Virosy maliníků a ostružiníků 

    Jak kulturní, tak i planě rostoucí maliníky a ostružiníky jsou postihovány četnými virosami. Ani v zahraničí, ani u nás nebyla jejich prostudování věnována plná péče; známe sice zhruba příznaky těchto viros, nevíme však často, jde-li o příznaky vyvolané různými druhy virů nebo různými kmeny jednoho viru nebo jen jedním virem. Z toho důvodu také naše virosy neuvádíme podle názvosloví Smithova. Známe i komplexní ochuravění, kdy rostlina onemocněla několika viry současně; taková bývají pravidelně nejtěžší.

    V kulturních maliništích jsou virosy u nás dosti četné a v posledních desetiletích jich na kulturních i planě rostoucích porostech silně přibývá. Známe i případy, kdy v kultuře maliníku se rozšířily tak, že sortiment musel být zúžen na odolné odrůdy, zcela vyměněn či dokonce bylo nutno vůbec přestat s pěstováním maliníku. U nás se pěstuje maliník nezaslouženě málo – na rozdíl např. od Ruska , kde se maliník ve velkých socialistických velkoplantážích oprávněně těší velké pozornosti. Pokud se u nás maliník pěstuje, nejsme se zdravotním stavem rostlin na tom nejhůře. Rozhodně jsme na tom lépe, než některé západní státy, které pro všeobecné rozšíření virových chorob jsou nuceny dovážet zdravé sazečky i z dalekého zámoří a rozmnožovat takové elitní sadby na přísně isolovaných místech. Intensivní šlechtění – křížení – k získání odolnosti proti nejnebezpečnějším virosám maliníku je nutné i u nás, v zahraničí (Ruska, Anglie) se dělá.

    U nás jsme jako virosy poznali nebo podezíráme z virové povahy tyto chorobné zjevy u maliníku a ostružiníku:

 

1.     Neplodnost nebo špatná plodnost. Květy nasazují pouze malý počet peckoviček, většina plodenství zasychá. Přímý důkaz o virové povaze tohoto ochuravění nebyl podán. Onemocnění se šíří v kultuře malin nebo porostu ostružiníku a předává se vegetativními oddělky.

2.     Kadeřavost. Listy jsou svraštělé, mezi žilkami na líc vyklenuté, tmavozelené, v pokročilém létě až bronzové, vzad ohnuté, jednotlivé lístky často srostlé, prýty nižší, květenství nahloučena. Vyvíjí se jen část peckoviček nebo celé plody zasychají, mumifikují. V pericyklu a floému nekrosy. Mšicemi tato choroba, známá hlavně u maliníku, přenášena není. CADMAN (1954) u anglické kadeřavosti (leaf curl) zjistil, že šťáva nemocných maliníků rozetřená se síranem nikotinu vyvolává při mechanickém očkování příznaky kroužkovitosti na tabáku, okurce, petunii a jiných lilkovitých a šťáva z těchto rostlin vyvolává v malém podílu kadeřavost maliníku. Z tabáku je choroba přenosná též na jitrocel. Je tedy možno, že nákaza je přenosná i z nízkých, nedřevnatých rostlin.

3.     Kadeřavost a virová metlovitou. Ochuravění podobné předešlému. Těžce ochuravělé keře vyhánějí množství tenkých nízkých prýtů, z nichž část zasychá.

4.     Virová žloutenka maliníku. Listy, zejména vrcholové, zmenšené, svraštělé, žlutavé. Květů a plodů málo, plody nedozrávají, jsou často deformované, mumifikované, zasychají i celé prýty. Příznaky nejlépe patrné v první polovině léta, později často maskované.

5.     Mosaika tečková. Na loňských prutech celkově světlejší barva listu, četné žlutozelené tečky až skoro úplně předčasné zežloutnutí čepelí. Úroda nižší, mumifikace a zasychání plodů. U letošních výhonů mají listy žilky světlé a jejich okolí těsné.

6.     Mosaika skvrnitá neboli kropenatá. Na lístcích, někdy srůstajících, bledě zelené až žlutavé, ostře ohraničené skvrnky, některé z nich i ve tvaru kroužků. Při silném ochuravění listy skoro celé žlutozelené, zprohýbané až zkadeřené, na prutech tmavé podlouhlé čárky a skvrny, špičky prýtů zasychají, některé pupeny neraší a olistění je slabší. Častá u ostružiníku; je přenášena mšicemi.

7.     Mosaika kroužková. Skvrnky ve tvaru jasně zelených, někdy dvojitých kroužků, až 5 mm v průměru. Častá u ostružiníků. Na květech a plodech se poškození projevuje podobně jako u předešlých nemocí.

