Virosy broskvoní, mandloní, meruněk

    Broskvoň patří k ovocným plodinám ohrožovaným velmi nebezpečnými virovými chorobami. Je tomu tak zejména v územích, kde se pěstuje broskvoň ve velkoskladech. V zemích, např. u nás, kde se pěstuje dosud broskvoň jen v malých zahradách, roztříštěně, jsou velmi nebezpečné virosy broskvoně zatím neznámy, třebaže i tam některé mírné virosy známe.

    U nás jsou to u broskvoně především mosaiky různých typů – tečkové a kroužkové, které se vyskytují dosti často, zatím bez znatelného vlivu na zdravotní stav stromu, výši a jakost sklizně. Na listech jsou až žlutozelené tečky a drobné skvrnky, někdy i malé světlé kroužky, někdy odumírající a vypadávající; listy bývají u střední žilky „sdrhnuté“, lodičkovitě k líci po krajích svinuté. Je možné, že jde o virus, který přešel z myrobalánů použitých jako podnože a jevících podobné příznaky. Tato virosa je však též u semenáčů broskvoně. Živočišný přenašeč není znám. Jde buď o mírný kmen americké kroužkovitosti broskvoní, nebo onemocnění patří do okruhu hvězdicovité (asteroidní) tečkovitosti broskvoní.

    Časté jsou u broskvoní též deformace listů, zářezy na okrajích, listy nadměrně široké až vejčité nebo naopak až čárkovité, zhusta mosaikové, často s nadbytečnými vedlejšími lístky; na podzim se předčasně zbarvují. Větve prosychají více, než je prosychání starších větví v našich podmínkách normální. Poupata a plodonosné větévky prosychají, opadávají plody a vzácně se objevují na plodech větší, zeleně zbarvené a tvrdé kroužky na slupce a pod slupkou. Dosud nebyl u těchto zjevů podán přesný důkaz, že jde o chorobu virovou, je však pravděpodobno, že alespoň některé mají virový původ.

 

    Hnědá skvrnitost broskvoňových byla u nás nalezena víckrát. Její virová povaha nebyla u nás dosud dokázána, její příznaky jsou však podobné nekrotické virové skvrnitosti listů broskvoně popsané z USA, takže lze míti za to, že jde o chorobu příbuznou. Na některých starších i mladších listech pletivo poblíž okrajů hnědne, odumírá a vypadává. Škodlivý vliv na celkový zdravotní stav stromu, výši a jakost jeho úrod jsme nepozorovali.

 

    Drobná kroužkovitost listů meruňkových byla častěji pozorována u nás i jinde v Evropě na starších meruňkách i ve školkách a také na slivoních. Považuje se za virosu, možná příbuznou s virem působícím asteroidní skvrnitost broskvoní. Na listech jsou drobné, světlé až bělozelené, více méně okrouhlé skvrnky a kroužky, průměrně 2 mm v průměru. Řapíky a základy žilek (středních i postranních) často na líci zkorkovatěné. Choroba se vyskytuje jen na jednotlivých větvích, postihuje však i celé mladé semenáče. Vrcholové listy bývají mírně chlorotické. Podrobná pozorování o vlivu na růst a plodnost dosud chybějí.

 

    Páskovitost listů meruňkových byla zjištěna na Slovensku (KRÁLIKOVÁ, ústní sdělení 1954). Na listech jsou světlé, žlutozelené, ostře ohraničené pásky, vícekrát úhlovitě lomené, buď při okrajích listu, nebo poblíž střední žilky, podobné jako u myrobalánu a u švestek. Jde o virosu, jejíž systematické postavení je zcela nejisté, buď patří do okruhu úzkopáskové mosaiky, nebo americké mosaiky broskvoní.

    Z velmi nebezpečných viros broskvoně popsaných v zahraničí (v USA bylo popsáno přes 20 viros broskvoně) uvádíme alespoň nejdůležitější, poněvadž výskyt některých z nich není ani u nás vyloučen.

