hrušní, nejlépe ve výši 25 – 35 cm nad zemí, tedy v místech, kde se housenky obaleče nejčastěji kuklí. Narazí-li housenka obaleče, lezoucí po kmeni vzhůru, na tento pás (upevněný v horní nebo jeho části těsně ke kmeni, kdežto na spodní části volněji odstávající, aby housenka mohla snadno vlézt pod papír), vleze pod něj do některé rýhy a zpravidla až na jejím horním konci si upraví zámotek k přezimování. Často bývá v jedné rýze i více housenek vedle sebe. Pod jedním pásem bývá na starých plodných jabloních až 30 housenek zalezlých k přezimování. Vždy je jich několikanásobně více, než bychom zneškodnili seškrabáním staré borky! Uvážíme-li, že toto množství housenek stačí u jednoho starého stromu k velmi silné červivosti v příštím roce, je použití papírových lapacích pásů plně doporučitelné. Pásy klademe na kmeny v červenci a ponecháme je na stromech nejméně do konce sklizně pozdních odrůd jablek a hrušek. Pak je buď sejmeme a ukryté housenky z nich drátěným nebo rýžovým kartáčem vyškrabeme a rozmačkáme, nebo spálíme i s květopasy, kteří lapacích pásů též s oblibou používají k přezimování. Takto očištěných pásů možno pak použít znova v příštím roce. Ponecháme-li lapací pásy na stromech až do předjaří, pak je nutno sejmout je nejpozději počátkem března, abychom zneškodnili v nich ukryté květopasy, kteří v polovině března z nich vylézají ven k živnému žíru na květných pupenech. Lapací pásy v době zimní bývají tak často navštěvovány sýkorami a strakapúdy, že jsouv místech ukrytých housenek zcela rozklovány a jsou pak pochopitelně již k nepotřebě. Ptáci z nich vyberou všechny ukryté housenky, takže na jaře nezůstane v pásech zpravidla ani jediná housenka obaleče. Zbudou po nich jen prázdné zámotky. Brouků květopasů a sluneček si při tom ptáci nevšímají. Při kladení pásů na kmeny je velmi důležité odstranit všechny nerovnosti nakrmeni, k nimž papír nelze přitáhnout, nutno je vyplnit papírem, senem, drnem, mechem nebo jinými hmotami. Zamezíme tak housenkám obaleče podlézt v takových místech pod pás a zakuklit se výše na kmeni.

 

        Mechanická ochrana chytáním motýlů obaleče na vnadidla a světelné zdroje. Jako mnoho druhů našich motýlů, přilétá i obaleč na sladké tekutiny a k silnějším světelným zdrojům, zejména ultrafialového záření. Obojího lze použít nejen k ničení obalečů, ale především ke zjištění doby letu. Vnadicí tekutina obsahující cukr však zkvašuje, a to tím dříve, čím je tepleji, a je pak k nepotřebě. K její výrobě možno použít buď zbytků jablek rozvařených ve vodě, oslazených cukrem a rozředěným pivem, nebo jiných podobných látek. Použití sršňáků a jiných speciálních skleněných nádob k chytání obalečů je méně vhodné, protože nenaleznou tak snadno trychtýřovitý otvor v nádobách jako vosy nebo mouchy. V tekutině utopené obaleče lze však již velmi nesnadno určit, protože zbarvení křídel mizí.

        Jako světelný zdroj se hodí nejlépe ultrafialové světlo, které láká noční hmyz mnohem více nežli bílé elektrické světlo. Toto zjišťování letu obalečů a jiných motýlích škůdců možno uskutečnit v jarních a letních večerech a nocích; největší nálet je mezi 21. a 23. hodinou, zejména za tepla a před blížící se bouří. Při mechanické ochraně je nutno důkladně očesat všechny plané jabloně a méně cenné semenáče, o jejichž sklizeň zpravidla nemá nikdo zájem. Právě tyto stromy, v některých krajích hojně rostoucí v těsné blízkosti sadů, mohou být pravým semeništěm červivosti, neboť obaleč takovéto malé odrůdy (sladkoplodé semenáče) napadá často více než odrůdy pěstované a může se na takovýchto stromech přemnožit. Ovoce těchto stromů nutno očesat předčasně a zpracovat je na nekvašené mošty nebo jinak. Planě rostoucí hrušky bývají mnohem méně červivé.

