Zobonoska hrušňová – Zobonoska jabloňová

Coenorrhinus pauxillus (Germ.)

        U nás většinou dosti hojný druh, který se však silněji přemnoží jen v některých letech a působí pak na ovocných stromech pozoruhodné škody. Tak r. 1931 a 1935 se silně vyskytl tento škůdce na Moravě.

        Tmavomodrý, kovově lesklý nosatec, porostlý na krovkách jemným chmýřím, 2 – 3 mm dlouhý. Důležitým rozpoznávacím znakem od druhů velmi podobných je, že 9. podélný pruh jamek na krovkách se spojuje s pruhem 10. už při středu krovek. Pruhy teček (jamek) na krovkách jsou velmi silné, na zadní straně krovek rýhovitě vypouklá a skoro hladká. Vajíčko je eliptické nebo nepravidelně eliptické, 0,55 mm dlouhé a 0,36 mm široké. Čerstvě nakladené je opálově bílé, lesklé a měkké. Dorostlá larva je 3 – 4 mm dlouhá, 1 mm široká, žlutobílá, hlava je vtažena do značné míry pod první hrudní článek, kusadla jsou silná, hnědá. Tělo larvy je porostlé řídkými chlupy. Stigmata (9 párů) jsou žlutá. Kukla je v zemitém zámotku, jehož vnitřní stěna je hladká. Je žlutobílá, na hřbetní straně a na štítě řídce chlupatá. Zobonoska hrušňová škodí především na jabloních, jimž dává ve smíšených kulturách vždy přednost před ostatními ovocnými stromy, neboť k rozmnožování jí nejlépe vyhovují šťavnaté řapíky jabloňových listů. Přednostně jsou napadány odrůdy, jejichž listy mají čepele a řapíky mírně ochlupaceny. Hrušeň je napadána podstatně méně než jabloň, ačkoliv známe sad, ve kterém byly více napadeny hrušně než jabloně. Škody vznikají již při jarním žíru brouků. V teplých krajích (Brno) se vyskytují brouci někdy už v dubnu a počínají hned s úživným žírem na rozvíjejících se pupenech jabloní. Brouci jsou při úživném žíru hodně plaší, takže přiblížíme-li se k napadenému stromku, padají hned k zemi. Při úživném žíru vyhlodávají v pupenech dírky, které sahají dost hluboko, takže jsou poškozeny velmi často i květné základy. Listy mají po rozvinutí v čepeli množství nepravidelně rozmístěných a různě velikých dírek. Hned po rozvinutí listů klade samička vajíčka do listových řapíků. Vajíčka jsou kladena výhradně do středního listového nervu, velmi často v místě, kde začíná řapík a končí čepel. Před položením vajíčka je řapík samičkou nahlodán a tím cevní svazky přerušeny. Nahlodaný list vyhlíží jako nalomený a vadne. Obyčejně do týdne po nakladení vajíčka spadne na zem. Doba kladení vajíček je různá. Za zvláště příznivého počasí trvá jen několik dní, většinou však déle a za zvláště nepříznivých klimatických okolností se může prodloužit až na 4 měsíce, takže listy po celou tu dobu jsou kladoucími samičkami nahlodávány a postupně opadávají. V jednom listě bývá jedno až 4 vajíčka; jedna samička jich naklade 30 – 90. Larvy se z nich líhnou do týdne. Z počátku, dokud list ještě neopadl, žijí z pletiv v nejbližším okolí vaječné komůrky, vyžírajíce v listovém nervu kanálek. Po způsobu minujících hmyzích larev se pak larvy prožírají do okolních listových pletiv. V té době jsou však listová pletiva už zvadlá, neživá a list je již spadlý na zemi. Po 4 týdnech života opouští dospělá larva list a zalézá do půdy, kde si nehluboko zhotoví hlinitý zámotek. Jen v nejteplejších krajích (Litoměřice, Louny, Praha) se larva kuklí po 4 týdnech a za měsíc po zakuklení se líhne brouk. Později v létě žijící larvy dávají vznik kuklám, které přezimují, nebo přezimují dokonce larvy, které se teprve na jaře kuklí. Zdá se, že tento případ je u nás nejčastější. Celý vývoj škůdce od položení vajíčka až do dospělého brouka trvá 77 – 80 dní, průměrně tedy 3 měsíce. S prvními brouky z vajíček nakladených ve druhé polovině května se v přírodě setkáme až počátkem srpna. Poněvadž nejintensivnější kladení vajíček spadá až do konce května a do června, zastihneme většinu brouků na stromech až v září, v době sklizně polopozdních odrůd. V té době brouci přijímají nepatrně potravy, takže prakticky neškodí. Žírem se prozradí málokdy. Bývají to nepatrné dírky, jaké vyžírají v listech i jiné malé druhy nosatců, např. křováci rodu Magdalis. V některých letech přezimují u nás většinou kukly a brouci se z nich líhnou, jak již uvedeno, na jaře. Zastihneme proto na jaře brouky většinou čerstvě vylíhlé, jejichž úživný žír je intensívnější než u těch, kteří se líhli na podzim nebo koncem léta a na suchých místech přezimovali. Velikost škod tímto druhem způsobených záleží na délce úživného žiru a na množství brouků na jaře. Zasáhl-li žír hlouběji, bývá poškozen chocholík květů tak, že většina květů se vůbec nevyvine a zaschne, někdy zaschne celý květný pupen jako po poškození molem pupenovým nebo jako zasychají květné pupeny hrušní napadené květopasem hrušňovým. Avšak i škody na nahryzaných listových řapících mohou být velmi značné, dokonce i takové, že silně poškozené stromy mohou být do značné míry zbaveny listů jako po žíru housenek. Silně napadené stromky špatně vyzrávají ve dřevě a podléhají v suchých letech kůrovcům.

 

        Ochrana: Při velmi silném výskytu v zahrádkách nebo v krskových sadech se vyplatí sklepávání brouků na jaře v době jejich úživného žíru na podložené bílé plachty. Tuto práci nutno vykonat ráno, kdy po nočním chladu jsou brouci zkřehlí. Později, zejména za teplého počasí, jsou brouci velmi čilí a po sklepání záhy odletují. Sklepávání nutno často opakovat. Je-li později opad zničených listů velmi značný, doporučuje se listí shrabat, promísit se slámou a spálit. Menší význam má použití arsenových přípravků při úživném žíru, protože proti nim jsou brouci této zobonosky, jako nosatci vůbec, značně odolní. Větší účinnost budou mít ještě přípravky DDT (emulse Dynol).