Bělásek ovocný

Aporia crataegi L. 

    Housenky způsobují na jaře žír na rašících pupenech jabloní, švestek a jiných ovocných stromů, někdy i holožír celých stromů. V Čechách i na Moravě objevuje se tento škůdce již zcela ojediněle a už dlouho zde nezpůsobil větší škody. Naproti tomu na nejvýchodnější části Slovenska se v posledních letech vyskytl místy tak hojně, že způsobil holožíry ovocných stromů na celých katastrech a z těchto míst došlo i k přeletům velkého množství motýlů do sousedních, dosud nezamořených krajů. Silnější výskyty trvají obyčejně jen tři až čtyři roky, pak doznívají a dostavují se opět až po několika letech. I když k tomu přispívá do značné míry parasitce, jsou důvody toho dosud málo známé. Bělásek ovocný je rozšířen v celé Evropě až po Laponsko, v severní Africe, v palearktické Asii a byl zavlečen i do Ameriky. V horách sice vystupuje až na hranici ovocných stromů, dává však i tu přednost polohám teplým, s dostatečnými srážkami v červnu a červenci. Do Čech a na Moravu byl mnohokrát v poslední době zanešen vzdušnými proudy vanoucími z jihovýchodu. Tak v červnu 1940 zapadly statisíce motýlů tohoto škůdce do středních Čech, zejména do okolí Prahy, Chrudimi a na jiná místa. Téhož roku byl pozorován nálet ne příliš početných jedinců z českého území do Durynska a Saska (převládali samečci). Lze právem předpokládat, že to byly zbytky uvedených proudů motýlů zalétlých do Čech, kde se motýli rozlétali a zdržovali především na kvetoucích vojtěškách.

