Virosy jahodníků 

    Ačkoli jsou u nás virosy jahodníků méně rozšířeny (spíše v teplých polohách) než v některých státech zahraničních (silně jsou např. rozšířeny v Anglii; ve Švýcarsku v některých krajích při podrobném šetření nebyla nalezena zdravá rostlina), zasluhují plné pozornosti. Často se nepoznají, jejich příznaky mohou být maskovány, a to jak u jednotlivých odrůd, tak v různých letech, při tom však plodnost silně klesá. Podrobně studovány u nás nebyly. Byly však nalézány, silněji u zahradních než u měsíčních jahod.

    Virová žloutenka neboli žlutý okraj nebo xanthosa (Fragaria virus 1 – 5) je známa z Evropy i z Ameriky. Silně snižuje úrody a zkracuje dobu produkce jahodiště. Nejnebezpečnější jev komplexním onemocnění s kadeřavostí, což je časté. Rostliny se obvykle nakazí během léta, příznaky se objeví v následujícím roce. Ochuravělé rostliny předčasně hynou. Listy jsou mírně zkadeřené, na okrajích trochu nahoru zakřivené, hlavně na okraji a někdy též mezi hlavními žilkami chlorotické, často asymetrické, čepele menší, řapíky zkrácené, stopky někdy ohnuté, u červenořapíkatých odrůd někdy zelené, růst horší. Listy se na podzim dříve zbarvují (červenají). Při silném ochuravění dochází k nekrosám podkorového pletiva a odumírá část kořenů. Rostliny tvoří méně odnoží, plody jsou menší, horší jakosti. Příznaky jsou nejzřetelnější v září; při teplotách nad 21 °C se ztrácejí. Některé odrůdy jsou odolné, některé jsou bezpříznakými nosiči (Bedford Champion). Citlivým indikátorem je jahodník obecný (Fragaria vesca L.), na nějž se část podezřelé rostliny roubuje nebo se přenesou mšice s podezřelé rostliny. Tento jahodník je též indikátorem druhé virosy jahodníku – kadeřavosti. Vyšetřování specifickými antisery vadí obsah taninu, který asi zabraňuje mechanickému přenosu (vetřenou šťávou). Silněji ochuravělé rostliny se dají určit barveným testem Lindnerovým: ve zdravém listu cevní svazky zčervenají, v nemocném jsou jen červené skvrny.

    Viry působící žloutnutí okraje (dosud z komplexu působícího žloutnutí okraje a kadeřavost bylo isolováno 5 virů) se přenášejí v přírodě hlavně odnožemi a mšicemi. Pokusně dokázán též přenos kokoticí. Viry se dají rozlišit podle příznaků na Fragaria vesca, u odrůdy Royal Sovereign podle chování vektorů a inkubační doby. Zejména náchylné odrůdy zahradních jahod jsou Vítěz, Deutsch Evern, Madame Moutot (okraje žloutnou, listy vyduté). Virus žloutenky přenáší mšice Pentatrichopus fragaefolii Cock. Tato mšice nepřenáší Fragaria virus 4, žije prý jen na kulturních jahodách, rozmnožuje se jen partenogeneticky, hromadně hyne při tání.

    Boj proti těmto virosám je obtížný. Řádný osevní postup, měnění stanoviště, zdravá sáď jsou prvními podmínkami. Výběr zdravých sazeček je ztížen tím, že příznaky mohou být maskovány. Nemocné rostliny i okolní je třeba při negativním výběru zničit. Brát sazečky z kultur, kde se vyskytlo více nemocných rostlin, je nepřípustné. Boj proti mšicím přenášejícím viry musí být prováděn důsledně, již postřikem před květem a opakovaně po sklizni a na podzim. Lépe než dotykové přípravky se osvědčily organické fosforečné a systemické přípravky. Švýcarská metoda šlechtění a pěstění zdravých sazeček ve speciálních podnicích v horských drsnějších polohách, v nichž je málo mšic, je úspěšná (analogie našich oblastí bramborářských). Úspěšné je podle zpráv též léčení teplem. Sežínáním natě jahodníků na zimu se zbavují mšice svých úkrytů a zmenšuje se jejich počet na jaře; při pokosení natě se mšice postřikem snadněji zastihnou a zahubí, je však třeba vydatněji hnojit (ztráta reservních látek z listů). Šlechtění na odolnost je nezbytné. Revise zdravotního stavu našich jahodišť a ozdravění sadbového materiálu pokládáme za nutné.

