Rzivost hrušní

Gymnosporangium sabinae (Dicks.) Wint.

 

    Rez hrušňová, Gymnosporangium sabinae (Dicks.) Wint., houba stopkovýtrusá (Basidiomycetes), patří do řádu Uredinales, je pravým parasitem. Je to rez dvojsytná, žijící na jalovci chvojce neboli chvojce klášterské (Juniperus sabina L.) a na hrušni. Podhoubí této rzi prorůstá po léta větve jalovce chvojky a při příznivých okolnostech, především při víceletém napadení, vytváří na lahvicovitě zduřených částech větší ložiska zimních výtrusů (teliospor), a to již od konce března do poloviny dubna, v některých letech až do konce května i později, tedy v době vývinu hrušňových listů. Již během zimy se připravuje tvorba těchto ložisek, poznatelných podle úzkých, později příčných žlutavých jizev v kůře. Na zduřených větvích ve velkých skupinách vyrůstají světle žlutohnědé, až 2 cm dlouhé, jazýčkovité, mírně zploštělé výrůstky – ložiska zimních spor, za vlhka slizovité, za sucha prášivé. Tyto výrůstky, vyprášivší zimní spory, odpadávají a zanechávají na větvi typické jizvy, někdy taková větev roní pryskyřici a odumírá. Z vyprášených teliospor z těchto ložisek se zčásti již v témže jaře po klíčení vyvinují výtrusky (bazidiospory), schopné nakazit listy hrušní. Na hrušních v červnu, ve vlhkých a studených letech až v červenci (tak tomu bylo např. v r. 1954) se objevují pak tmavě oranžové, trochu zduřující, prohlubující se a zvětšující se skvrny, mírně eliptické, uprostřed a na okrajích tmavší. Na líci listů se tvoří za 14 – 20 dnů na těchto skvrnách v lepkavých kapkách spermacie, později (za 100 – 140 dní po nákaze) na rubu těchto skvrn se vyvíjejí aecie (prášilky). Tyto prášilky jsou pohárkovité, ke konci zúžené, rýhované, oranžově červené. Rostou ve skupinách, na konci se otevírají a vypouštějí prášilkové výtrusy (aeciospory), schopné nakazit jen jalovec chvojku. Prášilky se tvoří i na letorostech, řapících, stopkách a na plodech hrušní. Podhoubí rzi přezimuje – jen přechodně – i v letorostech hrušňových, trvale se však nemůže tato rez na hrušni bez přechodu na jalovec chvojku udržet. Letní spory (uredospory) u této rzi známy nejsou. Nákaza se může z onemocnělých jalovců chvojek šířit normálně do vzdálenosti kolem 100 m; je-li unášena větrem, pak do 300 m a výjimečně až do 500 m.

    Rez hrušňová je u nás v nížinách i v podhůří, celkem roztroušeně. Ojediněle byly zaznamenány i hromadné silné výskyty na větším počtu hrušňových stromů, kde infekce pocházela i z jediné nakažené chvojky rostoucí v blízkosti. Ke kalamitním škodám u nás dosud podle zpráv, kterých se nám dostalo, nedošlo. Jsou však známy případy (Čistá u Rakovníka 1942), že hrušně byly napadeny tak silně, že listy usychaly.

    Nákazy touto rzí jsou u hrušní silnější v teplých a vlhkých letech. Ve velmi studených, byť vlhkých letech může být vývin prášilek na hrušních i tak pomalý, že před opadáváním listů nedozrají, a byl-li list ihned shrabán, nemusí dojít ani k nákaze jalovců chvojek. To ovšem třeba posuzovat opatrně, poněvadž nákaza se na větvích jalovců projeví zpravidla až za dva roky. Na hrušních znamená silné napadení listů ztrátu asimilační plochy, předčasný opad listů, nedozrávání plodů, ztrátu zásobních látek, zmenšení přírůstků. Jalovec chvojka nemá být pěstován v blízkosti hrušní. Zduřené jeho větve, hostící rez, je nutno odřezat a spálit. V malém, není-li napadení hrušní silné, je možno otrhat nakažené listy. Různé odrůdy hrušní jsou různě náchylné, náchylnost je však značně měnlivá. Angoulemská a rané odrůdy patří k náchylným. Ložiska zimních spor na jalovci můžeme zničit ještě před jejich vyprášením postřikem 3 % bordóskou nebo 5 % sírovápennou jíchou nebo 2 % organickými barvivy. Ochranný postřik měďnatými nebo sirnatými přípravky na hrušních není spolehlivý.