    Motýl velikosti běláska zelného, s křídly bílými, u samiček spoře šupinkami pokrytými. Na špičkách křídel bývá šupinek málo, takže křídla se jeví skelně průhledná. Žilky na křídlech jsou ostře vyniklé, černé, u samic hnědavé. Rozpětí křídel je 6 – 7 cm, samička bývá větší. Hlava a hruď jsou černé, bíle chlupaté, nohy černé s bílými holeněmi. Motýli se u nás objevují až v červnu, nejčastěji však až počátkem července, obě pohlaví obyčejně ve stejnou dobu nebo samičky s menším zpožděním za samečky. Samičky početně slabě převládají, nejčastěji v poměru 100 : 80. Brzy po vylíhnutí poletují motýli po květnatých lukách a stráních, zbarvením zdaleka nápadní jako všichni bělásci, vyznačující se však šustivým letem. V nížinách a v teplých krajích poletují nejvíce koncem června, ve vyšších polohách až v červenci a v srpnu. Za 3 – 7 dní po oplození, ke kterému dochází v poledních hodinách, klade samička na horní osluněnou stranu listů, zcela výjimečně na spodní stranu, celkem 250 – 400 vyjíček, ve skupinách po 6 – 160 kusech stojatě těsně vedle sebe. Vajíčko má rozměry 0,9 – 1,3 x 0,4 mm, na základně je ploché nebo zcela mírně prohloubené, má tvar protáhle lahvovitý, se 14 podélnými žebry, z nichž 7 je střídavě delších a 7 kratších. Delší žebra končí v korunkové části knoflíčkovitými ztluštěninami. Barva čerstvě nakladených vajíček je chromově žlutá, později tmavne, je špinavě šedobílá, s hnědočerně prosvítající hlavou zárodku housenky. Obal prázdného vajíčka se stříbřitě leskne. Po 20 – 25 dnech se z vajíček líhnou housenky, které nesežírají obal vajíčka (neb jen zcela výjimečně), zdržují se u vajíček, jsou jantarově žluté, s černou hlavou. Již za 2 – 3 hodiny se zbarvují černě a jemné chloupky na jejich těle se jeví bělavými; jsou dlouhé 1,4 – 2,5 mm. V tomto prvním vývojovém stadiu trvajícím 12 – 14 dní žijí housenky na povrchu listů, ožírají povrchová pletiva a ponechávají nepoškozeny jen listové nervy. První žír housenek se tedy projevuje jako skeletování listů. Po 14 dnech se housenka svléká a mění se ve druhé vývojové stadium, které trvá opět 10 – 14 dní a které ukončuje housenka opět svlékáním. Je už 3,5 – 5 mm dlouhá, chlupy na těle jsou znatelně delší a zbarvení se mění ve žlutozelené až černozelené, na hřbtě je jasně hnědý podélný pruh. Housenka po svlékání přijímá ještě několik dní potravu a roste; je nyní dlouhá 6 – 7,5 mm. V tomto stadium přezimuje v zimním hnízdě, kterým je uschlý, zkroucený, od žíru mladých housenek skeletovaný list, v jehož záhybech vždy několik housenek ztráví delší dobu (200 – 250 dní) klidu, aniž se často úplně zavrtávají. Navečer se opět vracejí do společného hnízda k přenocování. Za teplých dnů, zejména v odpoledních hodinách, se vyhřívají společně na hnízde nebo na ožraných pupenech. Toto vývojové stadium trvá 14 dní a housenka v té době dosahuje délky 9 – 18 mm; svléká se a mění se v poslední vývojové stadium, trvající 18 – 25 dní, v němž dorůstá a kuklí se. Dospělá housenka je modrošedá, s podélnými hnědými pruhy, celá jemně chlupatá. Okolí průduchů je břidlicově šedé až šedomodré, na hřbetě je široký, černý, podélný pruh, lemovaný na bocích hnědočerveným přerušovaným pruhem. Nohy jsou černošedé, hlava leskle černá, pokrytá bělavými chloupky. Housenky běláska ovocného jsou světlomilné a teplomilné. Jejich žír je jen v době denní, často i za parného slunce, zatím co jiné druhy housenke bývají v tu dobu ukryty pod listím nebo se zdržují na kmenech a větvích. Mladé housenky běláska ovocného se zdržují pohromadě jako housenky bekyně zlatořitné. Tato společnost, zvaná sympodium, se rozlézá teprve v pokročilejším stáří, kdy housenky vynikají značnou žravostí a tvorbou vláken. Každá změna místa je, podobně jako u housenek bourovce prsténčivého nebo třešňového, doprovázena tvorbou hedvábných vláken, jimiž si housenky vystýlají cestu. S původního listu, na němž byla položena vajíčka, lezou housenka na list sousední, oba spřádajíce dohromady. Při dalším žíru nejbližších dalších listech si počínají stejně, takže nakonec vzniká pavučinovitými vlákny opředený útvar koncových letorostů, který housenky společně opouštějí k přezimování v jednom listu. Tento list je k větvičce pevně připředen velmi silným vláknem, na němž nakonec zůstane viset, kdežto všechny ostatní skeletované listy odpadnou. Prohlédneme-li si list, v němž housenky přezimují (mluví se obyčejně o tak zvaném malém hnízdě housenčím, na rozdíl od velkých hnízd přezimujících housenek, u kterých praktik má na mysli hnízda přezimujících housenek bekyně zlatořitné), zjistíme, že jeho vnitřek je hustě vystlán jemným předivem. Přezimující housenky nejsou pohromadě, nýbrž přezimují odděleně. Počet housenek v jednom hnízdě je různý. Obyčejně jich nebývá víc než 15 a méně než dvě, jen ve zcela výjimečných případech bylo zjištěno housenek více než 15 a méně než dvě, jen ve zcela výjimečných případech bylo zjištěno housenek více než 15. V krutých zimách zahyne mnoho housenek, takže na jaře nalezneme v listech jen jejich mrtvá tělíčka. K přezimování se uchylují housenky běláska ovocného již koncem července. Po přezimování spřádají na rašících větvičkách tak zvaná zrcadla, v nichž se skrývají v nepříznivém deštivém počasí. Proto je tvorba zrcadel před blížícím se deštivým obdobím někdy velmi rychlá, housenky jsou touto prací plně zaměstnány. V zrcadlech se housenky také naposled svlékají. Teprve potom se rozlezou a žijí jednotlivě. Jejich snovací schopnosti ubývá. Dospělé se kuklí na větvích a kmenech, nikdy nepodnikají k zakuklení tak daleké cesty jako housenky běláska zeleného. Kukla je citronově žlutá, černě skvrnitá, opásaná vláknem, hlavou směřuje nahoru. Kukly bývají při silných žírech běláska často jedna vedle druhé. Kukla je 25 – 28 mm dlouhá, jak uvedeno zaklesnutá, ve svislé poloze, jen zcela výjimečně v poloze vodorovné nebo šikmé (na vodorovných nebo šikmých větvích). Po 15 – 21 dnech (ve studeném počasí až po 5 týdnech) se z kukel líhnou motýli, kteří ihned po vylíhnutí vypouštějí ze zadečku červenou tekutinu. Po páření samečci po 5 – 6 dnech hynou, samičky až po vykladení vajíček. Při páření bývá samička obletována i několika samečky. Páření trvá několik hodin; jsou-li motýli přitom vyplašeni, odletují společně, samička nese samečka.

