„Užiteční“ ptáci

        Mezi nejpilnější a také nejvydatnější pomocníky sadaře, zahradníka a zahrádkáře patří všechny druhy našich sýkor; koňadra obecná, Parus major L., modřinka obecná – sýkora modřinka, Parus coeruleus L., babka lesklohlavá – sýkora babka, Parus palustris L. babka lužní – sýkora lužní, Parus atricapillus L., uhelníček lesní – sýkora uhelníček, Parus ater L., parukářka lesní – sýkora parukářka, Parus cristatus L., mlynařík dlouhoocasý, Aegithalos caudatus L., dále oba druhy šoupálků – šoupálek dlouhoprstý, Certhia familiaris L., a šoupálek krátkoprstý, Certhia brachydactyla Brehm, brhlík obecný – brhlík lesní, Sitta europaea (L.), a strakapúdi, Dendrocopus sp. Všichni jmenovaní ptáci se u nás zdržují po celý rok a najdeme je často ve společných hejnech. Nejdůležitější při tom je, že všechny tyto druhy, vyjma mlynaříků, hnízdí v dutinách stromů, které jim můžeme nahraditi vhodnými hnízdními budkami. Toto má ovšem pro sadaře, zahrádkáře, lesníka apod. velký význam, neboť spojí-li rozvěšení budek (a jejich pečlivé čištění a ošetřování) se založením vhodného krmítka, případně i ptačího napajedla, zvláště v krajích s písčitou, suchou půdou a nedostatkem vhodných přirozených napajedel, zajistí si tak pro celý rok desítky neúnavných pomocníků v boji proti škodlivému hmyzu. Budky možno zhotovit z prkének nebo z vyvrtaných kmenů (budníky). Nejvhodnější rozměry jsou: dno 12 x 12 cm do čtverce, výška přední stěny 23 cm, zadní 21 cm, stříška přesahuje vzadu o 1 cm, vpředu o 4 cm, otvor o průměru 32 mm, vyvrtaný do přední stěny 4 cm od jejího horního okraje; pro modřinku, babku lesklohlavou i lužní, dále uhelníčka, parukářku a šoupálky – tito se však usazují v budce jen zřídka, spíše vyhnízdí za odchlípenou kůrou, v mezistěně zahradní besídky nebo pod. – postačí též vletový otvor o průměru 27 – 28 mm, jímž se neprotáhne vrabec polní, který s oblibou obsazuje vyvěšené ptačí budky. Budka je zhotovena z prken alespoň 20 mm silných (tříčtvrtních), aby snáze chránila vnitřek před náhlými změnami teploty; silnější prkna rovněž lépe a déle odolávají vlivům povětrnosti i případným nájezdům veverek a datlů.

        Budníky musí být vrtány z jednoho kusu dobře proschlého kmene. Vnitřní světlost kulaté dutiny je 10 – 12 cm pro všechny druhy sýkor, Parus sp., strakapúda malého, Dendrocopus minor L., rehka zahradního, Phoenicurus phoenicurus L., brhlíka obecného – brhlíka lesního, Sitta europaea L., lejska černohlavého, Muscicapa hypoleuca Pall., lejska bělokrkého, Muscicapa albicollis Temm., a krutihlava obecného, Lynx torquilla L.; stříška je zhotovena ze silného tvrdého prkénka. Pro větší druhy našich doupníků – špačka obecného, strakapúda velkého, Dendrocopus major L., a strakapúda prostředního, Dendrocopus medius L. – usadí se v ní i krutihlav obecný, brlík obecný, lejsek černohlavý, rehek zahradní, koňadra obecná, modřinka obecná, dokonce i rorýs obecný, je vhodná prkenná budka o rozměrech: dno 14 x 14 cm do čtverce, výška přední stěny 28 cm, zadní 26 cm, stříška přesahuje vpředu o 6 cm; vletový otvor o průměru 45 – 46 mm je vyvrtán 4 cm od horního okraje. Budky ani budníky neopatřujeme bidélky, neboť usnadňují škodné (kavkám, kočkám, veverkám apod.) snadné zachycení a vyloupení budky.

