Některé pro naše území méně významné houby

  

    Ve Švýcarsku je považována za vážnou hořká hniloba třešní, působená houbou Gloeosporium fructigenum Berk. Je to vlhkomilná houba, která se objevuje na třešních až v době měknutí plodů. Na plodech jsou propadlá hnědá místa, ponejvíce poblíž stopky, později jsou na těchto místech v soustředných kruzích malá tečkovitá ložiska houby s konidiemi. Ochuravělé třešně scvrkávají a zůstávají jako mumie viset na stromě. Měďnaté přípravky jsou sice proti této houbě účinné, ale pálí listy. Účinné a stromu neškodné jsou organické, karbamátové přípravky; první postřik za 2 týdny po květu, druhý za další 2 – 3 týdny.

 

    Padlí švestkové, Podosphaera tridactyla (Wallr.) De By, bují slabým šedavým porostem podhoubí na obou stranách listů střemchy, švestek, slivoní a meruněk. Obvykle se vyskytuje až v září a v říjnu, celkem vzácně, takže není třeba ochranných opatření. Jako účinné se doporučují postřiky nebo popraše sirnatými přípravky. Příbuzné padlí hlohové, Podosphaera oxyacanthae (DC.) De By, je na hlobu, borůvkách, jeřábu, na ovocné stromy nepřechází.

 

    Černá rakovina jabloní je působena nedokonale známou houbou z řádu Pycnidiales – Sphaeropsis Malorus Peck. Vřeckové stadium, zvané Physalospora cydoniae Arnaud, patří k řádu Pyrenomycetes; v Rusku, a pokud je nám známo, ani u nás nebylo dosud nalezeno. Houba napadá celou rostlinu, plody mumifikují, na listech jsou okrouhlé, 5 – 6 mm velké, červené, uvnitř šednoucí skvrny; květy a letorosty vadnou. Do plodu nebo do jiných částí rostlin vniká nákaza vždy ranami (do plodu též od číšky). Na plodu vzniká hnědá skvrna, která se rozšiřuje, černá, pak na ní vznikají tečkovité černošedé pyknidy. Na kůře větví a kmene vznikají po nákaze černohnědé skvrny, ty propadávají, zasychají, praskají, prohlubují se do lýka; větve a často i celý strom odumírají. Také na kůře vznikají pyknidy a podhoubí přezimuje ve větvích. Náchylnost odrůd je různá. Podle ruských zpráv nebyla na území Ruska kolem r. 1920 tato houba ještě nebezpečná; je tam i dnes spíše jen v teplejších krajích, hlavně po tuhých zimách a při vlhkém počasí. Přísný parasitismus této houby, u nás jako parasit neznámé, je nejistý.

    V obraně se doporučuje odřezat napadené větve, rány vyčistit 5 % síranem železnatým, sbírat napadené plody, po opadu listů postřik 5 – 8 % roztokem zelené skalice, hubit hmyz (šíří onemocnění) a za vegetace postřikovat běžnými sirnatými nebo měďnatými přípravky.

 

    Náhlé odumírání jedlého kaštanu – endothiosa, je působeno houbou Endothia parasitka (Murr.) And. et And., patřící do řádu Sphaeriales. Je to sice parasit ran, neschopný nakazit zdravou kůru, prorůstá však do kůry letorostů, starších větví i kmene. Strom rychle hyne. Nákaza se začíná projevovat malými rakovinnými nádorky na kůře, v nichž se tvoří plodnice – peritecia s vřeckovými sporami. Vřeckové spory i konidie vydrží v suchou dlouhou dobu na živu. Nákaza je přenášena deštěm, hmyzem i datlovitými ptáky. Jako saprofyt žije i na kůře dubu, javoru, škumpy. Choroba u jedlého kaštanu krajně nebezpečná, popsaná v r. 1904 z Ameriky, kde působila a působí ohromné škody. Původem z Číny, kde jen nepatrně škodila jinému druhu kaštanu (Castanea mollissima). V Evropě známa ze severní Itálie a z přilehlých částí Švýcarska. U nás nebyla dosud zjištěna, její výskyt je však možný. Ochranná opatření, kromě zničení ojedinělých napadených stromů jakožto zdroje nákazy, nejsou známa.

 

    Vadnutí a odumírání semenáčů jabloní bývá v nepříznivých stanovištních podmínkách provázeno bakteriemi, houbami z rodů Pythium, Fusarium, Alternaria. Semenáče třeba dobře agrotechnicky zajistit. Poněvadž některé z uvedených mikroorganismů mohou být zavlečeny semenem, doporučují někteří odborníci mořit semena 1 promilovým roztokem dusičnanu stříbrného po dobu 5 minut a po důkladném promytí tekoucí vodou vysévat.

Chorošovitost (polyporosa) ovocných dřevin

Václavka

Penízovka sametová

Řasy, mechy, lišejníky

Jmelí bílé jabloňové