Plán ochrany ovocných rostlin

        Ochrana ovocných rostlin je nezbytnou složkou jejich správného pěstování. Náklady na ni vynaložené se ihned vracejí ve zvýšené úrodě jakostního ovoce. Často zákroky přímo zachraňují strom či keř před uhynutím nebo před dočasnou ztrátou úrody.

        Stav škůdců a chorob i jejich rozvoj je ovlivňován prostředím, tj. klimatem, půdou a jejím obděláním, výživou, celkovým stavem hostitelské rostliny, přirozenými nepřáteli. Ochranou ovocných rostlin nejsou jen postřiky. Souhrn opatření proti škůdcům a chorobám ovocných plodin má čtyři základny:

 

        1. Agrotechnickou – řádně obdělávají půdy, výživa, čistota pozemků a stromů, spon stromů, tvarování koruny a průklest, chirurgický řez, mechanický boj; do mechanického boje patří např. odstranění přestárlých, odrůdově nejakostních stromů, jejich seřezání, zmlazení, přeroubování, tím spíše, že pro nadměrné rozměry a výšku nelze takové stromy namnoze chemicky řádně ošetřit; na prvém místě je ovšem nutné odstranění mrtvých stromů, což je zvláště důležité po mrazových kalamitách. Sem patří též očištění kůry od staré borky, vyčištění ran, stínění, u angreštů zkracování konečných částí proti americkému padlí, atd. Před zimním postřikem, pokud je toho zapotřebí, vždy děláme průklest a očistíme kůru; odumřelou a seškrabanou borku spálíme, užitečný hmyz, jako slunečka, vybereme.

 

        2. Fysikálně-chemickou – upevňování lepových a hlavně lapacích pásů, sběr housenčích hnízd, vajíček, setřásání škůdců, ochrana proti zajícům, proti mrazům a kolísání teplot stíněním i zakuřováním.

 

        3. Biologickou – využití kořistného hmyzu, cizopasníků, užitečného ptactva, cizopasných hub, prvoků, virů.

 

        4. Chemickou – použití chemických přípravků různého druhu, tvaru, způsobu a účinnosti.

 

        Plán ochrany sestavujeme na celý rok; pro hubení škůdců, které nelze likvidovat v jednom roce, na více let. To platí též o zanedbaných sadech, ty lze učinit plně výnosnými až za několik let. Plán navazuje na pěstitelské práce, zajistit pracovní síly, již na podzim dát do pořádku stroje. Je třeba znát zdravotní stav ovocných plodin a plán předem projednat se všemi spolupracovníky. V době vegetačního klidu, od podzimu do předjaří, musí plán obsahovat zejména:

    a)     Odstranění vadných stromů a větví, zjednání čistoty na stromě, průklest (u velkého stromu až tři hodiny, u mladého několik minut, skupiny dvou pracovníků), po případě zmlazovací řez, který si vyžádá podle velikosti stromů i celý pracovní den.

    b)    Odstranění odumřelé borky a její spálení (z velkého a zanedbaného stormu asi půl hodiny)

    c)     Shrabání opadlého listí a plodů a jejich zneškodnění zkompostováním s vápnem, nejpozději do rozpuku pupenů, nejlépe na podzim; kde se hluboko oře, netřeba hrabat.

    d)    Opatření agrotechnická.

    e)     Postřiky v době vegetačního klidu.

    f)     Kontrolu všech provedených akcí.

