Štětconoš trnkový

Orgyia antiqua L. 

Méně význačný, ale pokud jde o housenky, nápadný škůdce ovocných stromů. Housenky mají na hřbetě štětičky jakoby přistřižených hustých chloupků, odtud název štětconoš. Nikdy se nevyskytuje ve velkém množství, vždy jen ojediněle na různých listnáčích. K silnějším žírům dochází na smrku, někdy též na hlohu.

Druh význačný pohlavní dvojtvárností, podobnou, jako mají některé píďalky. Křídla samečka jsou skořicově hnědá, dobře vyvinutá, 25 – 36 mm v rozpětí, s jasně bílou, půlměsíčitou skvrnou blíže zadního rohu. Zadní křídla jsou oranžově hnědá, beze skvrn. Sameček je velmi dobrý letec, létá za dne i večer. Samička naproti tomu má křídla zakrnělá v krátké pahýlky. Je celá žlutošedě chlupatá, značně zavalitá, a proto velmi málo pohyblivá. Obyčejně sedává blízko místa, kde se vylíhla, často se ani nezvdaluje s povrhu zámotku, z něhož se vylíhla a na který nakonec po spáření naklade i vajíčka. Je dlouhá 18 – 20 mm, široká 8 – 10 mm, blanka mezi články zadečku před vykladením často prosvítá zelenožlutě od četných vajíček, jimiž je celý zadeček naplněn; bývá jich až 300. Jsou poměrně veliká, polokulovitá, na obou pólech mírně zploštělá, bílá, s hnědým proužkem v rovníkovém směru. Bývají nakladena ve skupině na různých místech, nejčastěji, jak uvedeno, na zámotku samičky nebo na listu, na kůře, na kůlech a podobných místech. Přezimují a v zimě se stávají velmi často kořistí sýkor. Housenky se z nich líhnou počátkem května. Rostou pomalu, teprve koncem června dorůstají délky 3 – 4,5 cm podle toho, jde-li o samečka nebo samičku. Housenky se nelíhnou najednou, nýbrž postupně, i když jde o jednu, stejně umístěnou skupinu vajíček. Dospělá housenka je šedohnědá, s tmavším hřbetním pruhem táhnoucím se po celé délce. Na posledních 4 článcích zadečku je tento pruh přerušen žlutými příčnými skvrnami. Na boku každého článku je červená skvrna. Z bradavek na každém článku vyrůstají dlouhé chlupy, uprostřed na hřbetě jsou čtyři okrově žluté štětky. Na prvním, čtvrtém, pátém a jedenáctém článku těla jsou na bocích odstávající, jakoby opeřené, řídké štětičky dlouhých chlupů. Hlava je černohnědá. Dospělá housenka si zhotovuje řídký zámotek, v němž se kuklí. Kukla samečka je tmavohnědá, samičky žlutohnědá, tmavěji skvrnitá, až dvakrát objemnější než kukla samečka. Obyčejně koncem července a v srpnu nalezneme již jen kukly. Motýli létají koncem července, pak koncem srpna a v září.

Štětconoš trnkový napadá především listnaté stromy, z nich nejvíce trnky, duby, švestky, renklódy, též jabloně. Objevuje se také na jehličnatých stromech, především na smrku. R. 1945 se objevil velmi hojně ve smrkových lesích u Sudoměřic a na Soběslavsku.

 

Ochrana: Předjarními postřiky organickými barvivy jsou ničena vajíčka. Ochrana postřiky arzeničnany proti housenkám je někdy velmi obtížná, zejména u meruněk, které v kraji Ústí n. L. trpí tímto škůdcem místy velmi značně, zejména v době zrání, kdy již postřik nelze uskutečnit.

Štětconoš trnkový má mnoho přirozených nepřátel. Mnoho housenek zničí sýkory (i vajíčka v zimě) a jiní ptáci. Z cizopasníků uvádíme druhy: Pimpla examinator F., P. instigator F., Trophocampa nigripes Grav., Rogas geniculator Nees., Telenomus dalmani Ratz., Carcelia gnava Mg., Compsilura concinnata Mg., Neopales pavida Mg., Phryxe vulgaris Fall a Tachina larvarum L