Drtník ovocný

Xyleborus dispar (Fbr.)

        Drtník ovocný patří po červci San José, svilušce ovocné a obaleči jablečnému k těm škůdcům ovocných stromů, kteří pro velmi značnou škodlivost v posledních letech nejvíce zaujali pozornost nejen zahrádkářů, ale ovocnářů vůbec. Ztráty způsobené tímto škůdcem na ovocných stromech jsou místy ohromné, dosud v dějinách našeho ovocnářství nezaznamenané. Není dosud vysvětleno, proč tento škůdce projevil v posledních letech tak velkou gradační schopnost nejen u nás, ale ve všech středoevropských státech. U nás je rozšířen téměř všude kromě vyšších pásem pohraničních hor a místy, jak uvedeno, je hojný a také velmi škodlivý.

        Drtník ovocný je význačný pohlavním dimorfismem, který je u něho vyvinut v nápadné formě; sameček je mnohem menší nežli samička a také tvarem těla vyhlíží jako docela jiný druh brouka. Měří 1,8 – 2 mm, kdežto samička je dlouhá 3 – 3,5 m. Štít samečka je plochý, na přední straně s malými, hrotitými hrbolky, na zadní straně je slabě a řídce tečkovaný, jamkovaný, s podélným, vyvýšeným proužkem uprostřed. Krovky mají obrys téměř půlkruhu a jsou opatřeny podélnými řadami jamek jako u samičky. U samečka jsou jen o málo delší než štít, a teprve v zadní třetině jsou jakoby skloněny nazad. Blanitá křídla u samečka chybějí. Barva celého těla je hnědočerná a celé tělo je porostlé řídkými hnědými chloupky. Samička má sice zcela stejné zbarvení a porost chloupků, ale její štít je téměř kulovitý, krovky skoro dvakrát delší než širší, takže celé tělo má tvar válečku. Nohy u obou pohlaví jsou krátké, při pohybu brouka téměř schovány pod tělem. Samička má pod krovkami dobře vyvinutá blanitá křídla, takže je oproti samečkovi schopná letu; létá skutečně velmi dobře i na velké vzdálenosti, hlavně za večera. Na jiná místa může být lehce přenesena i napadenými stromky. Drtník ovocný má jen jedno pokolení, samička však létá dvakrát do roka. Přezimuje oplozena v chodbičkách ve dřevě, které na jaře, jakmile vegetace ožila a míza začala proudit ve stromech, rozšiřuje, vyklade něco vajíček a odlétá na jiné, dosud nenapadené stromy, aby na nich založila nové pokolení. Bývá to v našich klimatických poměrech obyčejně již koncem dubna nebo počátkem května. Zde vyvrtá ve dřevě nové matečné chodby, klade na jejich stěny 30 – 40 vajíček (obyčejně již koncem května a počátkem června, až se na stěnách chodeb rozrostly ambrosiové plísně, které se po celou zimu udržují v žaludku samičky ve stavu nestrávených spor a jejichž výtrusy s sebou přináší na kusadlech). Zjistili jsme, že u nás velmi často přezimují i samečci a k oplození dojde až na jaře; pak sameček zakrátko hyne. Samička ve kmeni nebo ve větvích hostitelského stromu nebo keře vyvrtá nejprve 3 – 6 cm dlouhou chodbičku směřující téměř radiálně, tj. směrem ke středu, ke dřeni, dále pak ve směru letokruhů chodbu I. řádu, od níž odbočují kratší nebo delší chodby sekundární ve směru dřevních vláken. Chodbičky jsou tedy vedeny tak, aby co nejvíce bylo využito proudů mízy ve dřevě, aby byly dány co nejlepší podmínky pro růst uvedených plísní, které jsou jedinou potravou larev a snad i brouků. Protože tyto plísně dosti rychle rostou, může samička klást vajíčka poměrně brzy, asi za dva až tři týdny. Vajíčka jsou droboučká, pouhým okem v chodbičkách viditelná jako opálově lesklé body. Vajíčko je 0,8 mm dlouhé a 0,4 mm široké, přesně oválného tvaru, mléčně bělavé, s měkkou skořápkou. Vajíčka jsou vždy nakladena ve skupinách, nejvýše však po 6 kusech na jednom místě, takže i larvy, které se zakrátko z vajíček vylíhnou, žijí pohromadě, teprve potom se rozlézají a stýkají se s larvami sousedních skupin. Živí se, jak uvedeno, výhradně ambrosiovými plísněmi, které všude prorůstají stěny chodbiček a na místech, kde byly larvami spásány, rychle se znova rozrůstají, takže chodbičky jsou stále porostlé plísněmi do bělorůžova. Ambrosiové plísně, jako všechny houby, shromažďují v sobě bílkoviny, ale jejich hyfy prorůstající dřevem v širokém okolí chodeb sbírají také velké množství cenným živin, které jsou hyfami přiváděny do konidií na stěnách chodeb. Právě kondie, obsahující největší množství bílkovin, jsou larvami spásány, znova se tvoří další, takže larvy mají o potravu stále postaráno. Aby porost ambrosiových hub byl stále živý a měl nejlepší podmínky k vývoji, ucpávají samičky vstupní dírky do chodeb občas pilinami, aby vlhkost potřebná k růstu plísní z chodeb zbytečně neunikala. Je-li naopak vlhkost v chodbách příliš velká a pro růst plísní nevhodná, reagují na to samičky velmi rychle a zátku pilin vystrčí z dírky ven. Je zde tedy dokonale postaráno o potomstvo, takže larvy mají stále dostatek potravy. Bylo dokonce pozorováno, že samičky odstraňují v kusadlech i trus larev, protože by mohl být příčinou růstu nevítaných saprofytických hub a bakterií, které by mohly ohrozit nejen růst ambrosiových hub, ale život larev drtníka.