        Pro postřiky v době vegetačního klidu je třeba využít každého vhodného dne od ledna, zejména není-li dostatek stříkaček. Nesoustřeďujeme proto postřiky až do doby před rašením pupenů. V polních sadech s podkulturami používáme motorových stříkaček jen v době, kdy již půda oschla nebo je na povrchu zmrzlá. Jestliže je nutno měkčit vodu, je třeba na to v plánu pamatovat. Postřiky jsou součástí celého souboru opatření pro ochranu ovocných plodin. Je tomu již dávno, kdy byl pokládán za postačující jediný postřik v době vegetačního klidu. Někteří pokládají postřiky ve vegetační době dokonce za důležitější než postřiky v době vegetačního klidu, tzv. bezlisté. Před několika lety se v zahraničí i u nás počaly ozývat hlasy, že je možno postřiky v době vegetačního klidu vypustit a stříkat jen v době vegetační, aby chorobě či škůdci bylo čeleno před jejich výskytem nebo na počátku jejich výskytu, a že zimní postřiky prý porušují biologickou rovnováhu v sadě. Zkušenosti jednoho až dvou roků ukázaly, že ve většině sadů a zahrad se bez postřiku v době vegetačního klidu neobejdeme a že to, co jeho neprovedením bylo zmeškáno, se namnoze už postřiky v době vegetační nahradit nedá. Naproti tomu je též jisto, že postřiky v době vegetační se nedají nahradit postřiky nebo postřikem v době vegetačního klidu. Nějaký universální léčebný postřik neexistuje. Jakékoliv paušální posuzování celé záležitosti je nesprávné. Zimní postřiky mohou odpadnout, jsou-li stromy čisté – u meruněk, hrušní, třešní. Jejich účinku proti mechům, lišejníkům i některým červcům se nedá dosáhnout letními postřiky.

        Chránit je nutno už zdravé stromy a keře; mladým, ještě nerodícím stromům je třeba dopřát stejné péče, jako stromům plodícím. U jabloní, které neplodí, odpadají postřiky proti červivosti. Sady, které chemicky ošetřujeme – a nelze si představit intensívní ovocnářství bez chemického ošetřování – musí být ošetřovány každoročně, jinak by nereagovaly stromy na vynechaný rok nepříznivě. V obcích, v nichž nejsou všichni pěstitelé v družstvu, osvědčily se kolektivní průklesty a plánované postřiky stejně dobře. Při plánování je nutno zachovat pružnost, je třeba si ponechat hmotné, pracovní i časové reservy pro nepřízeň počasí i nadměrný výskyt chorob a škůdců, který by si vyžádal opakovaného postřiku apod. Při plánování třeba počítat i s postřikem sousedních stromů, např. akátů hostících puklici. Úspornost je při plánování nezbytná. Proto se u nás asi sotva ujmou tzv. postřiky jabloní „do modra“ před rašením pupenů 2 – 3 % oxychloridem mědi nebo 4 % bordóskou jíchou, tím spíše, že ztenčující se zásoba měďnaté sloučeniny nestačí ochránit plody před strupovitostí. Kombinace přípravků se pro několikerý účinek doporučují. Mohou se však připravovat pouze kombinace hodnotné, např. orthopřípravků a minerálních olejů, které neztratí na hodnotě ani po delším uskladnění. Kombinace karbolineí s orthopřípravky musí být čerstvě připraveny. Již při základním plánování třeba myslet i na podrobnosti: včely musíme napájet, aby se neotrávily pitím rosy pod postříkanými stormy, dále včas pomýšlet na to, že obaleč se hubí, až když teploty v noci přesáhnou 15 °C, že používání sirnatých přípravků proti padlí je účinné až v teplotách nad 15 °C apod. Pro kontrolu a nabytí zkušeností se doporučuje vést záznamy o postřicích a jejich účinnosti. Základy plánovité ochrany ovocných plodin jsou stejné, ať je vykonávána vlastními silami a stroji. Ochranu plánuje lidový agronom ve spolupráci s ovocnářskými instruktory, ovocnářská skupina, v ostatních obcích ovocnářský referent, po případě referent pro ochranu rostlin. V plánu je třeba pamatovat, že stromy přestárlé, které zastavují růst, a přehoustlé trpí více chorobami a škůdci. Plánovač se stará též o zdraví lidí pracujících při chemickém boji proti škůdcům a chorobám, opatřuje pracovní oděvy atd., stará se o uskladnění přípravků, o nádoby, přípravu roztoků atd. Práce s ochranou se nejlépe provádí v pracovních četách; pro práci s trakařovou stříkačkou bývá třeba 2 – 3, s motorovými 3 – 5 lidí.