    Značně dlouhá doba vývoje běláska ovocného je vyvolána velikou tepelnou potřebou vajíček. Proto také hromadný a několik let se opakující výskyt běláska je možný jen tam, kde je průměrně vysoká roční teplota. Proto jsou vajíčka kladena jen na špičky větví, na osluněné listy, aby co nejvíce byla vystavena slunečnímu záření. Při chladném a mlhavém počasí se vajíčka vyvíjejí pomaleji (při 13 °C se mohou vylíhnout až za 65 dní).

    Z ovocných stromů napadá bělásek ovocný především jabloně, švestky, renklódy a mirabelky, méně broskvoně, meruňky, třešně, višně, hrušně. Z neovocných listnatých stromů napadá trnku, hloh, růže, bobuloviny, velmi vzácně i řepu a dokonce zeleniny. Byl zjištěn i na révě vinné. Jedním silným žírem, dokonce úplným holožírem, není strom zničen, znovu vyraší; může však být zničen, jestliže se stejně silný žír opakuje několik let po sobě. Pak strom chřadne, je napadán kůrovci a usychá. Je známo, že bělásci ovocní se při silných výskytech shromažďují ke společnému přenocování na jednom stromě. Tento zjev není ještě vysvětlen; setkáváme se s ním také u chroustů a především u některých druhů tropických motýlů. U nás jsme takové případy často pozorovali a zdá se, že hlavní přitažlivost pro běláska mají stromy osaměle rostoucí na vlhkých místech. Nemusí to být strom ovocný. V Třebušíně u Litoměřic byl takto po dva roky (1947, 1948) navštěvován jediný jírovec. Takováto nocoviště bývají nápadná každému: na jednom stromě bývá na tisíce motýlů; sedí na rubu listů, často jeden vedle druhého. Zde se také nejčastěji páří.

 

    Ochrana: Důkladná mechanická ochrana, při které jsou sesbírány a spálením zneškodněny všechny listy (malá housenčí hnízda), zejména byla-li doplněna důkladným předjarním postřikem, zplna dostačuje, takže v jarním a letním období není už zapotřebí dalšího chemického boje. V Rumunsku, kde bělásek ovocný je místy ještě stále velmi vážným škůdcem, odkud zalétává i na východní Slovensko, měli v r. 1938 – 1949 velmi dobré výsledky s poprašováním housenek Gesarolem. V Německu naproti tomu měli nejlepší výsledky s použitím přípravků E 605 forte v koncentraci 0,035 % v počátku líhnutí housenek, tedy počátkem června. Starší housenky možno s úspěchem ničit přípravky arsenovými, ale jen tehdy, byly-li tyto postřiky důkladně provedeny a opakovány. Dobrých výsledků bylo u nás dosaženo 1 % emulsí DDT (Dynol) – použita jako postřik proti červivosti. Zasažené housenky běláska, podobně jako housenky jiných motýlích škůdců (bílého mola jabloňového), v krátké době hynuly a visely na vláknech dolů. U čerstvě líhnutých housenek jsme mohli zaznamenat velmi dobré výsledky při použití nikotinových přípravků. Celkem však zkušeností s hubením housenek není u nás mnoho, protože nikde se tento škůdce v poslední době už nevyskytl v takovém rozsahu, aby bylo možno provést větší srovnávací pousy přímo v terénu.