 

        Chemická ochrana proti červivosti se děje postřiky a je velmi účinným opatřením jen tehdy, jsou-li postřiky provedeny ve správnou dobu a s použitím výkonných, vysokotlakých stříkaček, nejlépe motorových. Termíny k postřikům nelze, jak již uvedeno, stanovit paušálně stejně pro každý kraj, nýbrž je nutno se řídit bionomií obaleče. Nelze proto tvrdit, že nejvhodnější doba k prvnímu postřiku je 14 dní po odkvětu. V některých letech nebo krajích je tomu tak, v jiných opět nikoliv. Rozhodně však nechybíme, provedeme-li důkladně tak zvaný kališní postřik týden až 14 dní po úplném opadu korunních plátků, kdy jsou plody jablek veliké jako třešňové pecky a kališní ušty na nich zelené a široce rozevřené. Podle zkušeností u nás byl tento postřik v některých letech příliš časný, protože obaleč ještě nelétal. Nebyl však ke škodě proto, že se současně čelilo výskytu jiných škůdců. Nemáme-li možnost zjistit dobu letu obaleče, provedeme postřik 10 – 14 dní po úplném odkvětu; je-li však jaro studené a odkvět stromů zpožděný, je lépe postřik provést teprve 3 – 4 týdny po úplném odkvětu jabloní. Jeden postřik, i velmi dobře provedený, nestačí k pronikavému omezení červivosti. Nemůže stačit proto, že líhnutí obaleče v přírodě není omezeno jen na několik dní, nýbrž je vleklé. Vážnějším důvodem pro druhý a další postřiky je růst plodů. Růstem plodů jablek a hrušek se postřiková látka ulpělá na povrchu plodů v podobě drobných kapiček rozdělí, takže větší část povrchu může být brzy beze stop postřiku. V době prvního postřiku jsou plody jablek podle odrůd různě veliké, od velikosti třešňové pecky do velikosti menšího lískového oříšku. Při normálním počasí se plocha plodů za 14 dní zdvojnásobí, takže se povlak chemické látky roztrhá a nejméně polovina povrchu je pak nepostříkána. Nebyl-li tedy postřik po 14 dnech opakován, zastihnou opožděné vylíhlé samičky obaleče plody již vyvinutější a takřka beze stop postřikové látky na povrchu. Proto i housenky z vajíček těchto motýlů vylíhlé snadno ujdou otrávení. Je naprosto nutné za vegetace postřik několikrát opakovat. Rozhodně nechybíme, stříkáme-li po druhé za 2 – 4 týdny po postřiku prvém a v takových intervalech stříkáme i později. Velmi důležitý je u nás postřik mezi 10. – 30. červencem jednak proto, že růst plodů v té době je nejintensivnější a postřiková látka je již značně rozčleněna nebo smyta, jednak proto, že dospívající hosuenky obaleče se v té době velmi často stěhují z červivých plodů do plodů sousedních, a především pak proto, že u nás v té době bývá druhá vlna líhnutí obaleče, po případě v nejteplejších oblastech je již výskyt motýlů druhého pokolení. K podstatnému omezení červivosti nutno tedy stříkat několikrát, čím častěji, tím lépe. Potvrzují to nejen zkušenosti u nás, ale též z ostatních států.

