Měkkýši stopkoocí, Slimákovití, Plzákovití

 

 Stylommatophora, limacidae, arionidae

        Protože vzdušná vlhkost je velmi důležitou životní podmínkou těchto živočichů, objeví se měkkýši nápadněji jen za dlouhotrvajícího deštivého počasí, lezou po kmenech stromů a ožírají listí rostlin. Jsou všeobecně známí. Přední část jejich těla je vždycky protažena v hlavovou část, která má 2 – 4 velice citlivá tykadla, vtažitelná dovnitř jako obrácené prsty rukavice. Na jednom páru tykadel jsou umístěny oči. Silná svalnatá nohy, která je vlastním orgánem pohybu, vylučuje ze žláz sliz, který na vzduchu tuhne v stříbrolesklou blanku, která bývá často neklamným důkazem toho, že žír na listech byl způsoben těmito živočichy, které již na rostlině nezastihneme, protože z úkrytů vylézají za pěkného počasí až večer, žerou v noci a před svítáním zase zalézají do úkrytů. Rozmnožují se vajíčky, která jsou nakladena v rosolovitých svazcích. Vajíčka jsou nápadná vzhledem i velikostí. Zemědělsky, a tedy i na ovocných rostlinách, jsou významní jen plži plicnatí, které rozdělujeme na slimáky, plzáky a hlemýždě. Z hlemýžďů je nejznámější hlemýžď zahradní, Helix pomatia L., který je současně naším největším druhem, a několik druhů menších, s ulitami namnoze pěkně zdobenými a pestrými. Plzáky od slimáků poznáme nejsnadněji podle zaobleného konce těla.

 

        Největší škody na ovocných rostlinách, především na jahodách, způsobují plzáci a slimáci; ožírají nejen listy, ale velmi často pldoy zelené i zralé. Požer listů rozeznáme snadno od ostatních škůdců, nejen podle stop uschlého slizu, ale i podle toho, že v listech jsou vyžrány díry. Za dne jsou ukryti před vlivy slunce a suchého vzduchu pod kmeny, pod starým listím, pod odchlípenou kůrou starých stromů, ve svrchních vrstvách půdy, ve vrstvě nastýlá a jinde. Vylézají ven, jakmile vzdušná vlhkost dostatečně stoupne. Pak podnikají i delší cesty za potravou a vracejí se nasyceni třeba až k ránu. Při tom se vracejí velmi často na totéž místo i několik metrů vzdálené. Rozmnožování slimáků i plzáků je dost rychlé. Vajíčka jsou kladena většinou v srpnu a pak až do podzimu. Počet vajíčka kolísá od 200 do 400, je tedy dost veliký. Vajíčka jsou elastická, sklovitá, u většiny druhů veliká jako hořčičná zrna. Z rodu Arion, patřícího k plzákům, bývá u nás hojný zejména plzák lesní, Arion empiricorum Fér., dosahující délky 13 – 15 cm a šířky 1,7 – 2 cm. Je barvy černé, hnědé nebo rudé. Živí se nejen houbami a rostlinami různých druhů, ale ožírá i kůru ovocných stromů, zejména mladých. Tato poškození kůry bývají velmi často přisuzována jiným škůdcům, lesklá stopa uschlého slizu však vždy nejspolehlivěji prozradí původce. Proti mrazům je tento druh neobyčejně vzdorný. Je největším naším druhem. Po dešti vyhledává především chodníky a cesty ve stínu. Na jahodách může způsobit velké škody, protože spotřebuje poměrně dost potravy. Ohlodává především zrající nebo zralé plody jahod, které i po malém poškození podléhají snadno hnilobám.

        Jiným druhem, u nás všude hojným, je plzák zahradní, Arion hortensis Fér., a plzák žíhaný, Arion circumscriptus John. Oba jsou menší než první druh, měří kolem 4 cm. Zdržují se hlavně v ovocných sadech v údolních polohách a mohou způsobit velké škody nejen na jahodách, ale též na zelenině a okrasných rostlinách.

        Ze slimáků je u nás všude hojný slimák největší, Limax maximus L., zdržující se především v blízkosti lidských sídlišť. Jeho blízký příbuzný, slimák popelavý, Limax cinereoniger Wolf., je místy hojnější a žije mimo lidská sídliště.

