Květopas jabloňový

Anthonomus pomorum (L.) 

        Patří nesporně mezi velmi nebezpečné a úsporné škůdce jabloní. Je rozšířen v celé Evropě a Asii. Místy způsobuje škody velkého rozsahu, a to i v sadech velmi dobře ošetřovaných.

        Je to 3,5 – 4,5 mm dlouhý šedohnědý až černohnědý nosatec, se světlou příčnou páskou za středem krovek. Zbarvení je však dost proměnlivé, stejně jako velikost. Světlé šupinky krovek, tvořící příčnou pásku, bývají u starých brouků setřeny, takže brouci pak vyhlížejí tmavší. Rezavě šedé nohy mají na stehnech velký zahnutý zub. Nosec je poměrně dlouhý, poněkud dolů mírně zahnutý. Přezimují dospělí brouci na různých místech, především na chráněnějších místech, pod starou odchlípenou kůrou, pod hromadami suchého listí, v dutých stoncích, pod šupinami hluboce rozpraskané staré kůry hrušní i borovic. Přezimuje buď jednotlivě, nebo několik jedinců pohromadě. Přezimují-li dva, pak téměř vždy jde o párek. Právě to, že přezimuje obyčejně mimo sad, kde se vylíhl a do něhož se jako dobrý letec na jaře zase vrací, znesnadňuje do značné míry ochranu proti němu použitím postřiků v předjaří. V teplých předjarních dnech i v teplých zimních periodách vylézá květopas z úkrytů, kde přezimuje, a pohybuje se po stromech. Obyčejně však opouští zimní úkryt, když denní teplota dosáhne minima 10 – 14 °C a večer teplota neklesne pod 7 °C. Pro praxi velmi rozhoduje teplota předchozího dne. Při teplém počasí jsou květopasové čilí, lezou po větvích jabloní a snaží se co nejdříve dosáhnout nalitých květných pupenů, na nichž dochází k úživnému žíru. Zpozoruje-li nás květopas, když se přibližujeme, padá k zemi a staví se po nějakou dobu mrtvým. Přiblížíme-li se však opatrně, vidíme, jak nerušeně pokračuje v žíru na květém pupenu.

        Už v polovině nebo na konci března bývají všichni květopasové vylezlí ze zimních úkrytů a zdržují se ve dne v korunách stormů. Na noc zalézají do štěrbin kůry nebo na jiná místa, zejména blíží-li se studená vlna s ochlazením v noci pod bod mrazu. Na pučících pupenech se projevuje úživný žír v podobě dírek, vpichů, z nichž mnohdy prýští míza. Dírky, jež samičky vyhlodaly a do nichž kladou vajíčka, jsou výhradně na spodní polovině pupenů. (To je pro praxi důležité. Sedí-li brouci při úživném žíru na vrcholku pupenů, pak zpravidla je to teprve počátek žíru; hlavní žír nastává o několik dní později. Teprve když samičky hlodají dírky na spodní straně pupenů, lze s jistotou předpokládat, že budou klást vajíčka.) Do vyhloubené dírky vloží samička jedno nebo několik vajíček a dírku pak zalepí, ne však vždy; často odleze na jiné místo a pokračuje ve stejné účinnosti. Úživný žír trvá obyčejně 14 dní. Dírky, které brouci do pupenů vyhryzali, se později projevují i na listech jako dírky; omylem a z neznalosti jsou často přisuzovány jiným škůdcům, zejména zobonoskám. Počet vajíček jednou samičkou vykladených je různý. Odhaduje se na 20 – 40. Prakticky tedy může párek květopasů zničit nejvýše 40 květů, ne ovšem stejný počet plodů, protože jabloně kvetou vždy v nadbytku a pravidelně se jen z malé části květů vyvinou plody.

        Podle počasí se za jeden až dva týdny líhnou z vajíček larvy (pozorovali jsme, že nejčastěji za 6 – 8 dní). Zatím se nahlodaný květný pupen, do něhož byla vložena vajíčka, normálně vyvíjí dál jako pupeny nepoškozené, takže ve stadiu červeného poupěte ještě nepoznáme, který z nich je napaden květopasem. Teprve když korunní plátky nejvyvinutějších květů v chocholících jsou před rozpukem, začnou u poupat napadených květopasem hnědnout korunní plátky. (Nastaly-li v době květu mrazy, bývají i poupata poškozená mrazem takto hnědá.) Larvy rozežírají v dosud uzavřených květných poupatech prašníky a pestíky, a zhnědlé korunní plátky slepují předivem, které jim zabraňuje v rozvití. Nad larvou se tak vytvoří kopulovitý kryt, který ji chrání nejen před nepohodou, ale i před nepřáteli (ptáky). Takovýmto poupatům říkají v praxi „zapečená“. Larva květopasa je beznohá, dost podobná larvě muší, je nažloutlá, v dospělosti 11 mm dlouhá, při podráždění živě se pohybující. Po 14 – 16 dnech života se na místě žíru zakukluje.

