Náhlé odumírání meruněk
Nejvážnějším chorobným zjevem – a také po stránce svého původu nejtemnějším – je náhlé vadnutí a odumírání meruněk, v daleko menší míře se vyskytující i u třešní a jiných peckovic. Týká se buď jednotlivých větví, nebo celých stromů. Někdy zvadne a odumře jedna větev, v následujícím nebo dalších letech další a pak celý strom. Listy bývají menší, světlejší nebo normální, zvadnou zelené nebo žloutnou, obyčejně před květem, též však po květu nebo až v pozdním létě. Vadnutí a odumření postupuje rychle, během 4 dnů až 4 týdnů. Proto se tento zjev – nesprávně, poněvadž nejde o živočišný organismus – nazývá též mrtvicí neb apoplexií. Postihuje stromy mladé i staré, již semenáče ve školkách, ale i velmi staré (na Sabinovsku před lety zahynulo tak množství meruněk nad 80 let starých). Většinou hynou meruňky tímto způsobem ve věku 10 – 20 let. Zdá se, že náhlé odumírání meruněk má více příčin, i když příznaky jsou totožné nebo navzájem velmi podobné. Meruňka je strom velmi vzrostlý, s dřevem měkkým, řídkým, s velkými ročními přírůstky, citlivý na mráz, na nedostatek – i občasný – vody i na kolísání teplot (FERKL 1955, ústní sdělení). Z velké části se vykládá náhlé odumírání jako následek vlivu mrazů, zvláště pozdních jarních mrazů, ale též mrazů na podzim, a to tak, že poškozené odumírající ostrůvky hlavně vodivého pletiva (svědčily by o tom zkušenosti ze zimy 1955-56) se později spojují a strom náhle odumírá. Výživa ovlivňuje citlivost meruněk, bohatý přívod drasla ji snižuje, samotná (nehnojivá) závlaha ji zvyšuje. Některými pracovníky je náhlé odumírání meruněk vykládáno jako následek špatného vyzrávání letorostů, proto doporučují, zejména v mládí, silné seřezávání. Při řezu postranních větví nemá se řezat ve větevném kroužku, ale dřevo „vybrat“, aby „souček“ nebyl příčinou odumírání dřeva. Utopením stromu, tj. příliš hlubokým zasazením, bylo náhlé odumření ve 3 letech po zasazení přivoděno uměle. Uměle bylo též způsobeno (DVOŘÁK 1953) odumření zcela mladých větví a stromků nákazou monilií. Jisto je, že náhlého odumírání meruněk od severu k jihu ubývá (jak jsme se mohli přesvědčit při naší cestě v r. 1955), v teplejších oblastech je věk meruňky delší než v drsnějších. Také vliv podnože se může na fysiologii meruňkového stromu uplatnit v příznivém nebo nepříznivém směru. V našich podmínkách např. meruňky na myrobalánech spíše a dříve podléhají náhlému odumírání než na meruňkových semenáčích, na švestkách nebo semenáče samotné. Také jednotlivé odrůdy jsou různě náchylné. To vše se zjišťuje koordinovanou prací Laboratória rastlinnej biologie (DR LUXOVÁ) v Bratislavě a jeho spolupracovníků. V některých letech hyne u nás i jinde, např. v Lidové republice maďarské, náhlým vadnutím místy 10 % i více stromů. Tento problém je tak závažný, že musí být vyšetřen po všech stránkách. Ačkoliv nejde o příznaky pro virosy typické, nelze ponechat stranou ani průzkum s hlediska virologického. Dosavadní zkušenosti svědčí nejspíše pro původ fysiologický. Houby Valsa prunastri (Pers.) Fr., vřeckatá houba, jejíž konidiové stadium se nazývá Cytospora rubescens Fr.; Valsa leucostoma Pers. (Leucostoma persooni (Nit.) Tog. – Cytospora leucostoma (Pers.) Sacc.; Phomopsis mali Rob. – Diaporthe perniciosa March. bují na odumírajícím a odumřelém dřevu, nejsou však příčinou náhlého odumírání, ale činiteli druhotnými. Poněvadž tyto houby prorůstají až do zdravého dřeva, je nutno odumírající větve odřezat. Strom se tak dá někdy i na více let zachránit. Při volbě podnoží nutno dát přednost podnožím pro jednotlivé oblasti odolnějším, např. červenokoré švestce, meruňkovému semenáči, u broskvoně (také někdy náhle odumírá – je však třeba v našich polohách tento zjev odlišovat od prosychání starších větví, následovaného zmlazováním) semenáči broskvoňovému, mandloni, meruňce. Někteří (SOUČEK) doporučují štěpovat stromky až v korunce. V nevhodných půdách, v polohách s prudkým kolísáním teplot bývá náhlé odumírání meruněk častější. Stínění kmene, zvláště v zimě, je proto doporučitelné. Rovněž v polohách vlhkých je náhlé odumírání častější. Vydatné vápnění a bohatá výživa draslem zvyšuje – zdá se – odolnost meruněk. Při volbě odrůd a roubů dáváme přednost odrůdám v místě osvědčeným a očka bereme pouze ze zdravých stromů.