Stříbřitost listů

Stereum purpureum Pers.

        Stříbřitá barva listů se někdy dostavuje jako následek sucha v letních měsících nebo po mrazících (na podzim i na jaře), jindy jako následek porušené nebo nedostatečné výživy. Pravidelně provází u ovocných stromů a keřů výskyt polocizopasné houby kožnatce nachového, Stereum purpureum Pers., patřící do hub stopkovýtrusých (Basidiomycetes), řádu Thelephorales, čeledi Stereaceae. Plodnice této houby se vyvíjejí na kůře, ponejvíce až na přízemních nebo též na podzemních částech odumírajících kmenů nebo na pařezech. Plodnice jsou 2 – 3 cm velké, střechovitě uspořádané jako tenké kloboukovité konsolky, s povrchem šedofialovým, nezřetelně páskovaným, s rouškou na spodní straně klobouku, z počátku světle červenou, později fialově purpurovou až hnědou, zejména na okrajích klobouku. Houba patří k typickým dřevním houbám, zbarvuje dřevo (i kořeny) tmavohnědé. Výtrusy z plodnic jsou bezbarvé, 6 – 8 x 2 – 3 µ velké.

        Kožnatec nachový se usidluje na různých listnatých stromech a keřích, z ovocných dřevin zejména na jabloních, slivoních a švestkách, třešních i višních, meruňkách, broskvoních a mandloních, rybízu a angreštu. Kožnatec je polocizopasník, využívající „slabosti“ hostitelské rostliny. Proto nenapadá zcela zdravé stromy a keře, nýbrž jen dřeviny jiným škodlivým vlivem oslabené nebo poškozené i stromy trpící nadměrným vlhkem v půdní spodině apod. Dobře živené a ošetřované stromy nákaze odolávají. Nákaza – poraněnou kůrou – výtrusy, nebo částí podhoubí se šíří po celý rok mimo červen, červenec a srpen. Nakaženy mohou být všechny zdřevnatělé části rostliny – nadzemní i kořeny. Vlákna podhoubí rostou ve dřevě napadeného stromu a nákaza postihuje buď celý strom, nebo jen jeho jednotlivé větve; podhoubí však již do listů nevrůstá. Látky podhoubím vylučované nebo rozkladné produkty výměny látek jsou unášeny šťávou do koruny a vnikají do listů. Listy pak dostávají stříbřitý lesk, což je následek rozrušení buněčných blan a odtrhnutí pokožky od palisádové vrstvy buněk; vzniklá dutina se plní vzduchem a vzniká stříbřitost. Stříbřitý lesk počíná od žilek, kde působí jedovaté látky šťávou přinesené nejdříve. Vnitřní pletivo listů (mesofyl, tj. pletivo mezi horní a dolní pokožkou) zesiluje, jeho buňky se snadno od sebe odlučují, jádra, cytoplasma i chloroplasty dostávají nepravidelný tvar, avšak podhoubí v listech není. Napadené větve a celé stromy – též neovocné listnáče, z nichž může houba na ovocné stromy přejít – v několika letech odumírají. V půdě se šíří houba z ochuravěného stromu provazci podhoubí. V našich klimatických a půdních podmínkách je kožnatec nachový houbou poměrně vzácnou; spíše jej nalezneme ve vlhčích polohách a v letech, v nichž brzo po sobě následují dlouhá, vlhká období. Nebezpečnější je prý tato houba v USA a v Anglii, též v Rusku je místy považována za nebezpečné ochuravění, tím spíše, že i lehce napadené větve jsou neplodné nebo jejich plody předčasně opadávají a větve pak za 2 – 3 roky po nákaze zasychají. Klejotok je u peckovic dosti častým průvodcem stříbřitosti.

 

        Ochrana: Dát stromu dokonalé stanovištní podmínky, řádnou agrotechnikou jej udržovat v nejlepším zdravotním stavu, a tím zvyšovat jeho odolnost. Strom řádně ošetřovat, také jeho rány desinfikovat – rány starší než 3 měsíce však již nákaze nepodléhají. Podnož myrobalánová je odolnější než švestková. Mladé švestky trpí nákazou nejvíce. Napadené větve je třeba seřezat až do zdravého dřeva, stromy posilovat bohatým všestranným hnojením a kypřením půdy. Stromy těžce ochuravělé a mrtvé nutno i s kořeny vykácet, odklidit a spálit. Kůly mají být v ohrožovaných místech z oloupaných jehličnanů, poněvadž kůly z listnáčů bývají kožnatcem napadány a mohly by zavléci chorobu do sadu. V Rusku doporučují v době vegetačního klidu (od podzimu) postřik stromů 3 – 5 % zelenou skalicí nebo nátěr kmenů vápenným mlékem.