        Návody k ochraně ovocných plodin jsou pouze směrnicemi. Vcelku je dosud nejčastější fenologické řízení boje proti chorobám a škůdcům, tj. podle růstových fází rostliny. Správné je, doplnit je o podrobnosti biologické povahy, proto by bylo lépe např. stříkat proti strupovitosti, až když začne let vřeckových výtrusů, a ne řídit se jenom pravidlem, že začíná před květem nebo po květu jabloní. Vědecky řízená ochrana ovocných plodin je spolehlivější a levnější; při členitosti našeho území a každoročně se měnících klimatických podmínkách je její provádění spojeno s obtížemi, ne však nepřekonatelnými. Proti červivosti je třeba více postřiků v teplých polohách, proti strupovitosti potřebujeme v suchých polohách méně postřiků, zejména jde-li o polohy a roky, ve kterých v době před květem, během květu a po květu nejsou srážky. S určitým průměrným počtem postřiků je vždy třeba počítat. Tak např. největší počet postřiků u jabloní náchylných odrůd je: 1. v době vegetačního klidu; 2. při rašení až v době oddělování poupat (proti strupovitosti, padlí a některým živočišným škůdcům); 3. před květem ve fázi tzv. růžového poupěte (proti stejným škodlivým činitelům); 4. hned po květu (proti strupovitosti apod.); 5. za dva až čtyři týdny po květu; 6. koncem června až začátkem července; 7. v polovině až koncem července; 8. koncem července až začátkem srpna – poslední čtyři postřiky hlavně proti červivosti, 9. začátkem srpna až začátkem září (proti skládkové strupovitosti). Nezbytné jsou postřiky: 1, 3, 4, 5 nebo 1, 2, 4, 5 nebo 1, 5, 6, 7 nebo 1, 2, 5, 6 apod. podle prostředí, počasí, škůdců atd.

        U hrušní zůstává 1. postřik proti strupovitosti, 2. a 3. proti červivosti, 4. a 5. jen tam, kde se vyskytuje silněji; proti květopasu hruškovému, tam kde škodí, obvykle v polovině září.

        Třešeň postřikujeme orthopřípravky až po letu píďalek a nakladení vajíček, další postřiky podle potřeby. Švestky a slívy vyžadují postřik v době vegetačního klidu; dále postřik sirnatými přípravky před květem a hned po květu, jsou-li napadeny sviluškou; po květu, je-li třeba proti pilatkám, DDT přípravky a proti obaleči švestkovému zákroky v červenci.

        Broskvoně a meruňky stříkáme karbolineem nebo naftovými přípravky na podzim (na jaře bychom již mohli připálit pupeny). Na jaře před rozpukem je postřikujeme organickými barvivy (působí současně proti vajíčkům mšic) nebo měďnatými přípravky proti kadeřavosti. Ve vegetaci smějí se broskvoně postřikovat již jen přípravky sirnatými; meruňky naopak proti dírkovatosti velmi dobře snášejí přípravky měďnaté. Bobuloviny, ořešáky, lísky, maliníky a jahodníky ošetřujeme podle potřeby.

        Jiný příklad z blízkého zahraničí je: 1 % oxychlorid mědi nebo 2 % sírováno při rašení jabloní podle citlivosti odrůd. Kde nebylo stříkáno v zimě organickými barvivy proti květopasu, přidat těsně před rašením nebo při rašení nebo až v době poupat DDT. Proti mšicím, svilušce a meře tam, kde nebylo stříkáno v zimě, je vhodný organický fosforečný přípravek (Parathion), kde jde jen o hubení svilušky, stačí sírováno. Po květu 1 % sírováno nebo organický fungicid Thiuram u odrůd na síru citlivých. Asi za 14 dnů poté již jen 0,5 – 0,8 % sírováno. Proti obaleči stříkat proti jeho letu, když jsou jablka velká asi jako ořech. Proti pozdní a skládkové strupovitosti je možno opět použíti přípravků měďnatých, ale již jen 0,2 %. Třešně tam doporučují stříkat proti dírkovatosti (do zásoby: 2 – 3 % oxychlorid mědi nebo 4 % měďnatovápenná jícha nebo 1 % kysličník měďný). Při vlhkých jarech hned po květu sírováno s přídavkem 0,1 % skalice zelené. Tam, kde nebylo stříkáno do zásoby, je nutno stříkat dírkovatosti 1 % sírovápnem s přídavkem 0,3 % oxychloridu mědi. Druhý postřik po květu, následující asi za 14 dnů po prvním postřiku, provést již jen 1 % sírovápnem, nikoli měďnatým přípravkem, poněvadž ten by, zejména za vlhka, pálil. U nás i jinde se též osvědčily dva postřiky přípravky DDT, první v době zapalování třešní proti vrtuli třešňové, druhý za 7 – 14 dnů. Švestky a slívy jsou na měď zejména citlivé po květu, tehdy jsou již přípustny jen přípravky sirnaté.

