Červec san josé – Štítěnka zhoubná
Quadraspidiotus perniciosus (Comst.)
Škůdce považovaný v ovocnářství celého světa za nejnebezpečnějšího a právem; jednak pro značnou schopnost rozmnožovací, jednak pro velkou přizpůsobivost na hostitele a změněné podmínky klimatické i pro velkou odolnost vůči používaným chemickým přípravkům. Na území našeho státu se tento škůdce dostal již roku 1935 buď aktivně, nebo byl zavlečen již zamořenými rouby. Byl však včas poznán, objeven a na místě výskytu, v několika zamořených zahrádkách, zlikvidován. Za druhé světové války se z Maďarska rozšířil na jižní Slovensko znova a v krátkém čase zamořil celé toto území, v němž je místy rozšířen velmi značně. Nejsilnější výskyty tohoto škůdce jsou dosud v původní, nejdříve zamořené oblasti nejjižnějšího Slovenska. Na Moravě jsou výskyty též v nejjižnější části, zatím jen v několika obcích. V českých krajích byl dosud přes všechna usilovná pátrání zjištěn jen ojediněle ve 40 obcích Ústeckého kraje av jediné obci kraje Pražského; ve všech případech zřejmě zavlečen za druhé světové války zamořenými rouby, dovezenými buď ze zamořené části Slovenska, nebo z Rakouska. To dnes nelze již zjistit. Možno tvrdit, že po účinných zásazích v moravských a českých krajích byl tento škůdce v zamořených obcích již téměř zcela zlikvidován.
Jde o škůdce vysloveně teplomilného, který, jak poslední šetření o jeho rozšíření na Slovensku potvrzují, sleduje skoro přesně červencovou isotermu 19,5 °C. Škody způsobené každoročně tímto škůdcem u nás na jižním Slovensku jsou značné. Hubení si vyžaduje obrovských nákladů, je však úspěšné dík vzorně prováděnému výzkumu slovenskými odborníky, kteří věnují biologii tohoto škůdce velkou pozornost a vyzkoušeli všechny i v cizině používané přípravky na potírání tohoto červce, snažíce se nalézt nejúspěšnější možnosti ochrany.
V našich zamořených územích přezimuje červec San José výhradně jako larva v 1. vývojovém stadiu s černošedým štítkem, v průměru nejméně o polovinu menším, než je štítek dospělé samičky. Jedině toto vývojové stadium červce přetrvá zimu, všechna ostatní stadia i dospělci hynou. Přezimující larva je ve stadiu jakési diapausy, nepřijímá potravu. Je již od podzimu pevně přisátá na jednom místě a setrvává v tomto stadiu několik měsíců až do příchodu jara, kdy proudění mízy v ní probouzí opět život, takže počne intensivně sát a růst. Dorůstá v samičku, která již před koncem května rodí živé larvy. Nejčastěji jeto na Slovensku v posledním týdnu květnovém nebo počátkem června. Mluví se o rojení larev červce proto, že larvy patrné pouhým okem jako droboučké, žluté, pohyblivé body, lezou po kmenech a větvích zamořených stromů a keřů, hledajíce příhodné místo, kde by se přisály. Jakmile se jim podaří takovéto místo nalézt, bývá to zpravidla v několika hodinách, přisávají se a na jejich povrchu těla se ihned začne vyvíjet činností žláz bílý štítek, takže larva již přisátá se jeví jako bílý bod velikosti zrnka krupičkové mouky. Zakrátko i tato barva štítku se mění v šedou, štítek roste s rostoucí larvou pod ním a nabývá posléze barvy šedočerné. Již ve druhé polovině srpna tato larva opět dorůstá v samičku a nastává znova rojení druhého pokolení červce. V letech zvláště příznivých může u nás nastat ještě jedno takové „rojení“ larev v říjnu, ale nebývá již nikdy tak intensívní jako první dvě, vždy je jen částečné a značná část vylíhlých larev při podzimních mrazících hyne. Zdálo by se, že dvě pokolení červce nemohou způsobit jeho přemnožení; je to však jen zdánlivé proto, že velká většina larev, které samička porodila, jsou samičího pohlaví; samečků je vždy mnohem méně nebo jsou zcela ojedinělí. Na jejich vývoj i početnost má značný vliv podnebí. Vyvíjejí se hlavně z larev sajících na listech.
