Padlí révy vinné

Uncinula nestor (Schw.) Burr. – Oidium tuckeri Berk.

        Padlí je místy a v některých letech nebezpečná choroba révy viné. Napadá všechny podzemní části vinného keře. Je působena vřeckatou houbou Uncinula nestor (Schw.) Burr. (Ascomycetes, řád Erysiphales, čeleď Erysiphaceae), vlastně její konidiovou formou, zvanou Oidium tuckeri Berk. Běžné názvy padlí jsou též černá ruda, moučenka, múčenka, oidium. Choroba je původu amerického, v Evropě byla po prvé zpozorována v r. 1845. Padlí révy vinné cizopasí na révě vinné, Vitis vinifera, V. rupestris, V. riparia, loubinci, Parthenocissus (Ampelopsis) quinquefolius (L.) Planch. Americké révy jsou v Americe proti padlí náchylné, v Evropě značně odolné, kříženci mezi nimi a révou vinnou jsou náchylní v různém stupni. Všeobecně jsou odrůdy evropské révy vinné proti padlí podstatně náchylnější než druhy amerických rév. Révy při stěnách (špalírové) a skleníkové napadá padlí zvlášť silně a je pro ně chorobou namnoze nebezpečnější než peronospora. Hlavní plodní forma, vřecková (kleistokarpie), byla zjištěna až v r. 1892 ve Francii, u nás teprve v posledních desetiletích.

        První příznaky onemocnění se objevují na révě již brzo po rašení, v květnu, a to jak na prýtu, tak zejména na listech. Jsou to bělavé skvrnky roztroušené na listech, jakoby poprášené, a to hlavně na líci, později též na rubu; objeví se v polohách zvláště pro padlí příznivých. Na Krymu bylo zjištěno, že porost padlí se na mladých listech objeví, když součet průměrných denních teplot (za 24 hodin) činí od rašení pupenů 237 °C – již podle toho jde o houbu teplomilnou. Fenologické SKALNÍKOVO pravidlo: „Když rostou smrže (v květnu), dá se očekávat nebezpečný výskyt padlí“ souhlasně ukazuje na význam teplého počasí pro nákazu révy a rozvoj houby. Ještě před objevením plodonosného porostu mívají napadené listy charakteristický matný lesk. Bělavě šedý práškovitý povlak se skládá z vláken podhoubí a z jeho zvedajících se větví, na jejichž koncích se jednotlivě nebo v řetízcích oddělují vejčité výtrusy – konidie. Jimi se houba od jara do podzimu na vinici šíří. Konidie jsou vejčité nebo soudečkovité, 28 – 36 µ x 14 – 18 µ velké. Jsou odmršťovány až do vzdálenosti 20 cm, snadno unášeny větrem a přenášeny též hmyzem i člověkem při práci. Rychle rozšiřují nákazu z původního malého počtu „hnízd“ na velké plochy vinic. „Hnízda“ bývají skoro pravidelně na určitých částech viničných tratí, na tzv. indikačních vinicích – je jim třeba věnovat zvýšenou pozornost pro signalisaci výskytu padlí. Ochuravělé listy se pak pokrývají plodonosným bělavým povlakem. Místa, kde jsou zvlášť hojné přísavky, se jeví jako velmi drobné černavé tečky. Tyto přísavky (haustoria) vysílá houba do pokožkových buněk listu a napadené buňky odumírají. Listy se prohýbají, zkrucují, zasychají, někdy i opadávají. Na prýtech se objevují šedohnědé až tmavé skvrny; silně napadené prýty později zasychají. Skvrny na prýtech jsou slabě vyvýšené, protáhlé, až 1,5 cm dlouhé, pokryté jemným bělavým myceliem (podhoubím). Mycelium padlí bují však též na bobulích, stopkách bobulí i kůře. Na bobulích je pak bělošedavý nádech, bobule jsou kyselé a zasychají. Zcela mladé napadené bobule zatvrdnou a nedozrají vůbec; při odumírání a zkorkovatění pokožkových buněk bobule praskají pod tlakem rostoucí šťavnaté dužniny. Praskliny jsou typické; nastává „semenná průtrž“ – je vidět obnažená semena. Starší, tatko popraskané bobule za vlhka hnijí. Růst keře trpí, dřevo špatně vyzrává, zvyšuje se citlivost proti mrazům, keře jsou jakoby zvadlé, páchnou plesnivinou. Od jara do podzimu je řada generací letních výtrusů. Konidie klíčí ojediněle již při 4,5 °C, nejlépe klíčí při teplotách 22 – 30 °C. Konidie se na hyfách podhoubí již netvoří při 29 – 30 °C a konidie i mycelium hyne při 37 – 40 °C. Inkubace (od nákazy do nové reprodukce – vytváření konidií) trvá při 10 °C 9 – 10 dnů, při 22 °C pouze 3 – 4 dny. Konidie nepotřebují ke klíčení přímý styk s vodou, není tedy nutný déšť nebo rosa, aby vyklíčily, klíčí již při 70 – 80 % relativní vzdušné vlhkosti. Starší listy jsou vůči nákaze odolnější, nakazí se až při vyšší vzdušné vlhkosti než citlivější listy mladé. Konidie při slabých mrazících nehynou, hynou při prudkém oteplení, následujícím po chladnu. Délka inkubační doby není závislá na vzdušné vlhkosti. Ve vlhčím ovzduší jsou plodonosné porosty s konidiemi bohatší, zvláště při zatažené obloze (rozptýleném světle), na zastíněných stanovištích. Konidie se však hojně tvoří i na osluněných stanovištích při trvale suchém počasí. V létě a hlavně k podzimu (po suchém létě) se u nás vytvářejí – všeobecně vzácně a často vůbec ne – též hlavní plodní formy, plodničky (kleistokarpie) a vřecka. Bývají na bobulích, na vřeténku hroznů, na listech. Pro přezimování padlí je u nás málo významné, pouze malá část jich až na jaře vytvoří vřecka s výtrusy, a ty jsou, jak se zdá, neklíčivé. Plodničky jsou kulovité, černé, roztroušené, 70 – 122 µ velké, mají 7 – 32 přívěsků, až do poloviny jejich délky hnědých, často vícebuněčných, někdy větvených, na konci většinou spirálovitě stočených. V plodničkách je po 4 – 6 vejčitých vřeckách, 50 – 60 x 25 – 35 µ velkých; ve vřeckách je po 4 – 6 vejčitých, 20 – 25 x 10 – 12 µ velkých výtrusech (askosporách).