8.     Mosaika velkoskvrnná. Častá u planých maliníků; ostružiník postihuje celkem řidčeji. Je známa jako nebezpečná i u kulturních odrůd maliníku (Marlborough). Na listech, které bývají zprohýbané, asymetrické, někdy deformované a jejichž lístky někdy srůstají, jsou velké, protáhlé, více méně žilkami omezené a také žilky postihující žlutozelené skvrny. Někdy v létě nabývají oranžové až fialové barvy a zasychají, list při silném ochuravění odumírá. Silně ochuravělé keře jsou neplodné a předčasně hynou.

9.     Kopřivovitost a lihovitost. Konečné lístky srůstají, jejich špička je často stočena, listy jsou chomáčovitě nahloučeny. Přenašeč mšice Amphorophora rubi Kltb.

10.  Virové destrukce. Jsou četné u maliníků a ostružiníků a projevují se atrofickými, nedokonale vyvinutými roztřepenými lístky; někdy je pletivo lístků děravé, potrhané.

11.  Mosaika žilková. Žilky listů I. – III. řádu – silněji patrno u loňských prýtů – prosvětlené až žlutozelené. Plodnost snížena. U ostružiníků vzácně. Přenášena mšicí Amphorophora Kltb.

12.  Mosaika mezižilková. Pletivo mezižilkové světlé až žlutozelené, listy někdy deformované, užší, předčasně opadávají. Může být zaměněna s chlorosou fysiologickou, zaviněnou přebytkem vápna a nedostatkem železa. Přenáší se roubem a sazečkami, v porostu se šíří.

13.  Mosaika žilek I. a II. řádu. U maliníků planých i kulturních. Žilky I. a zejména II. řádu žlutozelené, zoubkování listů nepravidelné, časté srůsty posledních lístků. Plody zasychají, mumifikují.

14.  Skvrnitá mosaika mezižilková. List s nepravidelným zoubkováním, častými srůsty posledních lístků, se žlutozelenými skvrnkami, ohraničenými žilkami III. řádu. Málo květů, plody zasychají.

15.  Mosaika kostková. Podobná předešlé, skvrny větší, zaujímají i celé plochy čepele, žilky I. a II. řádu zelené. Stejný vliv na plodnost.

16.  Vínové zabarvení listů. Virový původ dokázán nebyl, je však, soudě podle hnízdového výskytu a šíření v porostech, pravděpodobný. U planě rostoucích ostružiníků na ojedinělých listech letošních výhonů neurčité bledší skvrny, část žilek světlejší. Listy loňských výhonů se předčasně, již od začátku září nebo do konce srpna, zbarvují vínově červeně, po okrajích zprohýbány, ostře zoubkované. Plody vyzrávají normálně, ale mají jen 3 – 5 peckoviček.

17.  Srůsty listů. Jinak normální maliníky a ostružiníky mají některé lístky srostlé, často i tři. Pokusy o přenos dosud provedeny nebyly a tak je genetický původ stejně pravděpodobný jako virový.

18.  Virosa střední žilky. Střední žilka a okolní pletivo žlutavě prosvětlené, květů málo, plody většinou zasychají. U ostružiníků.

19.  Tečkovitá mosaika okolí žilek. V sousedství žilek I. a II. řádu jsou četné žlutavé tečky. Plody většinou zasychají. U ostružiníku.

20.  Mosaika žilková žlutý okraj. Na letošních prutech místy vyjasněné žilky listových čepelí. Na loňských prutech listy svraštělé, zpět ohnuté, interkostální plošky na líc vyklenuty, tu a tam skupiny drobných vyjasněných žilek. Lístky srůstají, prýty krní, zasychají. Úzce příbuzná s mosaikou tečkovou.

21.  Mosaika kroužková a zúžení lístků. Lístky užší, s okrouhlými skvrnkami, často asymetrické, srůstají; plody zasychají či nestejně zrají. U ostružiníku dosti častá, u maliníku vzácná.

22.  Virová deformace okrajů listů. U ostružiníku celkem řídká. Na listech tu a tam světlejší skvrny, lístky srostlé, okraje zvlněné, zoubkování okrajů zcela nepravidelné, na okrajích vznikají laloky a zářezy, plody většinou zasychají.

23.  Mosaika aukubou. Častější u ostružiníku než u maliníku, jen u planých rostlin. Na listech malé, ostře ohraničené, bledě žluté skvrny. Rostliny normálně rostou a plodí.

24.  Sektoriální mosaika (J. B. NOVÁK, 1950). Listy asymetrické, na nich chlorotická místa, konečný lístek protažený, mosaikový. Plodů málo, schnou a scvrkávají, výhony zasychají.

25.  Komplexní ochuravění. U maliníku jsme např. pozorovali komplex 3 virů (v jižních Čechách): mosaiku velkoskvrnou, drobné skvrnky, listy zpět ohnuté, mezi žilkami na líc silně „hřebenovité“ vypuklé. Následek: malá plodnost, zasychání plodů, ale i patologické remontování – vyhánění květných větévek v 1. roce.

