Červec čárkovitý – Štítěnka čárkovitá

Mytilococcus ulmi (L.)

        Na kůře mladých letorostů, větví a kmenů ovocných i neovocných stromů hnědé štítky podobné kmínovým semenům. Nezřídka bývá štítků tohoto červce tolik, že větve jsou jimi posety kolem dokola. Pak jsou i následky takto silně napadených stromů těžké, stromy zpomalují růst, mají malé přírůstky, prosychají nebo zcela odumírají.

        Škůdce rozšířený po celé Evropě i ostatních světadílech, kam byl před léty zavlečen nejpravděpodobněji rouby a okrasnými křovinami. Zpět se k nám často dostává na dováženém ovoci, zejména na citronech, na nichž bývají jeho štítky dobře patrné. Po puklici švestkové náš nejznámější červec, všeobecně rozšířený na ovocných i neovocných stromech. Samčí štítek je hnědý, protáhlý, na zadním konci okrouhlý, 1 – 1,5 mm dlouhý, larvální kůžička je položená terminálně a je hnědá. Samičí štítek je delší, s více méně rovnoběžnými postranními obrysy, u mladých samiček je světle hnědý, lesklý, u starších nebo již odumřelých samiček je tmavohnědý až černý nebo našedlý, kůžička larvičky je položena také terminálně, délka štítku 3 – 4 mm. Samička sama, ukrytá pod štítkem, je žlutobílá, s dobře znatelnými články těla. Červec čárkovitý přezimuje u nás jako vajíčka. Samička je vyklade na podzim pod štítek a zakrátko po vykladení odumře. Červec čárkovitý je velmi polyfágní druh; u nás byl zjištěn především na keřích, polokeřích i stromech, a to nejenom na kmenech, na listech a dokonce u silněji napadených stromů nebo keřů i na ovoci. Především napadá jabloně, hrušně, hlohy, švestky, rybízy, vrby, méně jeřáby, lípy, břízy a jasany. Byl však zjištěn i nab brusinkách, na vřesu a dokonce i na jedlích. Bylo zjištěno, že žije u nás ve dvou biologických rasách: Jedna zvaná unisexualis se množí jen partenogeneticky, nepohlavně a je na uvedených růžokvětých ovocných stromech (proto na ovocných stromech samčích štítků nikdy nenalezneme!). Druhá rasa je bisexualit, také pohlavně se množící, žijící na ostatních, shora jmenovaných dřevinách. Tvarové rozdíly mezi oběma rasami, pokud jde o štítky samiček, nejsou žádné. Po vykladení vajíček pod štítek zůstává štítek připevněn pevně na kůře voskovými výpotky, které nedovolují proniknout dovnitř vodě ani postřikovým látkám. V létě vylíhlé larvy jsou pohyblivé jako u ostatních druhů červců; usidlují se nejprve na rubu listů, teprve později, ke konci léta, se přisávají na kůru a trvale na ní už zůstávají. Červec čárkovitý má jen jedno pokolení v roce, jeho rozmnožovací schopnost ve srvonání s puklicí není veliká; přesto však zamořuje stromy, především jabloně, časot do té míry, že na kůře je jeden štítek vedle druhého. Jeho vajíčka jsou vejčitého tvaru, perleťově mléčně bílá, pod jedním štítkem jich bývá jen 30 – 50. První larvy se líhnou až v červnu nebo koncem května, jsou 0,25 mm dlouhé, velmi pohyblivé, bělavé. Jsou téměř k nerozeznání podobné larvám puklice švestkové. Jakmile se na kůře nebo na plodech trvale přisají, prodělávají velké tělesné změny: ztrácejí nohy a tykadla a na hřbetní straně vylučují sekret, kterým je brzy pokryto celé tělo. Stadium tzv. druhé lary, přisáté na kůře, trvá poměrně dosti dlouho, 40 – 50 dní. V červenci již samičky dospívají. Vajíčka nekladou najednou, nýbrž poměrně dlouhou dobu, 10 – 12 dnů, průměrně dvě denně.

        Červec čárkovitý se nebezpečně usidluje jen tam, kde jsou zanedbány pravidelné postřiky, kdežto tam, kde jsou uskutečňovány, je vždy zjevem řídkým neo se neobjevuje vůbec. Na starých stromech i velmi dobře ošetřovaných bývá však skoro pravidelně, ovšem jen na kmenech pod šupinami staré borky, kam nepronikla postřiková látka. Jsou to i mnoho let staré štítky. (Dříve býval červec čárkovitý v ovocných školkách běžným škůdcem.

 

        Ochrana proti červci čárkovitému je velmi nesnadná; škůdce velmi odolává chemickým přípravkům. S úspěchem ji nelze uskutečnit za jeden rok; napadené stromy a keře je třeba stříkat jak v době vegetačního klidu, tak také ve vegetačním období. U silně zamořených stromů nutno kromě postřiku očistit kmeny mechanicky hadrem namočeným do karbolinea. V zimním období se velmi dobře osvědčují především hodnotná karbolinea, ačkoliv ani u organických barviv nebývá úspěch malý. Proti larvám v létě se velmi dobře osvědčují moderní insekticidy typu E 605 a Systox, zatím do naší ovocnářské praxe nezavedené, vyzkoušené jen pokusně. Zvláště pěkných výsledků bylo dosaženo s postřiky přípravkem E 605 forte v koncentraci 0,035 %. Avšak i postřikem jinými hmyzohubnými přípravky lze dosáhnout velmi pěkných výsledků, byl-li postřik vykonán ve vhodnou dobu, kdy byly vylíhlé larvy již všechny na listech. Většinou však nebývá úspěch postřiku 100 %, a teprve po dvou až třech letech se tohoto škůdce zbavíme úplně. Nesmí klamat, že odumřelé štítky samiček po postřicích zůstávají na kůře i po několik let, zatím co u jiných druhů červců již dávno opadaly. Především pod starou borkou na kmenech jabloní bývají štítky staré i pět let. Při oškrabávání staré borky lze též zničit značné množství zde ukrytých štítků kryjících vajíčka.

        Přirozených nepřátel má červec čárkovitý, ve srovnání s jinými druhy červců, poměrně málo. Jsou to především cizopasné vosičky Aphytis mytilaspidis Le Baron., A. abnormit How., Chiloneurus diaspidinarum How., Ch. micrographus Mayr. aj. Místy snižují početnost drhu velmi podstatně, takže většina štítků bývá proděravělá