 

    Žloutenka broskvoní. USA, Kanada, Itálie, Ruska. Choroba známa od roku 1791. V některých letech a v celých periodách let se vyskytuje katastrofálně, v jiných daleko méně a mírněji. Listy chlorotické, někdy se stáčejí a sklánějí dolů. Těžce ochuravělé stromy mají tenké větve s malými, žlutavými, úzkými listy. U stromů bohatě živených jsou listy tmavší. Listové pupeny předčasně vyhánějí, u mladých stromů vyhánějí i pupeny spící, strom nabývá keřovitého vzhledu s odumřelými konci větévek. Plody zrají až o 6 týdnů dříve než u zdravých stromů, jsou nahořklé, u červenoslupkových odrůd mají na slupce až purpurové skvrny, dužnina červeně pruhovaná nebo mramorovaná. Onemocnělý strom odumírá při silném kmeni viru do 6 let, při slabých kmenech žije déle. Ve velmi teplých polohách je virus zčásti inaktivován teplem. Kromě broskvoně napadá tento virus i nektarinku, meruňku, mandloň, švestku, myrobalán a jiné druhy z rodu Prunus, např. i Prunus americana. Přenáší se roubem, očkem, ne mechanicky šťávou. Chorobu přenášejí dva druhy křísků (Philaenus spumarius v. leucophthalmus L., Macropsis trimaculata Fitch). Inkubační doba ve skleníku je 40 dnů, venku až 3 roky. Úspěšně se používá léčení teplem: rouby nebo očka máčená ve vodě 50 °C teplé po 10 minut se viru zbaví; nebo se stromy na jaře pěstují 2 – 4 týdny při teplotě 35 °C a pak se vysadí ven (účinné též proti rosetové nekrose, chorobě X, virové maloplodnosti broskvoní).

 

    Progresivní zakrnělost broskvoně (peach phony dinase). V USA známa od r. 1885, působí ohromné ztráty. Internodia zkrácena, bohatě vyhánějí postranní větévky, stromy jsou přehoustlé, listy tmavozelené, stromy jakoby „kulovité“. Dřevo křehké, konce větévek odumírají. Onemocnělé stromy žijí po řadu let, jejich listy brzy na jaře raší, na podzim pozdě opadávají. Plodů je málo a malé, dříve dozrávají. Semenem se choroba nepřenáší, snadno se přenáší roubováním kořenů, ale ne nadzemních částí, šťávou se mechanicky nepřenáší, přenášejí ji 4 druhy křísků. Semena jsou normálně klíčivá. Silně ochuravělé stromy se poznají i podle odumřelých pruhů na kůře. Pro diagnosu se používají též chemické testy na řezech dřevem. Virus napadá též mandloň, meruňku, různé druhy z rodu Prunus. Inkubace při kořenovém roubování 18 měsíců. V USA je to karanténní choroba, napadené stromy se odstraňují. V blízkosti broskvoňových sadů nelze trpět divoké druhy z rodu Prunus, v blízkosti školek musí být do vzdálenosti nejméně 1,5 km odstraněny všechny nemocné stromy a intensivně huben hmyz. Ponoření stromků v době vegetačního klidu do vody teplé 40 °C na 10 min. virus inaktivuje.

    Z Itálie byla popsána vrbovitou listů broskvoně. Listy jsou hustě vedle sebe, tvoří růžice, jsou prožloutlé, opadávají a zůstávají jen na koncích větví. Listy jsou malé, dlouhé, úzké, mají světlejší žilky. Větve od konců odumírají. Stromy pozdě kvetou. Po nákaze mladý strom celý onemocnění za 1 – 2 roky, starší za 4 – 5 let.

    Z Bulharska byla popsána fialová mosaika broskvoně. Listy dostávají fialové skvrny, které později žloutnou, nebo obráceně. Dosud blíže neprozkoumána.