Virosy a onemocnění fysiologického původu u borůvek a brusinek 

    Jde o ochuravění opomíjená. Někdy se vyskytují silně, přispívají pak k menší úrodnosti. Úroda je, zejména u borůvek, ovlivňována ovšem nejvíce počasím v době květu; borůvky jsou např. velmi citlivé na mráz. Nevhodné stanoviště (zastínění rostoucími stromy, vyschnutí půdy apod.) se často projeví nadměrným prosycháním keříků nebo jejich zakrnělým růstem – nanismem, spojeným často s červenavým zbarvením listů nebo s větší či menší neplodností. Neméně důležité mohou být i virosy jmenovaných lesních plodin, které podle kusých pozorování jsou časté (tak např. v jižních Čechách, na západní Moravě). Jde hlavně o tyto zjevy:

 

    I. Virová zakrslost. Vyskytuje se u nás často velmi silně u borůvky ve dvou hlavních typech, a to i na místech jinak vyhovujících.

 

a) Typ malolistosti. Listy jsou zmenšené, v extrémních případech též jen 1,5 mm dlouhé, někdy i v časném létě načervenalé. Rostliny jsou pak nízké (někdy dosahují jen 2 cm), hustě košaté, jejich větévky jsou vzpřímené. Nemocné rostliny jsou nejčastěji zcela neplodné, výjimečně přinesou i málo drobných plodů. Květů se zakládá málo, většinou ještě před otevřením odumrou. Keříky silněji prosychají. Zdravým rostlinám opadává na podzim poměrně časně všechen list, naproti tomu u nemocných zůstává často všechen nebo zčásti dlouho do zimy. U malolistosti možno mluvit jednak o podtypu keříčkovitém, drobném a vzpřímeném, prutovitém; někdy se vyskytují společně. Onemocnělé keříky mívají mnoho výhonů z druhé mízy, které snadno prosychají. Na jaře nemocné keříky později raší, jejich listy jsou při rašení červenavě naběhlé, později normálně zelené nebo světlejší než u zdravých, a to spíše mezi žilkami, nebo červenavě naběhlé. Choroba se vyskytuje ve větších či menších hnízdech, silněji v prosvětlených částech lesa, kde se více daří křískům. Příznaky onemocnění bývají někdy nejsilnější ochuravěných keříků. Tento typ ochuravění je u nás nejhojnější. Velmi hojný je např. v pánvi budějovicko-třeboňské, kde místy postihuje velkou část borůvkových rostlin často v rozsáhlých hnízdech na okrajích lesů i na souvislých polohách. Známe jej též ze severních a západních Čech. Virus je přenášen křísky, pravděpodobně křískem Scleroracus corniculus Marsh. Jde nepochybně o chorobu velmi příbuznou s virosami popsanými z americké pevniny: buď s virosou popsanou u borůvky velkoplodé (Vaccinium macrocarpum Ait.), u níž tzv. nepravý květ (false blossom, borůvky nekvetou, květ zlistnatělý, list drobný) je nemoc řazená do skupiny virových bezsemenností, je přenášena křískem Scleroracus vaccinii V. D. a kokoticí, nebo snad spíše ještě se zakrslostí borůvek (blueberry stunt dinase), přenášenou křísky z rodu Scaphytopius. Malolist se u nás vyskytuje – avšak daleko zvácněji – též na brusinkách (jižní a severní Čechy), vzácně též na vlochyni (Třeboňsko, Veselsko). Podobně jako borůvky, mívají i spodní části keříků vlochyně normálně veliké listy, na hořejší části keříků bývají však drobné. V Anglii u klikvy je známo podobné virové ochuravění, není tam však známo u jiných brusnicovitých. U nás tato choroba na klikvě dosud nalezena nebyla, její výskyt je však pravděpodobný. Podle neúplných pozorování se zdá, že se u nás vyskytuje též u borůvky velkoplodé, pokusně pěstované na rašelinných půdách na Veselsku. Této kulturní borůvce by mohla být tato choroba, zneplodňující rostliny, rovněž značně škodlivá.

 

b) Typ košatosti. Dosud bylo u nás toto ochuravění zjištěno většinou jen v malých hnízdech v Orlických horách, a to až ve výši 900 m n. m. Onemocnění je podobné předešlému. Rostliny jsou méně zakrslé, listy jen asi o polovinu menší než u sousedních zdravých. Keříky jsou vzpřímené, vrcholové listy bledě zelené, bledě žlutavé až narůžovělé, rostliny buď nekvetou vůbec, nebo velmi málo, a dají pak málo malých plodů. Živočišný přenašeč dosud zjištěn nebyl; je možno, že to je některý z křísků (Elymana sulphurella Zett., Jassargus obtusiventris Kbm.), zjištěných na těchto onemocnělých borůvkách,

 

    II. Mosaiky. Choroby pod I. a III. Jsou hojnější u borůvek, kdežto mosaiková odbarvení virového původu jsou častější u brusinek a daleko vzácnější než onemocnění pod I. a). Zdá se, že ovlivnění plodnosti je menší. „Hnízda“ onemocnělých rostlin jsou menší než u virové zakrslosti; jde spíše o jednotlivé churavé rostliny nebo malé skupiny rostlin.

 

    Sem náleží:

    a) Interkostální mosaika borůvek, při které je pletivo mezi žilkami světleji, mosaikově odbarveno.

    b) Žilková mosaika borůvek a brusinek, při které jsou žilky žlutavé až průsvitně bělavé, plody někdy protáhlé (nemá být zaměňováno s odlišným tvarem plodů, jak se vyskytuje u některých variet brusinek).

    c) Panašová mosaika brusinek, projevující se žlutými protáhlými skvrnami – úsečky na listech, zejména horních. (Toto onemocnění je třeba odlišovat od panašování původu nevirového, hlavně genetického, které se také vyskytuje ojediněle u brusinek).