        Jakmile se larvy drtníka zakuklily, počnou ambrosiové plísně pomalu odumírat, hnědnou. V zimním období odumírají úplně. O jejich kulturu v příštím roce je však postaráno, neboť v žaludku samiček drtníka jsou celé shluky nestrávených spor, výtrusů ambrosiových hub, které samička na jaře v nově vyhlodaných chodbách vyvrhuje. Larvy jsou opálově bělavé, zřetelně článkového červovitého těla, beznohé, dosti pohyblivé, opatřené poměrně silnými kusadly, způsobilými ohlodávat jedině povrchy plísňových povlaků, nezpůsobilými však hlodat ve dřevě. Larvy žijí necelé dva měsíce; v chodbách se kuklí. Kukla je z počátku takové larvy, jako byla larva, později, před líhnutím brouků, tj. za 15 dní, se zbarvuje hnědě. Vylíhlí brouci setrvávají krátkou dobu na místě takřka nehybní, protože jejich tělo je ještě měkké, pak ožírají houbový povlak většinou se brzy v chodbách páří. Líhnutí brouků spadá u nás do poloviny nebo do konce července, je však postupné a ještě v srpnu můžeme na rozříznutých chodbách nalézt někdy kukly. Oplozené a někdy i neoplozené samičky a samečci přezimují v chodbách. Z uvedeného vyplývá, že drtník sám prakticky stromům neškodí, protože chodbičky jsou celkem nepatrným poškozením, které by samo nemohlo jinak zdravé stromy poničit. Stromům však škodí uvedené ambrosiové plísně, které ke svému růstu potřebují velmi mnoho živin, jež čerpají ze dřeva, nejprve z malé hloubky, později i z velkých hloubek. Vysávané dřevo hnědne nebo bývá na podélném průřezu napadeným kmenem šedé.

        Dříve se tvrdilo, že drtník ovocný je škůdcem sekundárním jako všichni kůrovci, že tedy napadá jen stromy onemocnělé nebo jinými škodlivými činiteli zeslabené. Tento názor se však podle novějších pozorování zdá být nesprávným, protože i u nás máme již velmi mnoho dokladů o tom, že jde o škůece primárního, který napadá stromy a stromky zcela zdravé, ničím nezeslabené a nenapadené.