    Bělásek ovocný má velmi mnoho přirozených nepřátel, kteří mohou i jeho silný výskyt v krátké době značně omezit. Jsou dokonce zjištěny případy tak silné parasitce, že druhým rokem se objevil škůdce již jen jednotlivě (Holešov a Žopy u Holešova 1925). Housenky vysává ploštice Arma custos (Fbr.) z čeledi Pentatomidae. Mladé housenky jsou často požírány i larvami slunéček, dokonce i larvami zlatooček (Chrysopa), které napadají i vajíčka běláska. Významnější však než požirači mladých housenek a vajíček jsou jejich cizopasníci. Někteří parasiti kladou vajíčka do housenek již na podzim. Vajíčka cizopasníka asi přezimují a larvy z nich se líhnou až na jaře. Dospělé larvy cizopasníků vylézají z těla hostitele ven a kuklí se v blízkosti (jejich zámotky bývají nejčastěji citronově žluté barvy). Mezi nejčastější parasity patří lumci a lumčíci. Z lumčíků uvádíme nejčastěji se vyskytující druhy: Apanteles (= Microgaster) glomeratus L., M. pieridis Ratz. a M. difficilis Nees. Z lumků byli zjištěni: Ichneumon culpator Schrk., I. gratus Wsm., Pimpla Rufka Grav., P. brassicae Poda, P. examinator F., P. instigator Fabr., P. turionellae L., Amblytes nitens D. F., A. septemguttatus Gr. A. brassicariae Poda, A. camelinus Wesm., Cryptus aereus Gr., Hemiteles socialis Ratz., H. fulvipes Grav., H. nanus Grav., H. puchellus Grav., H. semistrigosus Schn., Anilastus ebeninus Grav., Panargyrops aereus Gr., Eupelmus oscilátor Wesm., E. urogonus Dalm., Theronia atalantae Kr. Z nadčeledě chalcidek (Chalcidoidea) je též známa celá řada druhů, z nichž však mnohé jsou spíše hyperparasity: Tetrastichus vinulae Thoms., Pteromalus boucheanus Thoms., P. pupparum L., Monodontomerus aereus Walh., M. dentipes Dal., M. obsoletus Spin., M. virens Thoms., Eurytoma appendigaster Dalm., E. postata Ratz., Chalcis femorata Dalm. a mnoho druhů jiných. Z dvoukřídlých cizopasných druhů zjištěny: Exorista confinis Fall., Phryxe vulgaris Fall., Masicera caespitum Macq., Phorocera assimilis Fall., Actia latifrons Macq., Sarcophaga albiceps Macq. a Agria affinis Fall. V Rakousku byli zjištěni v housenkách běláska dokonce i cizopasní červi Mermis albicans Sieb. Značné množství housenek, zejména kukel, zničí ptáci, především sýkory. V zimě však zničí sýkory jen nepatrné množství housenek, protože za vlákno visící list nedovoluje vyzobat uvnitř ukryté housenky. Pozorovali jsme však několikrát, že sýkory, zejména modřinky, si uchopí takový list do drápků, přidrží si jej na větvi, na které sedí, a teprve pak z něj vyzobávají uvnitř ukryté housenky. Značné procento housenek (podle odhadu německých entomologů až 30 %) hyne při kalamitních výskytech na polyedrickou nemoc, které podléhají také housenky mnišky a jiných motýlích škůdců.