        Budkám musíme věnovat náležitou péči, hlavně se postaráme včas o vyčištění, a to nejlépe na podzim a po druhé z jara. Proto zhotovujeme budky na otevírání: u budníků odklápíme stříšku, u prkenných budek nejlépe přední nebo boční stěnu, někdy též zadní. Tak zjistíme také, kým je budka obsazena, po případě můžeme zničit i vrabce, kteří se v ní usadili.

        Budky rozvěšujeme v sadech buď přímo na stromy, na silné větve nebo na kmen, do výšky 2 – 4 m, nebo na kůly umístěné mezi krsky nebo polokmeny na vzdálenost 50 – 80 m do čtverce, nebo též na podpěrné kůly u mladých stromů.

        Z ostatních užitečných druhů ptactva nutno jmenovat všechny druhy pěnic: pěnice popelavá – pěnice hnědokřídlá, Sylvia communis Lath., pěnice slavíková, Sylvia borin (Bodd.), pěnice pokřovní, Sylvia curruca (L.), pěnice vlašská, Sylvia nisoria Bechst., pěnice černohlavá, Sylvia atricapilla L., a pěnice modrá – pěvuška modrá, Prunella modularit (L.), sedmihlásek obecný – sedmihlásek hajní, Hippolais icterina (Vicill.), budníček, Phylloscopus sp., červenka obecná, Erithacus rubecula (L.), rehek domácí, Phoeniculus ochrlos (Gmel.) lejsek šedý, Muscicapa striga L. a jiní hmyzožravci. Mimo červenku jsou to stěhovaví ptáci, s jejichž pomocí můžeme počítat později na jaře a v létě, tedy v době, kdy se zejména škodlivý hmyz rozmnožuje a vyskytuje se ve svých různých vývojových stupních. Jmenované druhy hnízdí hlavně v hustém křoví, kromě rehka domácího a lejska šedého, kteří hnízdí ve skulinách zdí, na trámech apod. Třebaže jsou hmyzožravci, rádi zobou též různé bobule. K usnadnění hnízdění vysazujeme tedy do neplodných koutů zahrad, na meze a podél cest husté remízky (lesinky). Jako vhodný porost se nejlépe osvědčuje šípek, hloh, zejména však meruzalka horská, Ribes alpinum L., která zároveň poskytuje dostatek bobulí a je na složení půdy, zastínění i vláhu nejméně náročná. Z ostatních stromů a keřů jsou to zejména červený a černý bez, jeřáb, svída, mišpule, olše, bříza, velmi vhodné jsou i jehličnany (konifery): smrk, zvláště jeho zakrslé formy, tis, zimostráz, z popínavých pak břečťan, loubinec, divoký chmel, barvínek, zimolez, podražec indický aj.

        Vhodným sestřihem udržujeme vysázené křoviny v žádoucím tvaru, dobře volenými řezy vytvoříme i vidlice, vhodné pro stavbu hnízd. Řidší křoviny, pámelník, svídu, tavolník, deutzii, weigelii aj. uzpůsobujeme ke snazšímu vestavění hnízd (pro střízlíka obecného, Troglodytes troglodytes L., konopku obecnou, Carduelis cannabina L., zvonka zeleného, všechny druhy pěnic, sedmihláska obecného, ťuhýky, Lanius sp., aj.) svazováním větví: několik větví navzájem zkřížíme, takže vznikne jakési sedlo chráněné hustým listovím, a převážeme vrbovým proutím, provázkem nebo lýkem, ale tak, abychom větve nezaškrtili. Křoviny svazujeme teprve při jejich olistění – začátkem května – a po opadu listí stará hnízda odstraníme a svázané větve opět uvolníme, neboť příštím rokem by se na svázaných místech nevyvinuly listy. Podobně můžeme poskytnouti vhodná hnízdiště i tím, že hrst větví – nejvhodnější jsou z hedvábné borovice, vejmutovky, s jemným jehličím – uvážeme ke kmeni stromu nebo k zaraženému kůlu.

        Trnité křoví poskytuje hnízdícímu ptactvu též dostatečnou ochranu před pernatými a čtvernohými dravci (kočkou, psem). Hnízda užitečných ptáků, umístěná na jednotlivých stromech, chráníme ovazem kmenu plechovým límcem, ostnatým drátem nebo hrstí trnitých větví (akátových, plné růže apod.).

