Bekyně pižmová

Porthesia similis Fuessl.

    Druh velmi podobný bekyni zlatořitné, s ní také často zaměňovaný. Nidke není tak hojná jako bekyně zlatořitná; většinou je velmi vzácná, housenky nalezneme na ovocných stromech (na peckovinách a jabloni) jen ojediněle; zatím nejsou u nás nikde známy holožíry.

    Zbarvením téměř totožná s bekyní zlatořitnou, křídla jsou více hedvábně bílá a lesklejší než u bekyně zlatořitné, u samců jsou při vnitřním rohu předních křídel hnědočerné skvrny. Vajíčka jsou po vykladení taktéž přikryta vlnou zlatožlutých chloupků zadečku. Také housenka je zbarvením velmi podobná housence bekyně zlatořitné. Je černá, s černošedými chlupy na celém povrchu těla. Od druhého tělního článku se táhne hřbetní, cihlově červený podélný pruh a po bocích bílý pruh. Vyvýšeniny na 4. a 11. článku černé, nad kořeny nohou červenožlutá podélná čára. V dospělosti je housenka dlouhá 3,5 cm. Na rozdíl od bekyně zlatořitné nepřezimují housenky v hnízdech, ale vždy jen jednotlivě v malém bělavém zámotku pod odchlípenou kůrou nebo i v trhlinách kůry, kde bývají v zimním období snadno ničeny sýkorami. Napadá téměř všechny listnaté stromy ovocné i neovocné, především dubové keře a keřové růže. U nás je jen jedno, v jižních krajích často dvě pokolení v roce.

    Ochrana: Zatím nikde nebylo u nás třeba speciální ochrany proti tomuto škůdci. Předjarními postřiky jsou ničeny přezimující housenky již dost spolehlivě, u letních postřiků byla pozorována velmi dobrá účinnost 1 % Dynolu použitého proti obaleči jablečnému.

    Bekyně pižmová má, podobně jako zlatořitná, řadu přirozených nepřátel. Její housenky sbírají především sýkory a žluvy; bylo pozorováno, že jimi krní i mláďata. Z cizopasníků byli zjištěny: Pimpla instigator F., Plagia elata L. a Mesochorus pallidus Bri.