        Škůdci nebo choroby, proti kterým chceme (poněvadž jsou v našem sadě) bojovat, rozhodnou též o volbě přípravků.

        Sled postřiků bude tedy různý podle druhů a odrůd stromů a podle stavu chorob a škůdců. Jiný bude v polohách příznivých pro vývoj strupovitosti a obaleče jablečného, zejména bude-li jaro vlhké a rašení pupenů pomalé, než v polohách nepříznivých. V blízkém zahraničí se např. pro výnosové sady v polohách s vlhkým chladnějším jarem a pomalým rašením pupenů doporučuje: zimní postřik nejpozději před rašením pupenů, dále postřik při rašení, při růžovém poupěti, ihned po opadání korunních plátků, za dva až čtyři týdny poté, pak znovu za 2 – 3 týdny, pak v červenci proti červivosti a v srpnu proti skládkové strupovitosti. Pro polohy s teplým vlhkým jarem a rychlým rašením pupenů je sled postřiků stejný, ale před květem se doporučuje jen jeden postřik, když začínají být viditelná poupata. V krajích a letech se suchým jarem mohou postřiky proti strupovitosti odpadnout, ale jsou opět nutny postřiky proti padlí. U hrušní tam považují za nutné postřik předjarní, u náchylných odrůd proti strupovitosti před květem a po květu; postřik proti skládkové strupovitosti může odpadnout. V rodinných zahradách jde především o správné založení, jinak nastanou obtíže s podkulturami.

        Zejména zde je třeba dát přednost přípravkům nejedovatým a zeleninu apod. krýt papírem. Pro školky jsou nutné postřiky předjarní a znovu při rašení pupenů proti mšicím; často jsou nutné postřiky proti roztoči hrušňovému, padlí, strupovitostí. Největší počet postřiků, ale pak již skutečně mechanicky prováděných, je 10, tu je však nebezpečí, že se strom přiotráví. Vcelku nutno zdůraznit, že je třeba nabývat vlastních zkušeností a těžit především ze zkušeností místních.

