Puchrovitost neboli bouchorovitost švestek

Taphrina pruni (Fuck.) Tul.

        Tato známá choroba je působena puchýřnatcem švestkovým, Taphrina pruni (Fuck.) Tul., vřeckatou houbou (Ascomycetes) z čeledi Taphrinaceae, příbuznou puchýřnatci broskvoňovému (viz str. 140). Přezimuje jako podhoubí v mezibuněčných prostorách hlavně korových vrstev mladých větévek. Vlákna houby na jaře prorůstají do květních pupenů, stopkou pak do semeníků. Buňky rostoucích plodů se pak nadměrně množí, jsou však menší než normální. Pecka se vůbec nevyvine, plod je rohlíkovitě protáhlý, dutý, nebo zakrsne. Tyto zveličené, až 6 cm dlouhé, znetvořené plody-bouchory jsou z počátku zelené, později žlutavé až hnědavé, pokrývají se plodonosným vřeckatým porostem houby a jsou pak jako bíle ojíněny. Souvislá vrstva vřecek, tvořící se od června do srpna, pozůstává z dlouze kyjovitých, 30 – 60 x 8 -15 µ velkých vřecek. V každém vřecku (asku) je po 8 kulovitých, 4 – 5 µ velkých výtrusech (askosporách). Vřecka se vzácněji vyvinují též na letorostech a na rubu mírně zkadeřených listů. Nakažené větévky se někdy zkrucují, zduřují, letorosty žloutnou, až červenají. Bouchory korkovatí, hnědnou, pukají a posléze se zabarvují porostem jiných hub, opadávají, někdy však zčernají a zůstávají viset na stromech až do příštího jara. Jejich dužnina, prorostlá vlákny houby, je tvrdá, křehká a zelená, chudá na šťávy, cukr a kyseliny, bez buketových látek.

        Vedle uvedeného způsobu nákazy – prorůstáním podhoubí (mycelia) z větví do semeníků a plodů, dochází k novým nákazám i tak, že je nakažena čnělka květu konidiemi, které se vyvinuly na myceliu z askospor přezimujících na větvích a snad i mimo strom. O této nákaze svědčí někdy to, že jen polovina plodu při stopce je zdravá. Chladné a deštivé počasí během květu a po květu podporuje jak počáteční nákazu, tak i prorůstání podhoubí do plodu. Teplé a suché počasí v tuto dobu nákazu a prorůstání mycelia brzdí. Během léta se již houba dále nerozšiřuje; podobně jako jiné druhy puchýřnatců má jen jediné pokolení v roce.

        Choroba je obecně rozšířená, v posledních desítiletích jí ubylo. Houba napadá jen švestky a slívy. Zvláště náchylná je Domácí švestka. Rané odrůdy švestek jsou odolnější. Nejdříve dochází k nákaze a nejsilněji se projevuje choroba na přehoustlých neošetřovaných stromech za vlhkého a chladného jara. Proto též ve vyšších polohách na podzolovaných, nedostatkem vápna trpících půdách bývá puchrovitosti více.

        Uzavřené a vlhké polohy a stromy jednostranně vyživované trpí chorobou více. Nemoc je prý přenášena též mšicemi a puklicemi. Napadené větve a větévky třeba seřezat a spálit, zkažené plody otrhat a zničit. Poněvadž choroba může být přenesena rouby, bereme je jen ze zdravých stromů. V korunách správně proklestěných se puchrovitosti nedaří. Spadlé plody a listy ještě na podzim odklidíme a zneškodníme. Z jara, před vyrašením, se osvědčuje postřik 1 % organickým barvivem (orthopřípravkem) nebo 2 % přípravky měďnatými; před květem se používá 1 % přípravků měďnatých, po květu již jen sirnatých (měďnatými by se pálil list). Onemocnění má většinou ráz sezónní, jsou však i polohy, v nichž se puchrovitost vyskytovala trvale a silně. Správným ošetřením a uvedenými zákroky lze vyléčit i silněji ochuravělé stromy. V ohrožovaných polohách sázíme odrůdy odolnější a jednotlivé, silně puchrovitostí onemocnělé stromy (náchylnost bývá někdy individuální), které jsou pramenem nákazy, odstraníme a nahradíme jedinci nebo odrůdami odolnějšími.