        Dírky u součků ve kmenech a silnějších větvích, často mladých stromků (nejčastěji volných krsků a vřeten do stáří 9 let), vyplněné buď běložlutou drtí, nebo volné, jevící se jako černé body, jsou prakticky prvním zjevným příznakem napadení, po něm následuje vadnutí listů a pozvolné usychání celých větví. Obyčejně teprve toto vadnutí upozorní majitele napadených stromků, že stromek je churav. Mladším stromkům je drtník mnohem nebezpečnější než starým. Ve smíšených porostech vyhledává drtník zpravidla jen jeden druh, takže bývají napadeny nejčastěji jen jabloně nebo jen peckoviny a velmi často jen některé odrůdy jabloní, zatím co ostatní jsou zcela opomíjeny. Trvá-li však napadení sadu déle než tři roky, rozšíří se škůdce postupně i na jiné odrůdy. Tak na Slánsku byly r. 1949 v četných zahradách a zahrádkách napadeny přednostně Londýnské jadernáče a Nonnetit, zatím co jiné odrůdy jako Ontario, Landsberská, byly napadeny ojediněle a jiné nebyly napadeny vůbec, ačkoliv rostly ve stejném prostředí a byly stejného stáří. Je pravděpodobné, že jde o rasy škůdce, které se v každém kraji projevují jinak. Jisto však je, že nejčastěji jsou napadány jabloně, z nich především mladé tvarované stromky do stáří 9 let, pak hrušně, mnohem méně peckoviny. Bývá však napadána také réva vinná a mnoho druhů neovocných.

        Životaschopnost drtníka je přímo obdivuhodná. Zhorší-li se pro něho životní podmínky prostředí, přizpůsobí se tak, že dovede i v suchém dřevě hospodařit s vodou potřebnou k růstu ambrosiových plísní a může se v něm vyvinout. To je velmi důležitý poznatek pro praxi ochrany. Nestačí proto napadené a mnohdy již suché stromky odstranit ze sadu nebo je zpracovat na palivo, nýbrž je nutno takové dřevo spálit co nejdříve, protože jinak je stále zdrojem nákazy.

 

        Ochrana: Ačkoliv drtník napadá nejen stromky zesláblé, ale i zcela zdravé, nutno dbát toho, aby pěstované stromky měly co nejlepší výživu a především aby netrpěly suchem. Zdá se, že sucho v půdě je důležitým faktorem ve vývoji tohoto škůdce. Není to však pravidlem. Napadené stromky nebo jen jejich napadené části odstraníme ihned, jakmile zjistíme, že jsou napadeny, nejpozději při předjarním řezu, kdy se na napadení nejčastěji přijde. Na jaře, v dubnu nebo počátkem května, před náletem drtníků, postřikujeme ohrožené stormky karbolineem, které, jak zjištěno, působí na samičky odpudivě, takže na postříkané stromy buď nenaletují vůbec, nebo se na nich aspoň dlouho nezdržují a nevyhlodávají v jejich kmenech matečné chodbičky. Také nátěry ohrožených stromků řídkou kaší z mazlavé hlíny a přípravku HCH se ukázaly velmi dobrým a stromkům neškodícím ochranným prostředkem. Nidky se však nedoporučuje natírat kmeny dehtem, i když dehet drtníku velmi odpuzuje.

        Slabě napadené stromky cenných odrůd jabloní nebo jiných druhů možno zachránit tím způsobem, že do dírek vystřikneme injekční stříkačkou sirouhlík a dírky ucpeme. Tento způsob přímé ochrany je však úspěšný jen tehdy, jde-li o počáteční napadení, kdy chodbička není ještě dlouhá a rozvětvená, takže sirouhlík pronikne hluboko a zasáhne jak brouky, tak larvy.

        Přirozených nepřátel má drtník ovocný velmi málo. Ptáci tohoto škůdce nehubí téměř vůbec; pozorovali jsme strakapúdy, kteří v zamořených sadech vybírali pod obnaženou kůrou především pravé kůrovce, drtníka zřídka kdy. Z cizopasníků drtníka byly zjištěny tyto druhy: Perniphora robota, Pseudopimpla anisandri, Colydium filiforne, Oxylaemus casus a Hypophloeus bicolor, zjištěný hlavně na napadených dubech. Nepodařilo se nám je zatím zjistit na ovocných stromech, ani v místech, kde došlo k velmi silným výskytům drtníka, takže takřka každý strom nebo stromek byl napaden.

        V mnoha případech se podařilo i stromky drtníkem silně napadené zachránit, jestliže jim byla co nejvýhodněji upravena výživa a postaráno především o zavlažování nebo aspoň o mulchování, šlo-li o stromky rostoucí v suchém prostředí. Možná že jen tyto okolnosti se ukáží v budoucnu jako rozhodující v preventivní ochraně proti drtníku, pokládanému dnes za škůdce velmi závažného.