Pilatka třešňová

Caliroa limacina (Retz.) (Eriocampoides limacina Retz.)

        Černým slimáčkům podobné housenice, ožírající povrchová listová pletiva třešní, višní a jiných stromů v podzimních měsících, méně v létě, jsou larvy tohoto škůdce, který sice nevyvolává velkých škod, protože zpravidla k větším žírům nebo holožírům dojde až pozdě v létě nebo počátkem podzimu, ale způsobuje škody nepřímé. Silně žírem poškozené stromy, přestože již někdy dokončují vegetační období, bývají oslabeny a jsou pak snadno poškozovány mrazem i snadněji podléhají houbovým chorobám, zejména moniliose.

        Pilatka třešňová je rozšířena po celé Evropě, v severní Africe, v Asii, zejména v Číně, i v Japonsko, a byla zavlečena i do Ameriky. Ze všech ovocných stromů napadá především třešně a višně, daleko méně hrušně, švestky a jiné. Ve školkách bývá někdy silně rozmnožena na kdoulích. Výjimečně napadá jiné listnáče, jako růži, hloh a jeřáb. Žír je vždy na horní straně listů, pletiva jsou skeletována.

        Pilatka třešňová je 5 mm dlouhý, v rozpětí křídel 1 cm dosahující blanokřídlý hmyz. Je leskle černá, jinak vzhledem podobná ostatním pilatkám, zejména pilatce švestkové. Na předních křídlech je černé stigma, kolem kterého je blanitá plocha křídla méně průhledná, jakoby hnědošedě zakouřená. Nohy jsou kromě předních holení černé, holeně jsou hnědé, u středního páru tmavohnědé. Má dvě pokolení do roka. Jarní pokolení tvoří obyčejně jen samičky, které kladou vajíčka bez oplození, čili dávají vznik partenogenetickému pokolení larev. Vajíčka klade podobně jako ostatní pilatky do kapsičkovitě naříznuté listové pokožky, obyčejně na listovém okraji. Vajíčko je blé, vejčité, ukryté v pletivu listu tak, že je lze spatřit jen po odchlípení naříznuté listové pokožky. Vajíčka jsou nakladena vždycky jednotlivě. Za 10 – 15 dnů se z nich líhnou housenice, které velmi rychle rostou, ožírajíce listová pletiva s povrchu. Poškozená pletiva jsou z počátku zelená, později hnědnou, někdy sahá poškození jen k houbovému pletivu, staršími larvami je však vyžráno až ke spodní listové pokožce. Žír je vždycky na horní straně listu. Larva je černozelená až černá, na přídi těla nahrble vyklenutá, celá pokrytá lesklým slizem. Pohybuje se velmi pomalu pomocí tří párů hrudních nohou a 7 párů panožek na zadečkových článcích. V posledním vývojovém stadiu, po posledním svlékání, již nevylučuje žádný sliz, je špinavě zelené barvy, 1 cm dlouhá, padá na zem, kde v hloubce 5 – 10 cm (podle povahy půdy) si zhotovuje vejčitý zámotek šedobílé barvy, pokrytý zrnky hlíny, a v něm kuklí. U nás jsou dvě, v některých letech i tři pokolení do roka. Žír larev druhého pokolení bývá mnohem silnější, takže může dojít i k holožírům; napadené stromy vyhlížejí z dálky jako ožehnuty plamenem. Housenice prvního pokolení jsou v červnu, druhého pokolení v srpnu až počátkem září, třetího pokolení v říjnu. Housenice druhého, po případě třetího pokolení přezimují v zámotku až do jara, kdy se teprve zakuklují.

 

        Ochrana: Přerytí půdy pod stromy na podzim a prohnojení půdy žíravými hnojivy. Poprašování napadených stromů buď vápenným prachem, nebo DDT, HCH, přípravky devisovými a jinými. Při použití vápenného prachu nutno poprášení za půldruhé hodiny znova opakovat, protože larvy obnovjí sliz a je třeba je novým poprachem zasáhnout a zničit.

        Přirozených nepřátel má pilatka třešňová málo. Larvy bývají u nás parasitovány jen ojediněle, ptáci je nežerou. Zjistili jsme, že značné množství larev přes zimu uhyne po napadení cizopasnými plísněmi.