Moli pouzdroví – Pouzdrovníčkovití

Coleophoridae

        Samostatná, na druhy velmi bohatá, biologicky pozoruhodná a vyhraněná čeleď drobných motýlů, dosahujících v rozpětí křídel obyčejně kolem 1 cm. Zbarvení křídel je většinou zcela nenápadné, šedé nebo hnědé, jen u některých druhů kovové. Samičky mají vysunutelné kladélko a neliší se zbarvením od samečků. Housenky všech druhů žijí v pouzdrech, jen z počátku minují v lietech nebo žijí na listech volně, vždy však jen krátkou dobu, než si zhotoví vak, který nosí po celý život, podle potřeby jej zvětšují nebo vyměňují za nový. Poskytuje jim velmi dobrou ochranu proti nepřátelům. Tvar vaku j pro každý druh velmi typický, takže většinou postačuje k určení druhu, zejména je-li známa hostitelská rostlina. Z vaku vystrkuje housenka příď těla, kterou při žíru vnořuje pod pokožku listu na spodní straně. Vyžírá listová pletiva tak, že obě listové pokožky jsou nepoškozeny. Vzniká tak uvnitř listu požerek, mina, která je z počátku bělavá, později hnědne. Doba vývoje trvá podle druhu různou dobu, také až tři roky. Samička naklade obyčejně kolem 200 vajíček, nejčastěji v mlaých skupinách nebo jednotlivě podél hlavního listového nervu na spodní straně listu. Z vajíček vylíhlé larvy vyžírají v listech droboučké miny, pak si teprve zhotovují vak, v němž přezimují nejčastěji na pupenech nebo na letorostech, velmi často i ve větším počtu pohromadě. Škodlivost druhů žijících na ovocných stromech bývá značná, zejména na jaře, kdy přezimovavší housenky se pouštějí i do rašících pupenů, které nejen nakusují, ale často zcela ožírají. Později opět minují v listech. Je-li jich mnoho, může dojít k holožíru a dokonce, opakuje-li se holožír přístím rokem, i k uschnutí stromů, zejména v suchém roce. Z nouze o potravu pouštějí se někdy housenky i do plodů, které s povrchu ohlodávají. V květnu a v červnu housenky většiny druhů dospívají, kuklí se a za 10 – 14 dní po zakuklení se líhnou motýlci.

        Nejhojnějším druhem žijícím u nsá na ovocných stromech je popelavě šedý druh Coleophora hemerobiella Scop., rozšířený po celé Evropě. Rozmnožovací schopnost tohoto druhu není veliká, protože jedna samička naklade jen kolem 40 vajíček, a to nikoliv najednou, nýbrž v časovém rozpětí asi 10 dnů. Jsou nakladena nejčastěji na spodní stranu listů, do prohlubinek mezi nervy, někdy také na povrch pupenů. Doba letu motýlů a kladení vajíček je červen a červenec. Za 10 – 11 dní po vykladení se z vajíček líhnou housenky, které se vžírají dovnitř listů a v nich vytvářejí velmi drobné miny, nejčastěji umístěné v blízkosti listového nervu, tedy v těsné blízkosti položeného vajíčka. Teprve po 10 dnech života si mladá housenka zhotovuje ze zbytků poškozených pletiv listových první pouzdro, vak. Je mírně zahnutý, hnědožlutý, celý z rostlinného materiálu, který housenka pevně dohromady spředla ve vak rohlíčkovitého tvaru. V tomto vaku housenka přezimuje. Bývá připevněn velmi pevně na pupenech nebo těsně pod pupeny. Po prvním přezimování je pouzdro zvětšeno, nabývá tvaru rohu, je tmavohnědé. Po druhém přezimování je již trubkovité, asi 5 mm dlouhé. V polovině května je opuštěno, housenka si hotoví pouzdro nové, tabákově hnědé barvy, podlouhlé, rovné, které podle potřeby zvětšuje, takže při dospělosti housenky dosahuje délky 10 – 12 mm. V něm se housenka i kuklí. Kuklení housenek spadá u nás do první poloviny června. Pouzdro, vak s kuklou, je buď na listu, nebo na větvičkách, též na kmenech napadených stromů. Při kuklení se housenka nejprve důkladně s pouzdrem připevní k podložce, pak se v pouzdru otočí hlavou k zadnímu konci pouzdra. Toto otočení je nutné, protože jinak by bylo vylíhnutí mola nemožné. Dospělý motýl vylézá ven mezi chlopněmi pouzdra a v krátké době je schopen letu. Motýli se líhnou začátkem července. Nejvíce jich zastihneme, většinou již v kopulaci, kolem 15. července. Přední křídla tohoto druhu jsou bělavě šedá, celá hustě tmavošedě poprášená, v rozpětí dosahuje tento druh 12 – 14 mm; patří k větším druhům. Velká část housenek bývá parasitována, nejčastěji druhy Pimpla alternans Grav. a Pezomachus sp. Tento druh pouzdrového mola napadá ovocné stromy, především jabloně a švestky. Vyskytuje se také na celé řadě stromů a keřů neovocných, velmi často na hlohu.

        Stejně hojným druhem jako předešlý, především však na švestkách, je C. nigricella Steph. Vak je žlutošedý až zcela šedý. Dospělý motýl je menší než předešlý, v rozpětí křídel 10 – 11 mm, křídla jsou tmavě šedá až šedočerná, tykadla jsou na konci bíle kroužkovaná. Místy způsobil tento mol velké škody i holožíry švestek.

        Černý pistolovitý vak má C. anatipennella Hbn. Vyskytuje se vždy jen ojediněle na třešních, hlohu, lísce i na dubech. Motýl je bílý.

 

        Ochrana: Postřiky karbolinei nebo organickými barvivy, emulsemi DDT (1 % Dynol) v době vegetačního klidu jsou účinné, byly-li uskutečněny až v březnu před rašením pupenů. Dobře účinkují při rašení pupenů i přípravky sirnaté, mnohem vyšší účinnost však byla zaznamenána při použití přípravků E 605. Nutno konstatovat, že pravidelně dobře ošetřované sady aspoň zimními postřiky jsou pouzdrovými moly ohrožovány málo nebo jsou jich zcela prosty, takže i nejhojnější druh C. hemerobiella se stává všude rok od roku méně hojným.