        Všeobecně známý hlemýžď zahradní je typickým obyvatelem světlých hájů a křovinatých strání nižších teplých poloh s vápenným podkladem (v Čechách hojný zejména v severní polovině země). Může způsobit místy pozoruhodné škody na jahodách. Na ovocných stromech neškodí nikdy, nejvýše ožírá v noci ovoce spadlé na zem. Hlemýždi bývají nejčastěji zavrtáni do půdy, někdy i dost hluboko, nebou jsou zavíčkováni na kmenech a plotech; sliz, který vylučují a který jako blanka kryje ústí jejich ulit, chrání povrch jejich těla před vyschnutím a před prachem a umožňuje jim připevnění na kmenech stromů nebo na jiném pevném podkladě.

        Nejlepší podmínky k svému vývoji nalézají slimáci a plzáci ve vlhkých ročních obdobích, zejména koncem léta a na podzim, kdy způsobují také větší škody. Naproti tomu v letech suchých přetrvávají periodu sucha v úkrytech, hladovějíce i několik měsíců.

        Plži mají v přírodě dost přirozených nepřátel, zejména v obojživelnících a nočních ptácích. Přesto jich bývá někdy velmi mnoho, takže i škody jimi způsobené mohou být velkého rozsahu a je pak nutná intensivní ochrana.

 

        Ochrana je někdy nesnadná, uskutečnitelná mechanicky a chemickými přípravky. Mnoho slimáků a plzáků lze pochytat pod prkna, která naklademe mezi řádky jahodníků nebo na chodníky; každý den ráno plže vysbíráme a zničíme. Tímto způsobem, který vyžaduje dost trpělivosti a důslednosti, lze od květu do sklizně jahod zlikvidovat velké množství plžů a zabránit tak velkým škodám. Postřik arsenovými přípravky působí na plže zhoubně vždycky. U jahod však, které z ovocných rostlin jsou nejvíce napadány plži, můžeme stříkat nebo poprašovat arsenem až po odkvětu. Poprašování půdy kainitem nebo vápenným prachem v době, kdy jahodníky počínají nasazovat plody, je opatřením také dost úspěšným a v praxi namnoze vžitým. Stejně působí i jiná hnojiva obsahující vápník nebo též chilský ledek; má-li být toto opatření dostatečně účinné, musíme počítat s množstvím 3 – 4 q na ha. Také zelená skalice ve směsi s jemným pískem je dobrým ochranným přípravkem. Podobně i směs kainitu s jemně rozdrcenou modrou skalicí, nejlépe přepálenou, bezvodou, v poměru 1 : 10, je velmi dobrým ochranným opatřením. Také postřiky jahodníkových rostlin bordóskou jíchou nebo jinými měďnatými přípravky proti některým houbovým chorobám, zejména proti červené skvrnitosti jahod, zabraňují současně plžům v poškozování postříkaných rostlin. Na styk se jmenovanými žíravými hnojivy reagují slimáci i plzáci tvorbou velkého množství slizu, který je v tomto případě vylučován jako ochranná látka. Bylo-li poprášení mezi řádky dostatečné, nejsou plži schopni vytvořit nový sliz, vysilují se a hynou. Směs otrub se suchým lihem, který vytvořila podstatnou část speciálního německého přípravku určeného proti plžům pod značkou Pecotot, se velmi dobře osvědčuje, jestliže hromádky této směsi nakladené mezi řádky jahod jsou dost početné. Je to však způsob dost drahý. Uvedenou směs, které lze s největším úspěchem použít u pařeništních zeleninových kultur, též vška v jahodištích, je nejlépe zhotovit v poměru: 15 tablet suchého lihu Meta rozmělněných na prach + 1 kg otrub. Tato směs plže velmi láká, působí na ně jako dotykový přípravek, který vede k nadměrné tvorbě slizu, a plži brzy hynou. Směs působí zvláště přitažlivě, je-li mírně navlhčena vodou. Jako nástrah v jahodištích lze použít též řízků mrkve, jablek, listů salátu, slupek z okurek, listů košťálovin i jiných rostlinných částí, které jsou plži nejvíce ožírány. Nástrahy nutno ovšem prohlédnout za noci s lucernou, protože ráno pod nimi zbude zpravidla jen malé procento plžů, většina jich odlezla na místa chráněnější.

        Nepřímá ochrana proti plžům spočívá v ochraně jejich přirozených nepřátel, žab, ropuch, rejsků, sov a jiných. V zahradních kulturách jahodníků se to týká především obojživelníků a rejsků. V polních kulturách jsme pozorovali, že značné množství slimáků i plzáků sesbírají i havrani a vrány v době krmení mláďat.