Každá samička porodí za svůj život nejméně 30, ale také až 50 larev. V krajích subtropických je rozmnožovací schopnost samiček ještě mnohem vyšší. Tam porodí samička až 400 larev a za rok se tam vystřídá až pět pokolení, kdežto u nás jen dvě. Červec San José se objevuje na různých dřevinách s opadaným listem, nejčastěji na jabloních, hrušních, červeném rybízu. Na Slovensku byl však zjištěn i na jednoletých rostlinách, rostoucích pod napadenými stromy; na těchto se trvale neudrží. Nejvíce bývají napadány jabloně, ne ovšem všech odrůd stejně. Některé odrůdy, jako Jonathan a dokonce i Skleněné žluté, vykazují proti tomuto škůdci značnou odolnost. Naproti tomu je řada takových, které podlehnou napadaní za několik málo let úplně.
Pokud jde o vlastní popis tohoto škůdce, odkazujeme především na obrázky, z nichž nejlépe každý pozná hlavní rozpoznávací znaky, jimiž se tento škůdce liší od jiných příbuzných druhů červců, a uvádíme ve stručnosti jen toto: Štítek samičky je okrouhlý jako u červce ústřicovitého, šedý nebo šedohnědý, kůžička larvy, která zůstává na povrchu štítku, se jeví jako žlutohnědá, poněkud excentricky umístěná skvrna. Na rubu, když štítek odchlípneme jehlou, je zbarven bíle. Je velmi tenký, v průměru kolem 2 mm, častěji o poznání menší, nikdy větší. Samička pod ním ukrytá má tvar hruškovitý, je zploštělá, citronově žlutooranžová, obyčejně světlejší, nežli je barva samičky červce ústřicovitého. Staré samičky s tělem již odumřelým jsou hnědé, zeschlé v šupinku. Všechny původní končetiny larvy zakrněly tak, že na těle samičky po nich už není památky, tykadla jsou velmi zakrnělá, tvoří jen kuželovitý výčnělek, končící štětinkou. Konec zadečku samičky (Pygidium) je hnědé, široce kuželovitého obrysu. Laloky, deštičky a ostny nejlépe znázorňuje obrázek. Štítek samečka je oválný, s oběma bočními okraji téměř rovnoběžnými, je šedohnědý, 1 – 1,5 mm dlouhý. Sameček je žlutý, rovněž jako u jiných červců droboučký.
Na zárodcích, příštích larvách, můžeme už v těle matky pozorovat do podrobností jejich složení těla; zejména nápadně jsou vyvinuty hlavně končetiny, tykadla a mohutný savý chobot složený ze štětinek. Porod jedné larvy trvá několik vteřin. Narozená larva není ještě zploštělá, nýbrž skoro tak vysoká jako široká, lesklá. Teprve za den nebo dva je schopnna pohybu a vylézá ven z úkrytu, který jí poskytovat matčin štítek. Má pár dobře vyvinutých tykadel, 3 páry nohou a na konci zadečku trčí dvě štětiny. Její tělo je žlutozelené, oválného obrysu a mírně zploštělé. Její pohyblivost je závislá na teplotě a je poměrně značná. Při vyšší teplotě, kolem 27 °C, urazí za hodinu 50 až 100 cm dlouhou dráhu. Obyčejně se pohybuje jen několik hodin, nejvýše dva dny. Toto vše vysvětluje možnost rozšíření larvy a červce San José na stromě. Není to ovšem jen jediná možnost rozšíření. Larvy mohou být roznášeny větrem, na napadeném ovoci, na roubech, na oděvu česáčů a lidí pracujících pod stromy, snad i na nohou ptáků v době tahu, když se zdrželi na zamořeném stromě, i jinými způsoby. Jakmile se přisaje na vhodném místě, začnou nepotřebné orgány pohybu pozvolna zakrňovat, štětinky chobotu jsou ponořovány mezi korkovými buňkami kůry hlouběji a hlouběji, až dosáhnou kambiálního pletiva. Není dosud zjištěno, jakým způsobem probíhá látková výměna, protože ani sající larva nezanechává vůbec žádný trus. Mohutný vakovitý žaludek končí slepě. Přijatá potrava v tekutém stavu difunduje stěnou žaludku přímo do dutiny tělní, takže exkrementy, pokud se tvoří, jsou asi odváděny jen malphigickými žlázami. Možná, že veškeré vyloučené látky těmito žlázami jsou nakonec zužitkovány larvou jako lepidlo, jímž jsou slepovány výpotky tak zvaných pygidiálních žláz, účastnících se na stavbě štítku. To by také odpovídalo různým barevným soustředným kruhům, jež jsou na každém štítku už při malém zvětšení dobře patrny. Různá barva štítku souvisí ovšem s jeho různým složením a to má velký vliv na účinnost chemických přípravků. Savé štětinky tvoří chobot, který je ovládán mohutným svalstvem, jež umožňuje sající larvě nebo samičce pumpovat rostlinné šťávy z kambiálních buněk. Při pronikání chobotu do hloubky jsou stále ze slinného kanálku vylučovány sliny, které působí na rostlinná pletiva jedovatě, jak o tom bude dále zmínka. Hlavní škodlivost červce San José netkví, jak by se zdálo, v odčerpávání rostlinných šťáv, protože jde prakticky o malé množství, které škůdce spotřebuje ke svému životu, ale v otravování rostlinných buněk a pletiv. Jinak by nebylo ani možno vysvětlit, že několik tisíc larev a samiček červce na mladém stromku může v poměrně krátké době stromek zničit.