        Náklady na postřik se skládají z většího počtu položek. Sem patří cena přípravků, jejich dovoz vody, mzdy a pohonné látky. Množství spotřebované pohonné tekutiny závisí na velikosti stromů, použitém stroji, zácviku a obratnosti pracujícího, účelu postřiku, druhu a tvaru stromů, „prázdném čase“, tj. pojíždění mezi sady, poruchách atd. Podle obvodu kmene lze přibližně odhadnout spotřebu (platí pro trakařovou nebo motorovou stříkačku): zcela mladé stromy 0,25 – 0,50 l roztoku, stromy o obvodu 20 cm 2 – 3 l tekutiny, 25 cm 3 – 4 l, 30 cm 4 – 5 l, 35 cm 5 – 7 l, 40 cm 6 – 10 l, 45 cm 9 – 13 l, 50 cm 12 – 15 l, 60 cm 14 – 20 l, 70 cm 18 – 20 l, 80 cm 23 – 30 l, 90 cm 27 – 35 l, 100 cm 30 – 40 l. Průměrně lze počítat se 7 – 10 l na jeden strom čili stromovou jednotku; podobně 7 keřů = 1 stromová jednotka. Při postřicích proti červci San José je spotřeba až o 50 % větší. U švestek a sliv je spotřeba tekutiny o 1/3 větší (v době vegetačního klidu) než u stejně velkých korun jabloní, poněvadž švestky a lísvy mají více tenkých větévek. Výkon se značně různí podle stroje, zácviku, vzdálenosti stromů, rozšířenosti nebo jednotnosti sadů, poruchovosti. Průměrně lze za 8 – 10 pracovních hodin postříkat zádovou stříkačkou 20 – 30 s tromů, dvouproudovou trakařovou 50 – 80, motorovou 200 – 400, agregátem FT (8 hl) 800 – 1200, autokropicí (30 hl) 2000 stromů, zamlžovači a letadly ještě více. Roztříštěnost sadů může způsobit až 30 % ztráty času, poruchovost až 40 %. Velmi důležité je strojní čerpání roztoků připravovaných pouze výjimečně přímo v nádržce stříkačky. Také proto dělá při silničních stromořadích i jiných sadech dobré služby autokropice s příslušnými redukcemi vývodů (Nakládalův již realisovaný návrh). Dále do nákladů patří úmor a úrok, které závisí hodně na péči věnované údržbě stříkačky; u motorových stříkaček činí 15 %, u trakařových zádových 5 – 10 % pořizovací ceny ročně. Patří sem dál spotřeba pohonných látek, při motorových stříkačkách o obsahu 200 – 700 l činí 0,7 – 2 l benzínu za hod. Náklady na potahy, přípravu jích a mzdy (jde o práci kvalifikovaného dělníka) doplňují celek. Spotřeba poprašů velmi kolísá podle použitého stroje atd., činí 15 kg (letadlo, motorové rozprašovače) až 60 kg (ruční poprašovače) na 1 ha sadu. Pro intensivní kultury – krskové plantáže, vinohrady, plantáže ohýbaných, kordonových tvarů apod. je stabilní postřikovací zařízení velmi výhodné. Je to sice dosti velká investice do centrálního čerpacího zařízení (i rozvodného), je však vyvážena rychlým a dokonalým pracovním výkonem. Velmi nadějně jsou aerosoly. Jsou velmi úsporné – úspora materiálu – úspora materiálu až 85 %; práce jimi jde až 6x rychleji než při obyčejných stříkačkách, účinek je lepší. Pomocí jich byla např. mera jabloňová zahubena 100 % při spotřebě 5 l organického fosforečného přípravku na 1 ha. Využití stříkačky se zvýší jejím použitím pro ochranu polních kultur. Je sice možno ji používat i k bílení apod., ale vcelku se to nedoporučuje, poněvadž tím trpí.

 