        Nejvíce užívané a též plně osvědčené k postřiku jsou přípravky arsenové, nejčastěji arseničnan olovnatý v koncentraci 0,5 % - 1 % kombinovaný se sírovápennými nebo měďnatými jíchami pro současnou ochranu proti strupovitosti a moniliose. U nás byl arseničnan olovnatý vyráběn pod značkou Arsokol (výrobce Spolana Neratovice). Dřívější značky jiných výrobců (Ogor) nebo cizích zahraničních firem (Arsulmag) měly prakticky stejné chemické složení i účinnost. Méně často se k postřiku používá velmi jedovatý arsenik (0,06 až 0,01 %), pozvolna rozdělanýv kaši a kombinovaný s bordóskou nebo sírovápennou jíchou. Protože arsenové přípravky jsou jedovaté pro člověka i teplokrevná zvířata a v praxi se s nimi zachází často dost neopatrně, vznikla už před lety nejen u nás, ale i v cizině snaha vyměnit je za nejedovaté. Účinnost na hmyzu, zejména na jeho larvách, se projevuje různě: buď přímo usmrcují, nebo jsou larvy po požití malátné, a pokud se zakuklí, jsou kukly špatně vyvinuté a většinou hynou. Účinnost arsenových přípravků je velmi ovlivňována klimatickými vlivy, zejména vlhkostí a teplotou. Škody v praxi na rostlinách též projeví žloutnutím listů nebo u citlivějších odrůd jejich popálením. Zejména značně pálí listy svinibrodská zeleň, proto je nutno přidávat k ní vždy vápno, aby volná kyselina arsenitá, způsobující právě popálení listů, byla vázána. Nejčastějí popáleniny listů bývají při kombinacích arseničnanu olovnatého s měďnatovápenatými jíchami (za vlhčího počasí), vždy však jen u citlivějších odrůd. Méně se hodí k postřiku ovocných stromů arseničnan vápenatý, protože značně připaluje listy i plody. Ve všech případech je nutné, aby použitý arsenový přípravek měl dostatečné množství látky pro ulpění. Větší množství takových látek je však nebezpečné a právě je nejčastější příčinou popálenin listů. Velmi dobrých výsledků v poslední době bylo dosaženo s emulsemi DDT (Dynol). Jejich nevýhodou je krátkodobá účinnost, zejména při trvale pěkném počasí, protože na slunci se účinná substance DDT brzy rozkládá. Výhodou však je nejedovatost. Těchto přípravků však nelze použít každoročně, protože se jimi značně porušuje biologická rovnováha v přírodě, neboť ničí současně užitečný hmyz. Několik let po sobě uskutečněné postřiky těmito přípravky vedly také k rozmnožení svilušky ovocné na jabloních, pravděpodobně proto, že byli zničeni přirození nepřátelské svilušky, dnes celkem ještě málo prostudovaní a známí. V chemické ochraně proti červivosti nutno připomenout podle zkušeností – zejména německých autorů – je značná část přezimujících housenek obaleče ničena předjarními postřiky organickými barvivy, housenky však nehynou hned, nýbrž až po několika dnech. V poslední době bylo v Německu v boji proti červivosti s úspěchem použito i organických fosfátů ze skupiny E 605 (především E 605-forte v koncentraci 0,035 %). V sadech silněji zamořených byly za vegetace uskutečněny postřiky těmito přípravky v 8 – 10denních intervalech, a to s velkým úspěchem. Vadí však vysoká jedovatost těchto přípravků pro člověka a teplokrevná zvířata. Při technice postřiku nutno u ochrany proti červivosti zvláště zdůraznit to, aby postřik byl uskutečněn vysokotlakou stříkačkou umožňující dokonaleé rozmlžení použité látky. Stříkáme pokud možno brzy ráno nebo k večeru, kdy je ovzduší nejklidnější a kdy létají málo včely, které někdy s oblibou olizují kapky po postřiku na listech a mohou být takto otráveny. Důkladnými postřiky proti červivosti, nejméně dvakrát za vegetaci, bylo u nás dosaženo, byly-li provedeny ve správnou dobu, velikých úspěchů nejen u drobných pěstitelů, ale i ve velikých výsadbách (Těchobuzice u Litoměřic aj.). Podařilo se snížit červivost na 1 – 2 %, někdy dokonce i na 0.

 

        Biologická ochrana: Nelze ji podceňovat. Je o ní známo dosud velmi málo, nejen u nás, ale i v cizině. Velmi důležitým pomocníkem člověka v ochraně proti červivosti jsou ptáci a z nich především sýkory a šplhavci, kteří pohubí mnoho přezimujících housenek obaleče v době vegetačního klidu. Největším jejich hubitelem je strakapúd velký, Dendrocopus major (L.). Někdy značnou část housenek zničí cizopasný hmyz (lumci, lumčíci, chalcidky a mouchy z čeledi kuklic). Ve střední Evropě i u nás byly nejčastěji zjištěny tyto druhy cizopasníků: z lumčíků (Braconidae) Ascogaster quadridentatus West., z lumků (Ichneumonidae) Trichomma enecator Rossi, Pristomerus vulnerator Panz, Ephialtes extensor Tasch., Hemiteles congulator Gr. (asi jako hyperparasit!), z chalcidek (Chalcidoidea) Eupelmus urozonas Dalm., z much kuklic (Tachinidae) Arrhinomyia tragica Meig. a Exorista westermanni Zett. Je možný výskyt dalších četných druhů, kteří byli zjištěni v jižnější části Evropy, někdy ve značném množství. Ve Francii se podařilo aklimatizovat parasita Macrocentrus ancylivorus Rohw., není však známo, s jakým úspěchem. Vajíčka obaleče jablečného napadá často droboučká vosička Trichogramma minutum Riley. Někdy velmi značné procento housenek obaleče, zejména v mírných a deštivých zimách, ničí cizopasné houby, především Beauveria (Botrytis) Bassiana Bals. (Umělé hubení housenek obaleče metodou MEČNIKOVA a KRASILČIKOVA bylo u nás provedeno zatím jen pokusně laboratorně s velmi dobrým výsledkem, v praxi dosud nikoliv). Úmrtnost housenek napadených cizopasnými plísněmi bývá někdy velmi značná, často i vyšší než 80 %. Zdá se, že v horských krajích následkem vlhčího klimatu je tato úmrtnost mnohem vyšší. Každoročně však velmi značně kolísá.