Odumírání maliníku 

 

        Metlovitost byla dříve připisována houbě Didymella applanata (Wiessl.) Sacc. Je to vřeckatá houba (Ascomycetes), která vytváří na jaře plodnice (perithecie) jednak na odumírající kůře výhonů, jendka na pupenových šupinách, nakažených v předešlém létě. Jejich vřecka, z nichž jsou v květnu – červnu vymršťovány askospory, jsou protáhlá, mají ve dvou řadách po osmi dvouběnčných výtrusech, 16 x 5 – 6 µ velkých. Houba přezimuje též v pupenech. Na kůře mladých prutů od června do července jsou modrošedé skvrny, do příštího roku při dřevnatění prutů se skvrny zbarvují bělošedě, kůra prutů se v podélných pruzích lístkuje a odlupuje. Listy na takových prutech raší jen slabě nebo vůbec neraší av druhém roce života raší jen dole. Plody, pokud se vyvinou, nedozrávají. Z podzemních částí raší množství tenkých prutů, maliníky metlovatí. Tyto metlovité výhony zčásti odumírají, často jsou zcela neplodné. Mezižilkové pletivo listů hnědne.

        Proti chorobě se doporučuje onemocnělé pruty pod místem nejnižších skvrn seřezat a spálit. Kromě toho se tvrdilo, že v květnu – červnu postřik 1,5 % bordóskou jíchou nebo jiným měďnatým přípravkem, s přídavkem pro lpění (Adhesin, klihová galerka) zabraňuje nákaze askosporami. Předběžné zjištění, zda odrůda maliníku snáší měďnatý přípravek bez úhony, bylo nutné. Doporučoval se i postřik během vegetačního klidu a po sklizni plodů. Náchylnost odrůd, podle zpráv ze zahraničí dosti různá, nebyla u nás přesně zjišťována. Odrůda Marleborough se považuje za náchylnou, Prusko, Lloyd George a jiné za odolnější. U nás jde o chorobu v řádně ošetřovaných maliništích velmi vzácnou. Za desítky let rostlinolékařské praxe měli jsme jen jedenkrát (v r. 1941 – 1942) příležitost pozorovat její silnější výskyt, a to ve středních Čechách, ale ani tehdy se nám nepodařilo bezpečně dokázat aetiologickou souvislost mezi výskytem houby a nemocí. V těchto případech doporučené postřiky měďnatým fungicidem nevedly k úspěchu. Choroba byla prý k nám zavlečena ze zahraničí až kolem dvacátých let našeho století.

        Výskyt této houby je často sdružen s houbou Leptosphaeria coniothyrium (Fuck.) Sacc., rovněž žijící na kůře, hlavně odumírajících prutů.

        V posledních letech byla otázka patogenity houby Didymella applanata (Wiessl.) Sacc. a Leptosphaeria coniothyrium (Fuck.) Sacc. znovu přezkoumána. Šetření vedla k tomu, že s určitostí jde o činitele druhotné, napadající až rostliny v zanedbatelných maliništích, podvyživené, s ponechanými starými pruty, na špatných stanovištích, s půdou nedostatečně zásobenou vláhou a humusem, s obnaženými základy kořenů. Proto se především doporučuje napravit tyto vady a nastýlat (mulčovat) a tím doplňovat vláhu a humus, bohatě hnojit a půdu při řidším sponu keřů řádně zpracovávat. Byl dokonce vysloven názor, že obě jmenované houby jsou vlastně saprofyty usidlujícími se až na malinících zeslabených jiným škodlivým činitelem nebo přímo až na odumírajících prutech. Přikláníme se k tomuto názoru a připouštíme i možnost, že metlovitou je původu virového. Její šíření „v hnízdech“, odbarvení listového pletiva, samotný zjev zmetlovatění, tj. vyhánění četných drobných výhonků, u nichž není přítomnost jmenovaných hub dokazatelná, svědčí pro tuto domněnku.