Mosaika mělnická Vitis virus 1

Vitis virus 1

 

    Je dnes známa spolehlivě jen z jedné vinice v Čechách, kde dík důrazným opatřením byla lokalizována a vyskytuje se jen u nepatrného počtu keřů. Její zahraniční výskyty jsme sami nemohli ověřit, jsou však velmi pravděpodobné. U nás ji popsal STRAŇÁK r. 1912 jako zvláštní typ chlorosy a v r. 1923 ji SMOLÁK spolehlivě určil jako nemoc virovou. Z počátku je to typická mosaika žilková – u nově nakažených keřů jsou žilky I. a II. řádu, výjimečně též až žilky IV. řádu (anastomosy) a jejich okolí prosvětleny, žlutozeleně až běložlutavě odbarveny, a to buď na jednotlivých listech, nebo na všech listech celého výhonu, nebo na všech listech celého keře. K odbarvení dochází buď již v době rašení listů, nebo během vegetace v létě. Podobně jako všechny ostatní příznaky, je i tento příznak zřetelnější za slunečného, teplého počasí. Za chladného počasí a trvale oblačné oblohy jsou příznaky slabé až neviditelné, a to dokonce i u keřů silněji ochuravěných. V roce nákazy nebo v následujícím roce se mělnická mosaika pravidelně projeví tímto příznakem, při roubování však již také úplným odbarvením listů hned v roce nákazy, při roubování za zelena už do 3 týdnů. Odbarvení se šíří po celém listě, a to jak po čepeli, tak po řapíku, splývá ve větší či menší skvrny a je od ostatního zeleného pletiva ostře nebo skoro ostře ohraničené. Od fysiologické žloutenky (chlorosy) se virová mosaika (dříve též virová žloutenka) liší právě odbarvením žilek a přiléhajícího pletiva, které jsou u fysiologické žloutenky tmavší než ostatní základní pletivo listů. U rašících listů jsou zoubky listového okraje často bělavě odbarveny a u rostlin nedávno infikovaných později zasychají, třebaže list ještě zůstává zelený. U keřů po několik let nakažených jsou zcela odbarveny již rozvíjející se listy a podobně jako letorosty jsou pak zbarveny žlutě nebo žlutooranžově, na vrcholech pak červenavě. Listy jsou mírně asymetrické. Projev ochuravění je různý: např. jsou pouze žilky žlutavé nebo jinak odchylně od ostatního pletiva zbarveny; žilky a větší či menší část sousedního pletiva jsou žlutobíle odbarveny; celý list nebo jeho část je více méně hustě, žlutobíle tečkována; list je odbarven v nepravidelných, žilkami omezených, větších i menších plochách pletiva. Celý list či jeho část je odbarvena mosaikově, neomezenými, světlejšími a tmavšími skvrnami, nebo je odbarven v podobě mnohoúhelníků a zálivů, přesně ohraničených od ostatního pletiva, celé listy jsou žlutavé až červenavé, později až zcela bílé. Různé kombinace předešlých odbarvení, které je stejné na líci i rubu listů. Při napadení listů roztočem Eriophyes vitis Pagstch. zůstává pletivo skvrn po napadení při starší nákaze zelené, při čerstvé nákaze je především toto pletivo bílé a ostatek zelený. Při těžkých stupních ochuravění – patrného již na všech listech, spodních, středních i horních – jsou články větévek (internodia – v moravských vinařských oblastech se říká „stavce“) zkráceny, mírně úhlovitě lomeny. Vyskytuje se i dvoupupenovitost a klamně vidličnaté dělení; při těžkých nákazách i hlubší zářezy listových laloků. Podobné příznaky jsou známy též u roncetové skupiny viros révy; nesvědčí o příbuznosti obou virů, ale o podobné reakci rostliny na různá virová ochuravění. Nezřídka se listové žilky nepravidelně rozvětvují, jsou desorientovány, listy jsou přilehlé k větvím; ty mají chorobnou hojnost výhonů, zvláště ve středních letech ochuravění. Na keřích se projeví ochuravění již v roce nákazy nebo v následujícím roce a pravidelně do 3 – 5 let keře odumírají. Odumírání a zasychání listů u keřů těžce ochuravěných je časté. Již při zcela slabé nákaze opadává květ nebo bobule zasychají, při silnějším onemocnění se ani květ, ani plod nevyvíjí. Úponky zůstávají často krátké a předčasně zasychají.

Není vyloučeno, že u mělnické mosaiky révy nejde o chorobu způsobenou virem jediným, nýbrž o komplex virů. Na to poukazují též naše práce, v nichž se kombinací s roncetem podařilo z mosaiky vyštěpit „virus odumírání“, způsobující právě zasychání prýtů a odumírání celých keřů. Mosaika zasahuje do života rostliny velmi hluboko: u velmi těžce ochuravěných rostlin nejsou v listech ani náležitě rozlišeny jednotlivé vrstvy pletiva. Vzácně se v lýku takových keřů vyskytují Saniovy (Petriho) provazce, typické pro roncetovou skupinu. Zrna zeleně listové – chloroplasty – jsou postižena nejprve v palisádovém pletivu čepele, jsou vyvinuta buď normálně, nebo alespoň rudimentárně, jsou však bezbarvá. V nejtěžších případech ochuravění jsou chloroplasty rozpadlé a produktem jejich rozpadu jsou vyplněna vodivá pletiva, zejména síťkovice. V chloroplastech jsou 0,1 – 0,3 µ velká tělíska. Nejsou ve dřeni, jsou častá v úponcích, zjistitelná ve šťávě i v chlupech. Jsou typická i v počátečních stupních onemocnění. Odumírání síťkovic a průvodních buněk vodivých pletiv je v těžkých případech ochuravění časté. Nerozhodné pro diagnosu choroby jsou gumosy a rozklad pletiv, v nich výskyt olejových kapek, nahromadění škrobu, větší či menší výskyt krystalů (nacházejí se i při jiných onemocněních). Silně touto virosou onemocnělé, odbarvené listy nejsou napadány peronosporou.