Různost pohlaví lze zjistit bezpečně až na starších larvách, když jejich štítek je šedočerný, a to podle tvaru i podle velikosti štítku. Vývoj samečka z larvy, tedy tak zvaný vývoj postembryonální, je velmi složitý. Larva prodělává několik proměn přes stadium tak zvané pronymfy a nymfy v dospělého jedince, který je okřídlený, nesmírně jemné stavby těla. Má jen jeden pár slaboučkých křídel, 4 oči, článkovaná, poměrně dlouhá tykadla; konec zadečku vybíhá skoro do špičky, což umožňuje samčku vsunout pohlavní orgán pod štítek samičky. Je oranžově žlutý, na štítě s tmavším pruhem. Po vylíhnutí se pohybuje dost rychle, i když dost neobratně. Je schopen oplodnit více samiček. Je také možné, že jedna samička může být oplozena i vícekrát různými samečky, ale na druhé straně je také jisto, že se samička červce San José, podobně jako jiní červci, obejde bez oplození a může porodit životaschopná mláďata partenogeneticky, bez oplození.
Ochrana je dvojí: chemická a biologická. V chemické ochraně bylo i u nás dosaženo nejlepších výsledků použitím přípravků vyrobených z minerálních olejů v kombinaci s organickými barvivy. Dosavadní výsledky pokusů ukázaly, že nejvhodnějším obdobím pro postřiky je březen. Bylo použito přípravku Aspergolu v 5 % koncentraci (Aspergol je minerální olej s obsahem asi 15 % dehtového oleje a 5 % organického barviva). Je pochopitelné, že v přírodě nelze ani tímto vysoce účinným přípravkem dosáhnout 100 % účinnosti, je pro to celá řada důvodů, nehledě k samotné technice postřiku. Vysokoprocentní sírovápenné jíchy se také ukázaly velmi účinnými, i když účinnost je nižší než u Aspergolu. Pokud zůstávají po postřiku sírovápennou jíchou některé samičky na živu, nejsou schopny dalšího rozmnožování, nerodí již mláďat a jsou sterilní; zakrátko hynou též. Aspergolu nelze ovšem používat každoročně, protože by moho dojít k popáleninám kůry a pupenů. Po zkušenostech ze Slovenska se doporučuje každým třetím nebo čtvrtým rokem vystřídat postřik Aspergolem jiným přípravkem, např. organickými barvivy. Podle posledních zkušeností předjarní postřik 3 % organickým barvivem je úplně dostačující. Za vegetace bylo dosaženo dobrých výsledků i při postřicích 1 % Dynolem. Výhodou tohoto přípravku, který dobře nahrazuje Arsokol při ochraně červivosti jádrového ovoce, je jeho poměrně dlouhá účinnost. Jeden postřik v době vegetace ovšem n nepostačí, je třeba nejméně dvou nebo tří, vždy pokud možno v době líhnutí larev. Tuto dobu nutno v každém kraji přesnými pozorováními důkladně stanovit, aby postřik nebyl proveden příliš brzy nebo pozdě. Spotřeba přípravků je ovšem v době vegetační mnohem vyšší nežli v době vegetačního klidu, na což třeba pamatovat při objednávkách postřikových látek. O nejmodernějších hmyzohubných přípravcích, založených na esterech kyseliny fosforečné, jež působí systemicky, nelze podle pokusů u nás provedených ještě říci nic určitého. Podle pokusů v sousedních státech však právem očekáváme, že i tyto postřikové látky najdou v boji proti červci San José velké uplatnění.