        Již za 8 – 10 dní po zakuklení se líhne brouk, který zůstává několik dní v uzavřeném prostoru žíru, je málo pohyblivý, pak teprve si vyhlodává v boku dírku v zalepených korunních plátcích a vylézá ven, kde se na slunci stává velmi čilým a létá. Za sychravého počasí zůstávají brouci po vylíhnutí i několik týdnů v zapečeném poupěti. Obyčejně se u nás líhnou krátce po odkvětu jabloní, po 15. květnu. Líhnutí je ovšem postupné, takže s posledními čerstvě vylíhlými brouky se setkáváme ještě ve druhé polovině června. Po vylíhnutí se brouci zdržují krátký čas na jabloních, vyhlodávají v listech nepatrné dírky, ale za krátký čas, obyčejně už počátkem července, se stahují do zimích úkrytů, takže ke konci léta a do podzimu se s brouky v sadech již nestkáme nebo jen zcela výjimečně. Celý vývoj květopasa, jako škůdce, je velmi závislý především na jarní povětrnosti; s tím souvisí i vývoj květných pupenů a vůbec průběh vegetace. Přijde-li jaro náhle a květy se po příznivém, teplém dešti vyvíjejí velmi rychle, nestačí květopas vyklást vajíčka. Samička přestává s kladením ihned, jakmile se začnou pupeny jednotlivých kvěůt od sebe postupně oddělovat a jakmile se začnou objevovat červené korunní plátky.

        Květopas jabloňový napadá výhradně jabloně; hrušně bývají napadeny zcela výjimečně. Z poupat poškozených květopasem se zpravidla již nikdy nevyvinou plody nebo ve vzácných případech jen zcela deformované a drobné.

        Pozdnější odrůdy jsou napadány méně nežli odrůdy rané, vzdorná však není ani jediná, i když možno tvrdit, že některé odrůdy jsou napadány více než ostatní a velmi často, jak to bývá i u jiných škůdců. Některý strom téže odrůdy je napadán mnohem více než ostatní. Je to jistě vlivem mikroklimatu, protože jsme zjistili, že se to po letech opakuje.

 

        Ochrana je velmi nesnadná. Předjarními postřiky organickými barvivy nebo karbolinei bylo dosaženo úspěchů jen tehdy, byl-li postřik proveden velmi důkladně a byli-li brouci zastiženi při úživném žíru. Byl-li naproti tomu postřik předčasný, kdy brouci květopasa dosud nebyli v úživném žíru, pak mohou nastat obrovské škody. Dobrých výsledků v době úživného žíru bylo dosaženo i kombinacemi zimního postřiku s DDT. Při použití emulgovaných karbolineí bylo nejlepších výsledků dosaženo při postřiku za sychravého dne. Arsenové přípravky vykázaly v úživném žíru účinnost jen nepatrnou.

        Podle posledních pokusů lze tvrdit, že koncentrovanější organická barviva s větším residuálním účinkem mají lepší účinnost než karbolinea. Velmi dobře se osvědčilo v době úživného žíru brouků poprášení sadů přípravky HCH za použití letadel. Bylo to náhodné poprášení sadů v okrese Děčín, kam zavál vítr poprach při zákroku na sousední chmelnici. Nelze tvrdit, že brouci tím byli usmrceni. Byli asi jen odpouzeni zápachem HCH a stáhli se pak k úživnému žiru na části sadu poprachem nezasažené. Rozdíl v napadení poupat květopasem i rozdíl v úrodě na poprášené části sadů proti části nepoprášené byl však ohromný.

        V ochraně nelze podceňovat ani zákroky mechanické ochrany (oškrabání staré kůry, borky, a její spálení). Lepové pásy mají sice též ochranný význam, ale spíše jich lze použít, jak již uvedeno, na jaře pro zjišťování početnosti škůdce, když opustil zimní úkryty; používá jich často ještě v době úživného žíru k přenocování. Kdysi doporučovaných lapacích úvazků ze slámy a sena se již neužívá u nás vůbec. Nutno konstatovat, že se neosvědčily; jejich spálením se často zničilo také mnoho druhů užitečného hmyzu, který se uvnitř ukryl.

        Květopas jabloňový má dost přirozených nepřátel. Brouci ukrytí ve štěrbinách kůry jsou v zimním období vyhledáváni ptáky, zejména sýkorami, a často, jak jsme mnohokrát zjistili, bývají napadáni cizopasnými plísněmi. Největším cizopasníkem je lumčík Pimpla pomorum Ratz, který napadá larvy velmi často i z 25 %. Z ostatních hojných cizopasníků uvádíme: Pimpla examinator F., P. sagax Strgr., P. lacteus Reis., Bracon discoideus Wesm., Apanteles impuls Bri. a z chalcidek místy velmi hojnou vosičku Habrocystus fasciatus. Kukly a larvy bývají napadány houbou Verticillium pupparum, Botrytis Ossiana Bals. a Beauveria densa Link. Do vylíhlých již brouků klade vajíčka Syrrhizus delusorius Först.

        Několik druhů ploštic vysává larvy květopasů a jejich kukly. Je to zejména plošticee Anthocoris nemorum L., kterou jsme mnohokrát nalezli při uvedené činnosti, zejména na kuklách; často však šlo o larvy ploštic, které nebylo možno určit.