Zejkokřídlec podzimní – Zejkovec podzimní

Ennomos autumnaria Wernb. 

    Větší píďalka, v rozpětí křídel dosahující 4 – 5 cm. Přední křídla jsou na okraji zejkovitě vyokrajovaná, jsou zcela okrově žlutá, při lemu červenohnědě tmavá, někdy fialově šedě žíhaná. Třásně jsou fialově šedě a bíle kostkované. Všeobecně rozšířený druh, jehož housenky ožírají listí listnatých stromů, vždy se však objevují jednotlivě. Hnědá housenka má na 5., 5. a 9. článku těla bradavkovité vyvýšeniny; na 11. článku má dva krátké tupé hroty. Podrážděna ztrne ve vzpřímené poloze, držíc se jen pošinkami posledního článku, takže je spíše podobná odumřelé větévce nežli živému tvoru. S motýly se setkáváme od července do konce září. Za dne sedávají na listech, v noci létají a často přiletují ke světlu. Housenky zastihneme v červnu a počátkem července dosti často na jabloních a hrušních, častěji však na stromech neovocných, zejména na dubech, jilmech a na břízách.

    Ochrana ovicidními přípravky znemožňuje tomuto drhy nebezpečně se rozmnožit. Nejčastěji se s ním setkáme v ovocných sadech, které jsou v těsném sousedství listnatých lesů, zejména v kraji Ústí n. L., kde je tento druh místy v lesích hojný a je znám i ovocnářům, zejména jehou housenky, nápadné svým zevnějškem.

    Obdobně žije druh E. quercinaria Hufn., s nímž je předešlý často zaměňován. Na předních křídlech jsou však dvě rudohnědé tenké příčky, přední roh rubu předních křídel je fialově hnědý, rub zadních křídel je takto zbarven celý. Rudohnědá housenka žije do srpna na různých listnáčích, velmi často na jabloních. Kukla je, podobně jako u předešlého druhu, umístěna v zámotku ve štěrbinách kůry. Přezimují také vajíčka.