Obaleči rodu cacoecia hübner 

        Na ovocných stromech žije řada obalečů, jejichž housenky ožírají listí, většinou tak, že žijí mezi dvěma spředenými listy a po ukončení žiru se zde i kuklí. Jsou to vesměs druhy blízce příbuzné obaleči jablečnému, původci červivosti jádrového ovoce, ale zbarvením rozdílní. Většinou jsou to hnědí, v rozpětí křídel 16 – 18 mm velcí motýlci. Nikdy nezpůsobují holožíry, přesto však mohou být jejich škody, v praxi omylem přisuzované píďalkám, dost značné. Často bývají jejich housenkami k listům připřádány i plody a s povrchu také ožírány. Housenky jsou před den ukryty, v noci je zastihneme často i na povrchu listů, proto je nelze zasáhnout dotykovými přípravky.

        U nás se nejhojněji vyskytují tyto druhy:

        Cacoecia podana Scop. – polyfágní druh, jehož zelené housenky s tmavou hlavou zastihneme na křovinách bobulovin, též však na jabloních a mezi spředenými listy vlašského ořešáku. Na jaře ožírají velmi často i květy nebo rašící pupeny. U nás způsobuje tento druh největší škody na rybízu a na jabloních. Bývá často příčinou sporů, že jde o píďalku a že předjarní postřiky proti píďalce podzimní nebyly neúčinné. Na hrušních a na jabloních žije podobný a stejně hojný obaleč C. xylosteana L., který napadá u nás mnoho druhů listnáčů. Z ovocných stromů nalezneme jeho ojediněle se vyskytující housenky nejčastěji na třešni, švestce, jeřábu a ostružiníku. Žijí však také na zimolezu, lípe, jívě, jasanu a dubu.

        Obaleč růžový, cacoecia rosana L., je jedním z našich nejrozšířenějších druhů. Housenku můžeme v červnu zastihnout na celé řadě listnáčů. Přezimují vajíčka pohromadě nakladená na kůře. V některých letech bývají žíry housenek tohoto druhu tak značné, že bývají ožrány i celé větve jako od píďalek.

        C. sorbiana Hbn. škodí u nás podobně jako předešlý, není však nikdy tak hojný.

        Obaleč hlohový, C. crataegana Hbn., napadá u nás především peckoviny, zejména třešně, meruňky a višně. Normálně nebývá druhem hojným, vyskytuje se spíše vzácně, ale v některých letech, zejména tam, kde nejsou pravidelně prováděny předjarní postřiky, se může rozmnožit velmi značně a způsobit pak i větší škody (Hořice v Podkrkonoší s celým okolím r. 1950). Vajíčka nakladená ke konci léta jsou přikryta bílým, ztuhlým slizem, takže skupina vajíček je spíše podobná skvrně hašeného vápna. Vajíčka nalezneme na silnějších větvích nebo i na kmenech. Housenky se z nich líhnou na jaře brzy po rozvití pupenů, provrtávají krunýř četnými otvůrky, takže bílá skvrna se pak jeví jakoby propíchána jehlou. Rozlézají se po stromě a žijí jednotlivě mezi dvěma spředenými listy. Jejich žír stejný jako u píďalky podzimní. Dospělá housenka je přes 1 cm dlouhá, černozelená až černá, velmi mrštná, takže roztrhneme-li spředené listy, mezi nimiž je před den schována, hadovitými pohyby se osvobodí a spouští se rychle k zemi. Kuklí se na místě žíru, kukla je černohnědá. Motýl je od ostatních druhů snadno poznatelný tmavším zbarvením.

 

        Ochrana: Nejspolehlivější jsou předjarní postřiky organickými barvivy, kterými lze zasáhnout největší procento přezimujících vajíček. Naproti tomu dotykové přípravky, jak již uvedeno, bývají málo úspěšné nebo zcela neúspěšné. Dobrých výsledků bylo v posledních letech dosaženo – zatím ovšem jen pokusně – použitím systemicky působících insekticidů Systox v koncentraci 0,035 %.