Podle pokusů v Německu s E 605 forte v koncentraci 0,05 % a s přípravekm Systox v koncentracích ještě nižších je vidět, že i proti červci San José mají tyto přípravky zatím nejvyšší dosažitelnou účinnost a pokud po postřiku někteří jedinci zůstali na živu, zahynuli za několik dní též. Nelze tedy po postřiku těmito přípravky posuzovat jejich účinnost již druhý nebo třetí den, ale doporučuje se mnohem delší čekací lhůta. Též v Německu měli, podobně jako u nás, velmi dobré zkušenosti s postřikem organickými barvivy v době vegetačního klidu (1,5 – 2 % Selinon).
Pokud jde o využití tak zvaného biologického boje proti červci San José, je u nás učiněno mnoho pozorování a též dosti dobrých zkušeností s četnými u nás zjištěnými cizopasníky tohoto červce, po případě červců příbuzných. Ačkoliv slunečka se účastní hubení všech vývojových stadií červce San José, nelze ani jediného u nás žijícího druhu v ovocnářské praxi s výhodou použít. Daleko větší význam mají cizopasníci červce z řádu blanokřídlých. Hojným druhem u nás je např. parasit Aphytis proclia (Walker). Z dalších parasitů uvádíme: A. mytilaspidis, Aspidiotiphagus citrinus (Howard), Hispeniella lauri. Nejvýznamnější jsou u nás zatím uvedené druhy rodu Aphytis, parasitující v samičkách červce, nikoliv v larvách. Z Ruska,byl k nám pokusně importován cizopasník Prospaltella perniciosi Tower. Byl nám zaslán sovětskou fytopatologickou službou již ve třech zásilkách, každoročně od 1951 do 1953, a ihned u nás pokusně aklimatizován. O zdařilé aklimatizaci zatím nelze ještě mluvit, jsou však pro ni dobré předpoklady, takže lze právem očekávat, že i tento parasit se stane časem významným pomocníkem v boji proti červci San José. Tento cizopasník je na Slovensku uměle rozmnožován spolu s jinými uvedenými druhy a pak vysazován do okresů červcem silněji zamořených.
Je pochopitelné, že jedním z ochranných opatření proti červci San José je také dodržování karanténních předpisů při dovozu zboží z ciziny. Zdálo by se nepochopitelné, že tato karanténa musí být stále co nejpřísněji dodržována, když již červec na našem území je, ale zkušenosti z cizích států ukázaly, že je nutno v dodržování karantény pokračovat i dále, zejména také proto, aby k nám nebyly zavlečeny biologické rasy červce, jimž by mohlo naše podnebí lépe vyhovovat, než vyhovuje červci u nás už zdomácnělému. Další zavlečení červce San José je stále možné především rouby zasílanými ze zamořené ciziny. Proto jsou takovéto zásilky jednak uměle desinfikovány proplyněním ve speciálních plynových komorách, jednak je adresát, jemuž byly poslány, veden v evidenci a rouby, později i stromky jsou několik let po naroubování prohlíženy. Ani zavlečení červce živými pohyblivými larvami na dováženém ovoci nelze podceňovat, i když jsou to možnosti celkem velmi nepatrné. Proto i ovoce dovážené z ciziny je v době, kdy jsou larvy pohyblivé, prohlíženo a podle potřeby též desinfikováno v plynových komorách.
Rozsáhlou akcí ministersta zemědělství za součinnosti výzkumu a důkladné kontroly se podařilo nejen zjistit všechna místa výskytu červce San José u nás, ale podařilo se přes všechny potíže zajistit všechna ochranná opatření proti tomuto škůdci aspoň do té míry, že nehrozí jeho další šíření. To všechno by ovšem zdaleka nestačilo na odvrácení nebezpečí do budoucna, kdyby všichni pěstitelé ovocných stromů nedodržovali opatřené tak zvané vnitřní karantény, především pokud jde o rouby ze zamořeného území Slovenska.