Mšice jabloňová

Aphidula (Medoralis) pomi (Degeer)

        Po celé léto zelené mšice na listech a na některých výhonech jabloňových letorostů, velmi často i na jiných růžokvětých, zejména na hrušni, hlohu, jeřábu, kdouli a skalníku. V letech s chladným jarem, kdy se rašení pupenů zpozdí, bývají larvy tohoto druhu již na málo narašených pupenech. Napadeny bývají nejen listy a konce letorostů, ale velmi často i plody, ovšem v počátku jejich vývoje. Na sání mšic reagují zakrněním a zhrbolacením, jejich shluky setrvávají na stromě velmi dlouho, plody v nich nečervenají, zůstávají žlutozelené, jsou bez chuti.

        Přezimují vajíčka nakladená na jabloňových letorostech, většinou po několika v těsné blízkosti květných i listových pupenů. Po jejich vyrašení dorůstají larvy v bezkřídlé samičky, které jsou živorodé. Množí se tak rychle, že v krátké době bývají konce jabloňových letorostů mšicemi již obaleny, zkrucují se. Napadené listy nebývají nikdy zbarveny červeně. V září a počátkem října vejcorodé samičky dospívají, jsou oplozeny taktéž bezkřídlými samečky a kladou vajíčka. Jedna samička vyklade jen 1 – 6 vajíček, která jsou poměrně veliká, zprvu zelená, pak černá a lesklá. Dospělá samička je 1,6 – 2,2 mm dlouhá, zelená, oči jsou hnědočerné, tykadla žlutobílá, nohy rovněž žlutobílé, jen chodidla, holeně a špičky kyčlí jsou černé. Sifunkuly jsou hnědé. Okřídlení jedinci se vyskytnou zřídka. Jsou menší, s černou hlavou a hrudí, oči jsou hnědočerné, zadeček živě zelený. S okřídlenými samičkami se setkáváme až ve druhém pokolení, což bývá koncem dubna nebo počátkem května. Rozletují se na okolní stromy. Bylo zjištěno, že za příznivých okolností bývá v roce 11 – 13 pokolení; to vysvětluje velmi silné rozmnožení této mšice v ovocných školkách, kde z jediného malého ohniska se může tento druh rozšířit v několika týdnech na stromky sousední, zejména na špičáky šlechtěnců a EM typů. Zimní vajíčka jsou po vykladení zelenožlutá, v krátké době zčervenají, jsou lesklá. Rozšíření: celá Evropa a USA.

 

        Ochrana: Nejúspěšnější je postřik organickými barvivy těsně před rozpukem pupenů koncem března nebo v dubnu, kdy dobře provedeným postřikem zničíme všechna vajíčka nebo již vylíhlé larvy shromážděné na rašících pupenech. Dříve a špatně provedený postřik má za následek vylíhnutí části nezničených vajíček; larvy v několika dnech dorostou v živorodé samičky, takže zakrátko nastane značné rozmnožení. Byl-li zmeškán předjarní postřik, jsou opakované postřiky po odkvětu nevyhnutelné. Silně a po několik let jsou opakované postřiky po odkvětu nevyhnutelné. Silně a po několik let po sobě napadené jabloně prosychají, jakost ovoce se rok od roku zhoršuje.