Mělnická mosaika je známa jen u révy vinné. Na podnožové révy amerických odrůd se nepodařilo ji přenést. Náchylnost odrůd je různá jak v příznacích, tak v reakcích rostlin na onemocnění. Jako nejnáchylnější bylo dosud zjištěno Portugalské modré, náchylné jsou Isabella, Chrupka, Tramín, Burgundské modré, méně náchylný je Sylván a Veltínské zelené. Ryzlink rýnský je latentním hostitelem, nejeví příznaky ochuravění, ale nemoc se z něho snadno přenese na náchylnou odrůdu. Mělnická mosaika je přenosná šťávou z nemocného keře na zdravý: rouby, očky, též při roubování za zelena. Virus se šíří z místa nákazy k vrcholům i ke kořenům rychlostí až 20 mm za 24 hodin. Daleko méně byl virus přenosný i šťávou vetřenou do poraněných kořenů. Podle dlouholetých pozorování v praxi je jisto, že se přenáší též šťávou při sestřihu. Přenosy se zdařily též pomocí hmyzu, larev puklice švestkové (Eulecanium corni Bouché) a mšicemi neurčeného druhu. Je pravděpodobné, že přenašeči jsou i jiné druhy hmyzu, nejspíše některé druhy křísků, ale dosavadní pokusy v tomto směru nevedly ke kladnému výsledku. Není vyloučen ani přenos hmyzem žijícím v půdě, přenos dotykem a posléze i roztoči (Eriophyes vitis Pgstch.). Nákaza při roubování za zelena se projeví již do jednoho měsíce po srůstu roubu s podnoží. Při naroubování spícího očka se projeví však až v příštím roce, potom však velmi silně a na celém keři. Byly zjištěny i případy, že choroba zůstala v keři latentní i po 3 roky, nemusí tedy být inkubační doba 1 – 11 měsíců. Přenos půdou zjištěn nebyl, ani přenos pletivem uschlých listů ochuravěných rostlin, vpravených do pletiva zdravých keřů. Příbuznost této virosy s některými jinými virovými chorobami jiných druhů rostlin, zjasňujících žilky, jak se na postižené vinici vyskytují, není vyloučena. Jde zejména o žilkové mosaiky svlačce rolního (Convolvulus arvensis L.), rukve lesní (Rorippa silvestris Bess.), smetanky lékařské (Taraxacum officinale Web.). V r. 1953 POZDĚNA (ústní sdělení) očkoval šťávu z takto ochuravěných jmenovaných rostlin do listové pokožky mladých semenáčů révy vinné, poraněné karborundovým práškem. Ještě v témže roce se na listech projevily typické příznaky lehké mosaiky (odbarvení žilek, ostře ohraničené bělozelené skvrny). V r. 1954 se příznaky neobjevily – buď tedy šlo o přechodný zjev, nebo se příznaky neobjevily vlivem oblačné oblohy a nízkých letních teplot.

Osvědčená ochranná opatření jsou:

a)     Všechny ochuravělé keře, a to i s nejlehčími příznaky, vykopat i s kořeny a půdou je obklopující a spálit.

b)    Poněvadž i sousední keře mohou být latentně nemocné, aniž se objeví nějaké příznaky, doporučuje se odstranit i 2 – 4 keře na všechny strany od ochuravěného keře.

c)     Udržovat vinné keře čisté, bez hmyzu (hubit puklici karbolineem v době vegetačního klidu, mšice postřikem dotykovými přípravky v době vegetační, křísky přípravky DDT) a roztočů (postřikem ODNC nebo polybaritem za slunečných dnů před rašením pupenů, sirnatými přípravky po vyrašení listů).

d)    Hubit intensivně plevel, který je možná reservoirovou rostlinou pro virus mosaiky a na němž mohou žít přenašeči viru.

e)     Při střihu révy desinfikovat nůžky při přechodu od keře ke keři vložením do rozžhaveného dřevěného uhlí nebo ponořením do 1 % roztoku formalinu, který můžeme doporučit i pro očištění rukou pracujících při přechodu od nemocného keře ke zdravému (při podklonu, sečkování, vyvazování).

f)     Odrůdy révy, které jsou latentními nosiči viru, se nehodí k vysazování na místa, z nichž byly odstraněny keře nemocné mělnickou mosaikou. Šířily by dále chorobu, i kdyby samy neonemocněly; hodily by se k takové náhradě jen tehdy, kdyby nebyl odstraněn jen jediný keř, ale i zdánlivě zdravé keře v širokém okruhu.

Z vinice, na které se choroba vyskytla, je nepřípustno bráti jakýkoli sadbový nebo roubový materiál