Červená skvrnitost jahodníku
Mycosphaerella fragariae (Tul.) Ldau.
Je u náchylných odrůd častou, avšak pouze ve vlhkých letech a při střídajících se obdobích vlhka a tepla někdy i dosti nebezpečnou, většinou však málo významnou mykosou (chorobou houbového původu) jahodníku. Je působena houbou Mycosphaerella fragariae (Tul.) Ldau., patřící do třídy hub vřeckatých (Ascomycetes), řádu Sphaeriales. Její hlavní plodní forma, plodnice (perithecie), se vyvíjejí, viditelné jako černé tečky, zvláště na starých listech i na odumírajícím listovém pletivu. Dozrávají na jaře. Jsou uvolňovány odtrženými částmi listového pletiva. Obsahují 35 – 45 x 7 – 10 µ velká vřecka s dvoubuněčnými výtrusy (askosporami). Zralá vřecka po nasáknutí vodou praskají a výtrusy jsou vymršťovány; unášeny větrem padnou na listy, které klíčním vlákénkem nakazí. Na listech v květnu nakažených jsou v létě na kulturních i na planých jahodnících okrouhlé, z počátku červené skvrnky, jejich vnitřní pletivo šedne, až bělá (proto též se někdy nazývá tato choroba bílou skvrnitostí), odumírá a někdy i vypadává. Skvrny a zčervenalé okolní pletivo při silném napadení splývají, jednotlivé úkrojky i celé listy odumírají. Skvrny se vyskytují i na řapících a šlahounech i na květních stopkách. Na listech tvoří tato houba dvoje výtrusy (vedlejší plodní formy) a jimi se ve vegetační době opakovaně šíří. Na skvrnách od června do září prorážejí z mycelia na povrch listu jako nízký, bělavý, plísňový povlak svazky krátkých vlákének (trsy sterigmat), výtrusonošů, ukončených 1 – 3 buněčnými bezbarvými konidiemi (konidiová forma nazvaná Ramularia tulasnei Sacc.). Od října do zámrzu se pak v listech vyvíjejí pyknidiové konidie neboli pyknospory v drobných pyknidových plodničkách. Pyknospory jsou tenké, několikabuněčné výtrusy. Je to stadium nazvané Ascochyta fragariae Sacc. K nákaze dochází zvláště po sklizni plodů. Bylo-li silné napadení časné, klesá již výnos v běžném roce, plody jsou špatné, pozdě zrají; mohou odumřít i celé rostliny. Po odumření listů vyhání rostliny listy nové, tím se zeslabuje a výnos v příštím roce je nižší. Starší listy jsou více napadány než mladé. Teplota 18 – 24 °C a hojné srážky jsou pro šíření choroby nejpříznivější. Ve starších kulturách jsou nákazy silnější než v mladých. Houba škodí více rostlinám vysázeným než starším, u nichž ztráta menšího počtu listů nerozhoduje.
Ochuravění se podporuje jednostrannou či nedostatečnou výživou, příliš hustým sponem rostlin, jejich zastíněním, nepostačujícím provzdušňováním půdy, jejím zamokřením a nedostatkem vápna v půdě, zejména na těžkých půdách. Odolnost odrůd je rozdílná. Měsíční jahody jsou náchylné.
Boj proti této chorobě, kromě obvyklých agrotechnických opatření, je nutný jen v místech trvale ohrožovaných a v letech jejího silného výskytu. V ohrožených polohách nezadešťovat, ale v delších intervalech zavlažovat do řádků. Proti nákaze askosporami je třeba již na zimu všechny napadené listy, uschlé i ještě živé, otrhat a zneškodnit. Pokosením a odklizením pokosených listů se značně omezí možnost nákazy, ale rostliny se tím zeslabí (současně se čelí roztočům a mšicím); je proto třeba k nim vydatněji hnojit. V malých porostech je možno, jakmile se objeví na listech první příznaky onemocnění, nakažené listy otrhat a zneškodnit. Ochranné postřiky jsou u nás nutné jen zřídka. Doporučuje se pak postřik 1 % bordóskou jíchou nebo jinými měďnatými přípravky, po prvé před květem, pak po květu a po sklizni. Rovněž postřik rostlin pěstovaných k rychlení je doporučitelný.
Červená skvrnitost jahodníku se někdy zaměňuje s jinou skvrnitostí, která je působena houbou Marssonina fragariae Sacc. (Fabraea fragariae Kleb.). Skvrnky jsou u této choroby nepravidelného tvaru a uvnitř ne světlé, ale červené. Je to dosti častá, ale málo významná choroba. Obrana proti ní (pokud by byla nutná) byla by stejná jako proti červené skvrnitosti