        Přezimování padlí révy vinné, ač jde o chorobu důležitou a poměrně dlouho známou, není pro všechny polohy plně probádáno. Jisto je, že k úspěšnému zachování z roku do roku padlí nepotřebuje plodničky (kleistokarpie) – také je u nás např. většinou nemá. Přezimuje proto ve tvaru podhoubí, není však zcela spolehlivě zjištěno, zda podhoubí, které přezimovalo na povrchu větévek, na spadaných listech a na pupenech, je živé a schopné, aby nakazilo mladé listy. Podle analogie u jiných druhů padlí připadá důležitá úloha při přezimování jeho myceliu uvnitř pupenů. Mycelium padlí přezimuje též v korových vrstvách pletiva letorostů a v uschlé dužnině napadených bobulí.

        Choroba je zvláště nebezpečná na místech málo vzdušných. Vlhčí, teplé počasí, střídání teplých dnů a studených nocí, pokles buněčného napětí (též při trvalém suchu a vysokých teplotách) je jejímu rozvoji příznivý. Sušší vinice, vinice v hustém sponu a přehoustlé keře jím trpí více. U nás se padlí nebezpečněji vyskytuje pravidelně až od července, zejména tehdy, když teploty trvale přestupují 20 °C, a pak zvláště silně v teplém září a říjnu, často až po vinobraní. Jednostranná výživa dusíkem, zdá se, rozvoj choroby podporuje. Různé odrůdy jeví dosti odlišný stupeň náchylnosti. Mezi odolnější se řadívají Tramíny, Ryzlinky, Chrupky, Semillon; k náchylným odrůdy s tenčí slupkou: Muškáty, Sylvánské, Portugalské modré, Neuburské, Portugalské šedé aj. Podle některých zpráv odrůda podnože může míti vliv na termín výskytu padlí. Vztah mezi ošetřením organickými přípravky proti peronospoře a výskytem padlí – tvrdívá se, že na révách organickými přípravky ošetřených se vyskytuje silněji – není dosud vyjasněn.