        Volba přípravku, jak již dříve řečeno, je důležitá. Příliš velké naděje skládané v zahraničí do přípravků DDT vyvolaly jejich hromadné používání; mělo to za následek rozmnožení svilušky, ato nejen proto, že DDT nezahubil svilušku a zahubil její přirozené nepřátele, ale i proto, že se sviluška na takto ošetřovaných stromech ještě více množila. Přípravu roztoků děláme zásadně v dřevěných kádích a roztok přečerpáváme. Dobré uložení přípravků v suché bezmrazé místnosti, v dobře uzavřených nádobách, pokud možno ve tmě, je nezbytné. Podle zpráv porušovaly hluboké mrazy u některých přípravků emulsivnost. Některé přípravky stářím pozbývají účinností, třeba tu dbát přesně předpisů, též pokud jde o jejich zřeďování. Doba pro postřiky ve vegetačním klidu je leden až březen, pro orthopřípravky únor až duben, před rašením pupenů. Karbolineum účinkuje jako dusící jed, zaplní póry v obalu vajíčka a vyvíjející se embryo se udusí. Jestliže vývoj embrya ve vajíčku již silně pokročil (nedlouho před líhnutím), tu vzduchová bublina ve vajíčku již stačí embryo do líhnutí zásobit vzduchem. Toto nebezpečí není u organických barviv, které přímo embryo otravují, takže je možno jimi stříkat i kratčeji před líhnutím. Účinek zimních postřiků je především očistný, zahubí se tak lišejníky, mechy, řasy, vajíčka, larvy, pokud jsou na stromě přítomné a dosažitelné (lépe při dokonalém rozmlžení, bohatém postřiku, vysokém tlaku), květopas aj. V ovocném sadě je určitý stav škůdců a chorob, tzv. zásoba neboli inventář škůdců. Zimní postřiky jsou právě k tomu, aby snížily tuto zásobu na nejmenší možnou míru. Jejich výhodou je i to, že se dělají v době, kdy není většinou jiných tak náročných prací v zemědělském závodě, že jsou neškodné stromům, domácím zvířatům, včelám a vcelku i podkulturám. Účinnost některých postřiků v době vegetačního klidu (organická barviva proti vajíčkům svilušky) se podle některých zkušeností dá zvýšit jejich ohřátím na 30 – 40 °C. Zásadně nestříkáme v době vegetačního klidu za prudkého větru, za deště, za mrazu. Pouze naftovými přípravky (minerálními oleji) je možno, a to s dobrým, dokonce i lepším insekticidním účinkem, stříkat za teplot pod 0 °C do – 5 až – 10 °C. Obtíže strojní a těžká práce sotva tento způsob zevšeobecní. Pro postřiky v době vegetačního klidu jsou nutné teploty nad 0 °C, lépe nad 5 °C, čím vyšší, tím lépe. Účinek zvyšuje vlhký vzduch. Ve vegetační době nestříkáme za silnějšího větru a za deště. Zimní postřiky se v sadě nebo v zahradě provádějí normálně jedenkrát za sezónu, pouze v sadech velmi zanedbaných dvakrát: na zimu a v předjaří. Citlivost hmyzu je k jaru vyšší (pokud jde o larvy), část zimu zahyne. Pokud by se stříkalo na podzim, tedy ne dříve neý po skončení kladení vajíček píďalky zimní. Proti mšici krvavé je výhodné stříkat na zimu, po opadu listů, když mšice ztratí voskovou vlnu. Na samém počátku rašení je možno užít i speciálních karbolineí, mísitelných s měďnatými přípravky. Lepové pásy, dříve všeobecně používané, nahrazujeme postřiky, účinnějšími proti většímu počtu škodlivých činitelů. Plně se osvědčují lapací pásy upevňované v červnu proti housenkám obaleče, květopasům i plošticím ve výši 50 cm nad půdou a zhotované z vlnitého papíru, sena, slámy: snímáme je v únoru. Lapacích nádob se širokými hrdly používáme ne k hubení, ale k zjišťování letu hmyzu. Při vypracovávání plánu ochrany nelze zapomínat na boj proti hrabošům, a to právě ani v letech, kdy nedošlo k jejich přemnožení. Ve školkách bude nutno více než dosud proplyňovat (kyanovodíkem apod.) zboží určené k expedici. Příkazem je to v oblastech zamořených a ohrožených červcem San José. Proplyňování ovoce kyanovodíkem je ze zdravotních důvodů nepřípustné. V intensívně obhospodařovaných sadech se stále více zavádí též desinfekce půdy (např. proti ponravám, vrtuli třešňové aj.) buď injektory, nebo za rýč (sirouhlíkem), nebo zarovením hexachloranu v množství 150 kg na 1 ha do hloubky 5 – 10 cm.

        Pomoc, kterou poskytují a ještě budou při ochraně ovocných plodin, je a bude veliká. V kapitalistických státech přejímají zvláštní společnosti za mzdu hubení škůdců a chorob. Používají k tomu některých u nás dosud nezvyklých zařízení, např. vysokých automobilových stříkaček pohybujících se nad stromky školek apod., 2,30 m nad zemí. Zahrádkářské spolky by měly jejich pořízení věnovat větší péči. Stromy v rodinnách zahradách na obvodu měst postřikují často též komunální zahradnické podniky. U družstev se doporučuje zřízení stálých postřikových čet.

