Bílá hniloba hroznů

Coniella diplodiella (Speg.) Pet. et Syd. = Coniothyrium diplodiella (Speg.) Sacc. 

 

        Je to houba nedokonale známá (Deuteromycetes = Fungi imperfecti), poloparasitická, napadající jen révu vinnou, a to hlavně bobule poraněné kroupami nebo jiným činitelem (hmyzem, ptactvem, housenkami obalečů, nářadím). V silně poraněných a houbou napadených hroznech nakazí tento parasit výjimečně i neporušené bobule; jindy houba prorůstá i do stopek a celý hrozen zasychá. Napadení dřeva je známo hlavně u amerických podnožových rév; kůra je při něm podélně rozbrázděna, rozvlákněna. Takové řízky jsou jako podnože nepoužitelné. Též mladé výhony mohou být po krupobití napadeny. Řídce bývají napadány též listy. Na takových poraněných a nakažených listech vznikají pak hnědé skvrny, listy zasychají a zůstávají viset na keři. Bílá hniloba se objevuje na hroznech zejména často v těch končinách, kde hojně padají kroupy. Houba nenapadá bobule zcela malé, s nepatrným obsahem cukru, rozrůstá se však již na bobulích majících nad 0,5 % cukru, tedy zvláště od poloviny srpna do poloviny září. Vysoký obsah cukru v bobulích před zráním prakticky nedovoluje již vývoj houby.

        Kroupami vzniká tzv. semenná průtrž, popukání bobulí následované hnilobou. Bobule předčasně hnědnou, až zčernají, barví se bledošedě, pukají, scvrkávají se, zasychají i opadávají; za mokra následuje bakterijí hniloba, za sucha zůstávají bobule mumifikovány viset na keři. Houba je mnohotvárná: letní výtrusy (konidie) se tvoří přímo na větvích podhoubí nebo na výtrusonoších, jsou bezbarvé až světle hnědé, 3 – 4 x 6 – 8 µ velké; dále v mikropyknidách, v nichž jsou tyčinkovité výtrusy uprostřed silnější, 4 – 6 x 1,5 µ velké, a v makropyknidách, kulovitých nebo zploštělých plodničkách, 100 – 150 µ velkých, v nichž jsou výtrusy vejčité, tmavé, 7 – 19 x 3 – 9 µ velké. Hlavní plodní formy, vřecková, se vyvíjí v periteciích (plodničkách) ve spadaných listech avšak velmi vzácně a její příslušnost ke konidiové formě není zcela ověřena. Perithecia jsou okrouhlá, černá, uvnitř je vřecko chovající bezbarvé až citronově žluté askospory, nejprve dvoubuněčné, později čtyřbuněčné. Askospory (vřeckové spory) jsou 3,75 x 15 µ velké. Pyknidy, založené ve stromatech pod pokožkou, jsou nejhojnější na bobulích. Také těmito makropyknidami na opadaných bobulích a hroznech – pokud je známo – houba nejčastěji přezimuje. Tyto makropyknidy, obalené shluky mycelia (pseudosklerociem), udrží se v půdě na živu po několik let, ale neklíčí. Bobule a výhony se nakazí sporami houby, vynesenými částečkami půdy; napadené bobule se proto nemají dostat do půdy. Kroupami poraněné bobule se však musí otrhávat a sbírat ihned, po 24 hodinách by to už bylo bez účinku, poněvadž houba bobule rychle infikuje a infekční vlákno houby prorůstá v mezibuněčných prostorách i skrze buněčné stěny. Houba je teplomilná – optimální teplota pro klíčení výtrusů je 25 až 30 °C, maximum + 38 °C, minimum pod + 5 °C. K nákaze je třeba značného vlhka, proto houba napadá vlhký substrát poraněných bobulí. U nás byla dosud pozorována velmi vzácně; v r. 1948 způsobila v české vinařské oblasti v místě omezených polohách 30 % ztrátu hroznů (Karlštejn).

        Náchylnost u jednotlivých odrůd se dosti liší. Kromě opatření již dříve uvedených (dokonale odstranit zejména poraněné a houbou napadené bobule atd.) se osvědčují též zákroky fytofarmaceutické, a to ihned po krupobití – nejpozději do 16 hod. Doporučuje se poprašovat hrozny houbomornými a vysušujícími prostředky, jako jsou např. měďnatá vápna založená na oxychloridech mědi nebo práškovitá síra ve směsi s vápnem v poměru 1 : 3 – 4, nebo směs ze 60 % síry, 32 % cementu, 8 % sody. Doporučují se i postřiky sirnatými přípravky: 0,5 % sírovápnem nebo 0,5 % sirnými játry. Ihned po krupobití, jakmile listy oschnou, nejpozději do 12 hodin, je účinný též postřik 0,3 % roztokem skalice modré nebo 1 % bordóskou jíchou. S úspěchem se zkoušejí též organické fungicidy, např. kaptanové. Tetramethylthiuramdisulfid již v množství 5 mg na 10 g půdy hubí i pyknidy v půdě.