        V boji proti padlí je třeba zachovávat všechna opatření směřující k čistotě vinic: zničit odumřelé hrozny, zarýt list nebo jej z vinice odklidit, silně napadené prýty – zvláště na podzim – osečkovat a zneškodnit, sestříhané dřevo na jaře odklidit a spálit, révu řádně živit, keře neponechávat příliš husté. Doporučují se zimní postřiky révy a půdy před sestřihem 3 – 4 % Polybaritem nebo 5 % sírovápnem, jejich účinnost není však dost vyzkoušená. V ohrožených tratích je nejúčinnější a nezbytné bojovat proti padlí ve vegetaci, a to sirnatými přípravky – poprašováním jemně mletou sírou nebo postřikem sirnatými přípravky (tzv. koloidní sírou – 0,5 – 0,6 % Sulikolem nebo 1 % Polybaritem). Po prvé se má réva poprašovat nebo postřikovat brzo po rašení, rozhodně před květem a hned po květu, pak za 15 dnů a podle potřeby ještě 2krát po 10 – 15 dnech. V ohrožovaných polohách není správné čekat až na silnější výskyt padlí v červenci či dokonce později, při silném výskytu padlí zákrok již málo pomáhá. Byly-li první 3 postřiky (před květem, po květu a pak po 15 dnech) řádně provedeny, tu již pravidelně dalších postřiků od poloviny července zapotřebí není, třebaže se padlí obvykle právě od července a srpna projevuje silněji. Při poprašování možno počítat asi s 15 kg při prvním a s 50 kg síry při posledním poprášením na 1 ha, při leteckém poprašování méně. Při použití sirnatých přípravků za velmi teplého a slunečného počasí a výjimečně též při sražení mlhy mohou být lehce připáleny listy. Stává se to, bylo-li poprašováno nebo postřikováno příliš vydatně a nestejnoměrně nebo v příliš silné vrstvě; takové ošetření je podle zkušeností méně účinné. Naproti tomu třeba důrazně připomenout, že fungicidní (houbomorný) účinek síry a sirnatých přípravků proti padlí nastává až při teplotách nad 16 °C (nejúčinnější je zákrok při 25 °C), nemělo by tedy smyslu používat jich za chladného počasí. Hrozny ošetřované na počátku zralosti a při zrání sirnatými přípravky dávají vína s pachem po síře, proto se vyvarujeme příliš pozdních zákroků. K omezení výskytu padlí v příštím roce doporučujeme důkladné ošetření vinice po vinobraní až do opadu listů, aby se padlí na keřích nerozmohlo. Při ošetřování vinice možno počítat s jednou generací padlí asi ve 14 dnech. „Hnízda“, kde se prvé padlí vyskytne, je třeba zvlášť vydatně ošetřit, současně s tím však i celou vinici. Napadení révy peronosporou nevylučuje napadení padlím, a proto je často nutno bojovat proti oběma chorobám. Pak se doporučuje buď ošetřit révu proti peronospoře a pak sířit, nebo se měďnatý a sirnatý přípravek kombinují: síra nebo Sulikol se v patřičné koncentraci přidává k měďnatému přípravku (bordóské jíše, Kuprikolu, k přípravkům založeným na kysličníku měďném, jako je měď Nera, měď Sandoz). Za velmi vlhkých období pálí někdy kombinace lehce listy a působívají rzivost slupky bobulí, zvláště, bylo-li ze sirnatých přípravků použito polysulfidu barya (Polybaritu – při této kombinaci dochází k „pálení“ i za sucha). V poslední době se zkoušejí proti padlí též organické přípravky fungicidní, jako Ziram, Zircam, Ferbam (na basi karbamátové neboli karbaminanové). Chválena byla též kombinace proti peronospoře a padlí, pozůstávající z uhličitanu měďnatého a thiokarbamátu.

        Z antagonistických organismů bývá častěji, za vlhkých období, nalézána superparasitická houba Cicinnobolus cesatii De By (bližší viz str. 106 u padlí jabloňového), napadající podhoubí padlí, které hnědne a odumírá. O této houbě, která je, zdá se, na padlí révovém méně rozšířena, nedošly dosud zprávy, že by padlí silněji poškodila. Přesto by se doporučovalo rozšířit tuto užitečnou houbu z míst, kde se silněji vyskytla, i do krajů, kde dosud není (připevněním listů napadených padlím a houbou na listy révy napadené jen padlím). Jsou též zprávy z Ruska (FAJNŠTEJN, 1952) o úspěšném využití mykolytických bakterií v nálevu chlévské mrvy k postřiku proti padlí révovému. V Bulharsku (KLINKOWSKI, 1953) praktikují přípravu nálevu tak, že zřeďují kravský hnůj vodou, po třídenním stání zředí vodou v poměru 1 : 3 a pak stříkají. U nástato metoda nepřestoupila stadium zkoušek.