        Technika postřiků je různá proti různým škůdcům a chorobám. Proti houbám jemně rozmlžujeme, aby vznikl na listech, plodech i větévkách co možno celistvý, ale tenký pokryv („film“). Stříkáme-li proti mšicím, červcům, třeba bohatě stříkat, strom „koupat“. Při zimním postřiku doslova „omýt“, stříkat v přebytku. Proto při zimním postřiku, ač se stříká menší plocha, spotřebuje se více jíchy než na strom olistěný. Obtíže při dopravě vody na přípravu roztoků si vynucují v ochraně rostlin přechod k postřiku koncentrovanějšími roztoky, k zpěnovačům-zamlžovačům, aerosolům, poprašům. V létě se nedoporučuje stříkat za největšího vedra, zvláště při slunečné obloze. Za vedra jsou zvláště studené jíchy stromům a keřům nebezpečné. Způsob postřiku je dán v prvé řadě stříkačkou. Tak motorovou stříkačku s kratší rourou můžeme stříkat dolní, dálkoproudou rourou horní část koruny. Při zimním postřiku je podle zkušeností lépe postupovat od konců letorostů na silnější větve, pak na kmen, ne obráceně. Při stříkačkách s menším tlakem nutno strom obcházet, aby i druhá strana větví byla postříkána. Vlhká kůra stromů při zimním postřiku není závadou, stejně není závadou i nepatrná srážka. Stejně není taková srážka závadou při postřicích před květem a po květu. Jestliže přípravek už zaschlů a pak se dostavil silný déšť, rovněž není zapotřebí postřik opakovat. Poněvadž jabloně různých odrůd neraší ve stejnou dobu, mělo by se na to při postřicích pamatovat. Je to ovšem nesnadné, právě tak jako řídit postřik před květem a po květu podle rychlosti vegetačních fází jednotlivých odrůd v sadě. Přípravků používáme velkou většinu hotových, průmyslově připravené přípravky jsou hodnotné; i bordóská jícha je stále více a více zatlačována. Návody na přípravcích nutno dodržovat: zvýšení koncentrace ztrátu činnosti. Pokud jsou v zásobě starší nebo neznámé prostředky, je třeba poslat vzorek ústředním zkušebním a kontrolním ústavům a dotázat se na jejich účinnost. Jích je třeba používat vždy jen čerstě připravených. Při postřiku se často chybuje: při hustých korunách a nemotorném postřiku zůstane nepostříkáno 5 – 10 % plochy stromu, to může např. rozhodnout o úspěchu postřiku proti červci San José. V plánu – zejména dlouhodobém – nelze zapomínat na správné spony; ve vinicích teprve vzdálenost řadů 1,5 mm umožňuje mechanisaci postřiku. Postačitelný strojní park a dostatek vycvičených pracovníků je jednou z nejdůležitějších podmínek, aby ochrana ovocných plodin byla úspěšně realisována: tak např. s ohledem na biologii peronospory révy vinné je třeba, aby ochranné zákroky na celé viničné ploše statku byly provedeny nejdéle ve 3 dnech.

        Biologický boj se v řadě států úspěšně uplatňuje, u nás je v začátcích. Nepřízniví posuzovatelé chemického boje tvrdili, že chemické zákroky jsou nepřirozeným zákrokem do přirozené rovnováhy v sadě. Chemotherapie není přirozený zákrok. Ale také sad není přirozeným rostlinným společenstvem. Nepřátele hmyzu třeba nasazovat; ale rozmnožili by se, až by se škůdci rozmnožili, a mezitím by vznikly škody. I když výsledky biologického boje jsou dobré, nelze zatím od chemického boje ustoupit. Chemický boj lze upravit tak, aby přirozeným nepřátelům neškodil (např. postřik orthopřípravky v zimě nehubí lumčíka Aphelinus mali). Kde je to v plánování možno, je nutno na pomoc přibrat biologický boj. Ptactvo samo nestačí zdolat rychle se množící škůdce, mnohé nežere nebo málo; ostatně stav ptactva se na určitém stanovišti nedá libovolně zvyšovat. A chemický boj ptákům neškodí.