    Kadeřavost (dříve jsme ji nazývali mosaikou) je o něco méně nebezpečná než virová žloutenka, jde-li jen o virus kadeřavosti. Pravidelně se však vyskytuje spolu se žloutenkou a pak je nebezpečnější než žloutenka samotná. Listy jsou zkadeřeny až zakřiveny, světleji zelené, řapík často zkroucen, žilky slabě prosvětleny. Na čepelích jsou tečkovité, žlutavé nebo načervenalé, později odumírající skvrnky. Inkubační doba dlouhá, příznaky se objevují až druhým rokem po nákaze. Také tuto virosu přenáší mšice Pentatrichopus fragaefolii Cock., musí však sát na rostlině nejméně 30 minut. Dalších 5 druhů mšic přenáší jen netrvalé (nepersistentní) složky komplexu kadeřavosti, jiné dva druhy přenášejí obě složky, kadeřavost i žloutenku. Příznaky jsou viditelny jen u některých citlivých odrůd. Madame Moutot je tolerantní, onemocní, aniž projevuje příznaky. Nejméně jsou patrny příznaky na jaře. Proti chorobě bojujeme stejně jako proti žloutence.

    Jahodníky mohou však být výjimečně napadeny i jinými viry. V létě 1955 jsme nalezli měsíční jahodníky, jejichž nejstarší listy žloutly, byly nestejnoměrně zelené a odumíraly. Pokusy ukázaly, že jde o virus okurkové mosaiky, který napadá velké množství jiných rostlinných druhů. V malém podílu je na jahodník měsíční přenosna též mosaika tabáku, kmen Alke. Počátečním příznakem je lžicovité vydutí a nestejnoměrná zeleň mladých listů, v druhém roce chlorotický okraj, pak jsou některé žilky a jejich okolí a nakonec všechny žilky až žlutobílé, jindy jsou na listě jen běložluté skvrny. Příznaky jsou dobře patrny na jaře za slunečních dnů po předchozím chladném a oblačném období. V létě barevné příznaky mizí. Rostliny zakrsávají, úrodnost klesá, některé předčasně hynou. Okurková mosaika je přenosná mšicemi a šťávou, tabáková pouze mechanicky, šťávou. Obě choroby jsou zcela ojedinělé a prakticky bezvýznamné. Ani viry jahodníkové (skupina Fragaria virus), ani virus okurkový u jahodníku a kmen Alke tabákové mosaiky se nepřenášejí na potomstvo semenem; rovněž nebyl dokázán jejich přenos půdou. U jahodníkových virů nebyl dokázán ani obyčejný přenos mechanickou cestou (vtíráním šťávy). Přenos u virové žloutenky se zdařil jen, přidalo-li se ke šťávě n/100 sirníku sodného. Virosy jahodníku se dají přenést roubováním odnoží (šlahounů) a mšicemi několika druhů, různé druhy a kmeny jahodníkových virů jsou přenášeny různými druhy mšic. Zejména nebezpečným přenašečem je zmíněná bílá mšice jahodníková (Pentatrichopus = Capitophorus fragaefolii Cock.), která přenáší oba viry. U nás dosud zjištěna nebyla.

    U zahradních jahod se vyskytující četné deformace, např. srůsty jednotlivých lístků apod., nejsou vysvětleny; jde pravděpodobně o zjevy původu genetického nebo též o abnormity zaviněné odchylnou výživou. Částečné zbělení (panašování) není chorobou nakažlivou. Také zelenání květů, pokud není provázeno jinými příznaky (háďátko) a nedá se přenést na jiné rostliny, není sdělnou nemocí.

    S virosami mohou být zaměněna poškození háďátkem roztočem jahodníkovým též při napadení tímto škůdcem jsou mladé listy chlorotické, ne však jen na okraji, nýbrž celé) a mravenci. Rostliny měsíčních jahod, u nichž je mraveništěm zahrnut růstový vrchol, mají listy někdy na okraji, jindy celé chlorotické, pokřivené, asymetrické, zkadeřené a předčasně hynou. Poškození je následkem mechanického zasypání růstového vrcholu i otravou kyselinou mravenčí, působící podobně jako vysoké dávky některých stimulátorů – růstových látek. Posléze mohou být virosy zaměněny i s fysiologickou chlorosou porostů na nevhodném stanovišti, hladovících, dále s odrůdovými znaky a s reakcí na prudké změny teploty, zejména na náhlý pokles, při němž se listy zbarvují až vínově.