26.  Virová bezsemennost. Jde pravděpodobně o stolbur. Kalichy zbytnělé, zlistnatělé, korunní plátky zezelenalé, květy prorůstající (proliferující), tyčinky zlistnatělé a zezelenalé, pestíky slabě zlistnatělé, hořejší listy čárkovité. U Rubus fruticosus L. podle RYŽKOVA (1955, ústní sdělení) zjištěna tato nemoc jedinkrát sovětskými badateli; naším virologem BOJŇANSKÝM (1955) zjištěna velmi vzácně v Krasnodarské oblasti v těsné blízkosti stolburových svlačců. Je přenášena křísky, pravděpodobně hlavně křískem Hyalesthes obsoletus Sign. Je pravděpodobné, že tato choroba je blízce příbuzná se zakrslostí Loganovy ostružiny, známé z Anglie, Německa, Holandska. Choroba je tam význačná četnými tenkými a dlouhými prýty, nedostatkem květů nebo zlistnatěním kališních i korunních plátků a někdy též tyčinek a pestíků, proliferací květů. Virus napadá Rubus loganobaccus, fruticosus, ileus i jiné druhy. Choroba je prý léčitelnáý teplem; mechanicky je nepřenosná, přenosná roubem a z živočišných přenašečů Macropsis fuscula Zett.

    Tímto přehledem nepovažujeme virosní a virosám podobné zjevy u maliníku a ostružiníku za vyčerpané.

    Virosy maliníků a ostružiníků jsou u nás rozšířeny od nížiny do vysokých hor; v Tatrách jsou ještě ve výši 1200, na Šumavě ještě ve výši 950 m n. m. Ve volné přírodě jsou četné a zavlékají se odtud do kulturních porostů a naopak. Na Šumavě zarůstají paseky po vykácení lesa maliníkem vyrostlým většinou ze semen. Pokud je známo, nepřenášejí se virosy maliníku a ostružiníku semenem – mladé maliníky jsou zdravé. Na pasece se jim dostává výborných životních podmínek: světla, tepla a humusem bohaté půdy. S přibývajícím stářím porostu, zvětšeným zastíněním a ubýváním humusu se životní podmínky pro porosty maliníku horší; virosy zanesené tam – jak se zdá hlavně mšicemi – se rozšiřují, porost začíná churavět a postupně odumírá. V malinovnách jsou to ponejvíce právě virosy, které způsobují klesání jejich úrodnosti, špatnou jakost plodů a předčasné odumírání keřů. Z toho nepochybně vznikla myšlenka, že malinovna nemůže být bez újmy na výnosu dlouho ponechána na jednom místě již 35 let. Příznaky téže choroby na letošních a loňských prýtech jsou často odlišné. Síla příznaků se mění též podle roční doby; některé virosy jsou patrnější za vlhka a chladna, jiné za sucha a tepla. Přenašeče viros maliníku a ostružiníku známe nedostatečně. Přenášejí se roubem, některé z nich i šťávou při řezu a většina pravděpodobně několika druhy mšic; přenos je možný též kořeny a oddenky. Sazečkami z nemocných rostlin se virosy maliníku a ostružiníku přenášejí 100%, ochuravění po změně stanoviště se však může projevit až po několika letech.

    Dosud nedovede virosy maliníku a ostružiníku léčit. Jsou zprávy, že některé viry (např. virus působící kadeřavost) nesnášejí pěstění mladých rostlin při teplotách 35 – 38 °C po dobu 16 – 21 dnů.

    Pro obranu proti virosám maliníků a ostružiníků se doporučuje:

1.      V blízkosti kultury netrpět plané a zplanělé rostliny maliníku a ostružiníku, které by mohly být zdrojem virových nákaz;

2.     Používat v malinovně co nejlepší agrotechniky: půdu přerývat, nastýlat (mulčovat), bohatě zásobovat humusem a minerálními hnojivy, na půdách silně alkalických přihnojovat sírany kovů.

3.     Kulturu pravidelně a opakovaně ošetřovat proti hmyzu, zejména mšicím.

4.     Churavě keře ihned, jakmile onemocnění zpozorujeme, odstranit z porostu i s kořeny. Poněvadž je pravděpodobné, že latentně (aniž jeví příznaky nemoci) ochuravělé keře jsou i keře sousední, doporučuje se občas odstranit i keře v těsném sousedství nemocných keřů. Prázdná místa osázet až po 1 – 2leté přestávce, během níž pečlivě odstraňujeme z půdy všechny vzešlé zbylé výhony atd. z odstraněných nemocných keřů a částí rostliny, které po vykopání zůstaly v půdě.

5.     Z porostů onemocnělých virovými chorobami, zejména z blízkosti onemocnělých keřů, nesmějí se bráti sazečky apod.