Bekyně velkohlavá
Lymantria dispar L.
Ožírá většinou jen ojediněle listy ovocných stromů, především jabloní a hrušní. Holožíry jsou velmi řídké, naproti tomu na dubech, především na východním a jihovýchodním Slovensku, jsou v některých letech i větší holožíry. Škůdce rozšířený v celé Evropě, vyjma její severní část (severní Skandinavie), na východ rozšířen do Iranu a jižní Číny i do Japonska.
Bekyně velkohlavá je motýl známý svou pohlavní dvojtvárností. Samička je mnohem větší než sameček, je zavalitá, bělavě nažloutlá nebo našedlá, s černohnědými klikatými kresbami ve tvaru příček na předních křídlech, zadní křídla jsou bílá, bez kreseb. Sameček je olivově šedý nebo šedohnědý, na předních křídlech má podobné černohnědé kresby jako samička. V rozpětí křídel dosahuje samička 55 – 70 mm, kdežto sameček jen 35 mm. Tykadla samečka jsou hřebínkovitá, u samičky skoro nitkovitá, jednostranně hřebínkovitá. Ve velikosti obě pohlaví značně kolísají. Nalezneme motýly značně veliké, jindy zase samičky tak malé jako prostředně velcí samečci.
Po oplození klade samička vajíčka nejčastěji na spodní část kmene nebo na silnější větve do kupek, jež přikrývá hnědou vlnou zadečku, takže lidový název „hubky“ je pro tyto skupiny vajíček velmi přiléhavý. Nejčastěji jsou vajíčka nakladena nejvýše 4 m nad zemí, avšak u silněji zamořených stromů, zejména lesních, mohou být vajíčka nakladena až vysoko ve větvích. Ve starých třešňovkách je nalezneme velmi často také pod odchlípenou starou kůrou třešní, na hojivých pletivech po odříznutých větvích, na plotech nebo na blízkých budovách. Chloupky pokrývající hubky jsou jednak tepelnou ochranou vajíček v zimě, jednak je jistě účinně chrání proti cizopasníkům. Proto si někteří ptáci, jako např. šoupálci, hubek ani nevšímají. Jedna samička klade vajíčka zpravidla do více kupek, zřídka kdy jen do jedné; v jedné kupce nebývá většinou víc než 100 vajíček. Jedna samička naklade celkem 250 – 500, podle některých amerických autorů až 1000, podle německých dokonce až 2000 vajíček. Po nakladení jsou vajíčka žlutošedá, později, když se v nich vyvinuje zárodek, jsou spíše šedá. Jsou velmi odolná proti mrazu; zejména v Evropě snášejí i velmi nízké teploty. Z vajíček se líhnou housenky v dubnu, zpravidla se nevylíhnou všechny najednou, nýbrž postupně, během jednoho až dvou týdnů. Proto nalezneme v květnu a v červnu na jednom stromě jednak mladé housenky, jednak již housenky dospělé, po případě i kukly, ačkoliv jde často o potomstvo jedné samičky a o housenky jedné skupiny vajíček. Čerstvě vylíhlé housenky jsou černé, žijí z počátku pohromadě, teprve později žijí roztroušeně po stromě. Dospělá housenka je 3 – 6 cm dlouhá, dlouze chlupatá, hnědá nebo popelavě šedá až modrošedá, se třemi podélnými žlutými čarami na hřbetě nebo jen s jednou širší podélnou tmavohnědou čarou uprostřed a jen s naznačenými čarami bočními. Na prvních 5 článcích těla jsou na každém uprostřed dvě modrofialové, na všech ostatních pak červené bradavky. Hlava je nápadně veliká (odtud druhový název velkohlavá), šedožlutá, tmavě mramorovaná, se dvěma hnědými pruhy. Chlupy housenek jsou slabě žahavé. Housenky se během svého vývoje 5krát (u samiček dokonce i 6krát) svlékají. První vývojové stadium trvá 8 – 12, druhé 7 – 9, třetí 6 – 7, čtvrté 5 – 7, páté 6 – 8 a šesté 8 dní, takže během 6 týdnů jsou již obyčejně dorostlé. Za trvale deštivého počasí se může jejich vývoj prodloužit až na 3 měsíce. Žerou přavážně v noci, za dne jsou většinou ukryty pod listím. Dospělé se kuklí v řídkém zámotku mezi listím, v