Mol broskvoňový – Makadlovka broskvoňová

Anarsia lineatella Zell. 

        Způsobuje uvadání mladých letorostů peckovin, zejména broskvoní a meruněk, méně švestek a slivoní. Housenky žijí jednotlivě ve dřeni poškozených letorostů. Škůdce je rozšířen v celé střední Evropě, zejména ve Francii a Švýcarsku, kde způsobuje každoročně místy velmi značné škody. Před 50 lety zdomácněl v USA, zavlečen byl i do Číny a Australie. Je velmi pravděpodobné, že i k nám byl tento druh asi před 60 lety zavlečen s napadenými broskvemi, tehdy již dováženými ze Středomoří; je však možné, že se postupně odtud rozšířil až k nám. Je bezpečně zjištěno, že byl zavlečen také do Belgie, a to teprve kolem roku 1930; rychle se tam rozšířil a způsoboje velké škody, zejména ve skleníkových kulturách broskvoní, kde bývají škody červivostí plodů a na výhonech až 90 %, takže majitelé dřívějších broskvoňových rychlíren se rozhodli raději pěstovat jiné plodiny a broskvoně většinou již vykáceli. Za původní vlast tohoto škůdce nutno tedy pokládat s největší pravděpodobností jihovýchodní Evropu. Kdyby jeho vlastí byla i střední Evropa, byl by tento škůdce jisště na sebe upozornil u nás již dříve, když se začaly broskvoně pěstovat. Dříve však u nás napadány nebyly a i dnes není jejich napadení tímto škůdcem ještě vážné, ačkoliv napadá i jiné peckoviny, jako meruňky, mandloně, mirabelky, zřídka i třešně a švestky, jen zcela výjimečně byly jeho housenky zjištěny v mladých výhonech jabloní, jak o tom svědčí už staré nálezy seriosních sběratelů entomologů v Praze z r. 1906 (NICKERL). U nás přezimuje jako housenka druhého pokolení pod kůrou nebo v trhlinách kůry ve vyhloubeném lůžku, obyčejně v místě, kde se rozdvojují větvičky nebo v blízkosti pupenů, kde svou přítomnost vždy prozradí nepatrným kráterem, jímž je odstraňován rezavě hnědý trus. Toto zimní lůžko housenky je jen 1,5 mm dlouhé a 1,2 mm široké, takže velmi lehce ujde pozornosti i velmi bedlivého pozorovatele. Jakmile vyraší první pupeny, opouští 1,5 mm dlouhá žlutá housenka tento zimní úkryt, pobíhá několik hodin až několik dnů po větévkách a posléze, když se jí podařilo nalézt vhodné místo, vžírá se do dřeně letorostu, kterou vyžírá po délce, takže vznikne chodbička. Napadený výhon zvadne a posléze uschne. U peckovin je někdy toto poškození doprovázeno klejotokem. Zvadlý výhon housenka opouští a vyhledá druhý, nejčastěji nejbližší. Takovým způsobem poškodí a zničí 4 – 6 výhonů. Přesto nebývají tyto škody považovány za velké a velmi často z neznalosti jsou připisovány jiným vlivům. Za několik týdnů života v zelených letorostech měří housenka již 8 – 15 mm, je čokoládově hnědá, s černou hlavou a štítem, na těle jsou tmavé bradavky s chloupky. Na břišní straně posledního článku zadečku je tak zvaný anální hřebínek, který je rozeklán (velmi důležitý rozeznávací znak od jiných podobných housenek). Dorostlá housenka se kuklí ve štěrbinách kůry nebo v záhybech listů. Kukla je hnědá, nahá, uložená ve velmi řídkém zámotku. Za 14 dní se z kukly líhne motýl, který dosahuje délky 6 mm, v rozpětí křídel 11 – 14 mm. Je šedý, s šedočernými a bílými skvrnami na předních křídlech, zejména na předním okraji předního páru křídel. Sedí-li na stromě, je jeho příď těla charakteristicky zdvižena, křídla nad tělem střechovitě úzce složena. Létá za večera a v noci od května až do druhé poloviny srpna. Ve dne sedí pod listy, méně často na kmenech. Po oplození kladou samičky jednotlivě vajíčka na listy, a to jen na jejich spodní stranu. Vajíčko je oválné, z počátku perleťově bílé a lesklé, později oranžově žluté. Je 0,5 mm dlouhé a 0,3 mm široké. Za 10 – 15 dní se z něho líhne housenka. Část housenek se vrhá na letorosty, které poškozuje stejným způsobem jako housenka jarního pokolení, část zalézá do plodů, které jsou napadeny nejčastěji u stopky, kudy housenka se vžírá dovnitř. Velmi často je tento otvor posunut až pod místo, kde přisedá stopka, takže není vůbec. Napadené plody zrají rychleji nežli ostatní, vyhlížejíce jinak úplně zdravě. V dužnině plodu však housenka vyžírá klikatě se vinoucí chodbičky. Některé takto napadené plody reagují tvorbou klejotokových krůpějí, které visí z napadených plodů dolů. Plody jsou tímto žírem znehodnoceny, nehodí se ke konsumu ani ke konservování. Jakmile housenka v plodu dospěla (často se dostává při sklizni plodů do zásilek nedospělá, protože sklizeň musí být před konsumní zralostí, a takto je snadno zavlečena na jiná msíta nebo do jiných zemí), vylézá ven a obyčejně při řapíku nejbližšího listu se kuklí. Někdy se kuklí i na kůře větví nebo kmene. Za týden nebo 10 dní se líhnou motýli druhého pokolení, kteří již po 2 – 3 dnech, ihned po páření, kladou vajíčka opět na spodní stranu listů. Po 14 dnech se z vajíček líhnou mladé housenky, které se zdržují obyčejně několik dní v listových záhybech, které si spředly dohromady v jakýsi krytý prostor, nebo zalézají do stopečné jamky plodů broskví a teprve na podzim, když listy začínají žloutnout, zalézají do kůry, kde si vyhlodávají lůžko k přezimování. Málokterý motýlí škůdce má tak složitý vývoj jako tento; proto je i ochrana velmi nesnadná a prakticky není spolehlivého ochranného prostředku proti tomuto škůdci.