        K zimnímu a předjarnímu krmení ptáků používáme hlavně přirozeného krmiva, zejména semen různých travin a stromů, dále různé bobule křovin apod., semenec, proso, slunečnicová a tykvová jádra, mák, semeno lnu, pro zrnozobé ptáky též obilnou zadinu, semena jitrocele, smrku a jedle, břízy, olše aj.; z bobulí zejména čerstvé nebo usušené bobule jeřábu, hlohu, ptačího zobu černého a červeného bezu, kaliny aj.

        Hlavní podmínkou je naprostá chráněnost předloženého krmiva – ať již to jsou semena, hlavně olejnatá, nebo kousky hovězího a skopového loje, kousky slaniny apod. – před deštěm a sněhem. Krmivo musí zůstat neporušené a přístupné za každého počasí, zejména v době náledí a vánic, kdy ho ptáci nejvíce potřebují. Z vhodných krmítek jsou nejlepší besídková (altánová), u nichž střecha přesahuje na všech stranách stolek s krmivem a mimo to je ještě prodloužena po stranách skleněnými tabulkami. V nich je krmivo chráněno před povětrnostními vlivy a zároveň přístupno ptactvu za každého počasí.

        Zásyp nutno provádět soustavně a pravidelně, neboť jediným opominutím by mohla být zmařena všechna dřívější snaha a mnoho ptáků navyklých přicházet k zásypu by mohlo být zahubeno.

        Ne zimou, nýbrž hladem trpí a hyne v zimě spousta našich stálých ptáků!

        Doporučuje se poskytnout ptactvu dostatečný úkryt před pernatými a čtvernohými dravci vysázením hustého křoví v blízkosti krmítek a k přenocování vyvěsit na poblíž rostoucí stromy větší počet budek. Proto též nesnímáme nikdy před zimou hnízdní budky.

        Nejsou to jen drobní pěvci, kteří nám vydatně pomáhají v boji proti nejrůznějším hmyzím škůdcům. Našimi pomocníky jsou též zejména datlové (žluny a strakapúdi); kukačka obecná, Cuculus canorus L., požírá zejména větší chlupaté housenky, např. různých bourovců, vztyčnořitek, běláska ovocného, bekyně velkohlavé a zlatořitné, štětconošů aj. z dravých ptáků pak pochytají mnoho škůdců zejména poštolky, Falco tinnunculus L., a káně, Buteo sp. – v jejich vývržcích nalezneme velké množství chroustů, krtonožek, hrabošů aj. Jako hubitelé velkých večerních a nočních motýlů se ukázaly menší druhy sov, sýc nejmenší – kulíšek nejmenší, Glaucidium passerinum L., sýc obecný – sýček obecný, Athene noctua SCP., sýc rousný, Aegolius funereus L., výreček obecný – výreček malý, Otus mops L., dále lelek obecný – lelek lesní, Caprimulgus europaeus L., z kurovitých ptáků zničí spoustu krtonožek koroptev polní, Perdix perdix (L.), křepelky – křepelky polní, Coturnix coturnix L., a bažanti, Phasianus colchicus L.

        Ptactvo má velký význam zejména proto, že jeho pomoc je stálá. Ptáci proto poskytují bezpečné preventivní opatření proti kalamitám hmyzích škůdců. Postupující racionalizací a intensívním využitím kdejakého kousku půdy přicházejí tito důležití pomocníci člověka v boji proti škůdcům kulturních rostlin a ovocného stromoví o přirozená sídliště. Je proto povinností každého pěstitele ovocných stromů, aby jim je vhodně nahradil. Přitom si však musí každý pěstitel uvědomit dva základní poznatky. Předně to, že nelze se na ptactvo jako pomocníka v ochraně rostlin spolehnout tak, že by se ostatní zákroky, zejména chemické, staly zbytečnými. Obojí, jak biologický zákrok, pomoc užitečného ptactva, tak zákrok chemický, se navzájem doplňují. Druhý poznatek je ten, že v sadech dokonale ošetřovaných jak v době vegetačního klidu, tak v době vegetační, ubývá užitečného ptactva proto, že ubývá potravy, škůdců. Intensívní ošetřování ovocných rostlin ptákům nepřekáží a přímo jim nikterak neškodí.

        Ovocnář plně dbalý o život ovocných stromů a keřů bude proto používat všech dostupných method boje proti škodlivým činitelům, ať chemických, nebo biologických, jako zde uvedené ochrany pomocí ptactva.