puklinách kůry starých stromů, pod odchlípenou starou kůrou (u třešní). Kukla je 2 – 3 cm dlouhá, na hlavovém konci zakulacená, tmavohnědá až černá, porostlá štětičkami delších, řídkých, rezavohnědých chloupků. Málokdy bývá na ovocných stromech více kukel pohromadě (jen pod odchlípenou kůrou, kde mají velmi dobrý úkryt), při holožírech dubových lesů je to případ už častější. Po 14 dnech se z kukel líhnou motýli. Bývá to u nás nejčastěji v červenci a srpnu. Sedávají přes den na kmenech stromů, na plotech nebo na zdech. Večer a v noci často přilétají, zejména samečci, k silnějším světelným zdrojům. Bývají pak velmi často pro podobné zbarvení považováni za samečky mnišky. Bekyně velkohlavá napadá z ovocných stromů nejčastěji jabloně, třešně a hrušně. Housenky však nalezneme často i na stromech neovocných, především na dubu, habru, vrbě, lípě, bříze, méně často na buku, jilmu, olši, dokonce i na stromech jehličnatých, především na borovici a na modřínu. R. 1955 způsobily holožíry dokonce na akátech (Lužec v okrese Mělník).
Ačkoliv na ovocných stromech nebývají, jak uvedeno, housenky bekyně velkohlavé hojné, patří k nejžravějším housenkám, takže i při menším počtu je jejich žír nápadný. V roce 1946 – 1949 se tento škůdce katastrofálně silně rozmnožil v několika oblastech dubových lesů východního a jižního Slovenska, takže holožíry dosáhly r. 1948 plochy již 2500 ha. Značné škody byly v těchto krajích způsobeny i na ovocných stromech, zejména v blízkosti napadených a dohola ožraných dubových lesů. Rozšíření nejvíce napomáhá vítr. Mladé housenky si předou velmi jemná vlákna, na nichž mohou být zanesena i na velké vzdálenosti. Jejich povrch těla s dlouhými chloupky je proti váze značně veliký.
Ochrana: Ničení vajíček v zimním období nebo v předjaří. Jsou na kůře stromů již z dálky dobře viditelná, takže při mechanickém ošetření ovocných stromů lze zničit všechny jejich kupky rozmačkáním nebo potřením petrolejem. Zpravidla dostačuje i důkladný postřik ovocných stromů organickým barvivem nebo karbolineem v předjaří. Proti housenkám již rozlezlým v korunách stromů možno použít arseničnanu olovnatého. Poněvadž se housenky líhnou postupně, musí se postřik opakovat. Lepové pásy na kmenech znemožňují větrem setřeseným housenkám návrat do korun. Protože především mladé housenky jsou značně citlivé i na přípravky DDT, je možno s výhodou použít i postřiků 1 % Dynolem nebo dokonce popraše Dynocidem. Těchto chemických přípravků bylo v minulých letech použito velmi úspěšně na Slovensku i v USA.
Bekyně velkohlavá má v přírodě velmi mnoho přirozených nepřátel. Mnoho housenek sesbírají kukačky, žluvy a zpěvné ptactvo. Jejich známým hubitelem v lesích jsou i krajníci, zejména krajník pižmový a krajník hnědý. Housenky podléhají velmi často polyedrické nemoci, známé zejména u mnišky. Z cizopasníků vypěstovaných z housenek nebo z kukel uvádíme aspoň nejhojnější druhy: Anastatus disparis R., kuklice Tachina ernestia a T. consobrina Meig., Phorocera agilis R. D., Sturmia scutellata R. D., Histochaeta marmorata F., Pales pavida Mg., vzácněji též Tachina larvarum L. a Compsilura concinata Mg. Napadají bekyni velkohlavou hlavně v letech jejího většího přemnožení.
Pro naše poměry v ovocnářství zůstává nejdůležitější ochranou sběr a mechanické ničení vajíček a pravidelné předjarní a letní postřiky. Proto všude v krajích s pokrokovějším ovocnářstvím je bekyně velkohlavá zjevem již velmi řídkým. Její výskyt vždycky svědčí o promeškání postřiků nebo o blízkosti silnějšího výskytu na listnatých lesních stromech.