 

        Ochrana: arsenové přípravky i v kombinacích s nikotinovými zklamaly; jejich účinnost byla velmi malá. Jedině opakovanými postřiky těmito kombinacemi dosáhli američtí pěstitelé broskvoní pozoruhodných úspěchů, dokonce snížili napadení plodů na minimum. V Belgii rovněž opakovaným použitím nikotinových přípravků hned po odkvětu velmi podstatně snížili napadení broskvoní. Podle posledních zpráv z ciziny bylo dosaženo dobrých výsledků v chemické ochraně použitím 10 % sírovápenné jíchy před rozpukem pupenů a za vegetace použitím Parathionu. V ochraně proti tomuto škůdci má jistý význam i dodržování karanténních předpisů při dovozu školkařského a podnožového (mandloně) materiálu i ovoce. Pozoruhodné je, že v okolí Prahy má tento škůdce rasu, která se vyskytuje skoro výhradně jen na mirabelkách. V zahradách i zahrádkách bývají napadány nezřídka všechny plody mirabelek, kdežto broskve, třebas byly v nejbližším sousedství, nebyly napadeny vůbec. Napadené výhony broskvoní i jiných druhů ovocných nutno ihned, jakmile začnou vadnout, odřezávat a pálit. Z přirozených nepřátel se nám zatím podařilo zjistit r. 1954 v Praze jen jeden druh cizopasníka: Paralitomastix varicornis Nees. z čeledi Encyrtidae. Je však velmi pravděpodobné, že budou zjištěni další cizopasníci. V sousedních státech jich bylo zjištěno několik druhů: Apanteles emarginatus Nees., A. xanthostigmus anarsiae F. A., Parasierola gallicola Kieff., Copidosoma pyralidis Ashm., Elasmus flbellatus (Fousc.), Hyperteles lividis Asmh.