Vrtule třešňová

Rhagoletis cerasi (L.)

        Všeobecně známý původce červivosti třešní a višní. Je rozšířena po celé Evropě, zejména střední a jižní.

        Moucha (z čeledi Trypetidae) je 3,5 – 5 mm dlouhá, černá, s krátkými červenožlutými tykadly. Hlava je žlutohnědá, okraje hnědočervených, za živa zeleně lesklých očí jsou úzce žlutě obroubené. Hruď s tmavšími černými podélnými pruhy a zadeček jsou černé, lesklé, krátce a řídce chlupaté, štítek je jasně žlutý, jak je vidět i pouhým okem. Křídla jsou sklovitě průhledná, s charakteristickými šedými, příčně položenými kresbami. Zadeček samičky má vysunutelné kladélko, které umožňuje samičce prorazit pokožku plodů a vložit vajíčko do dužniny. Vajíčka jsou bílá, podlouhlá, s měkkou skořápkou; do plodů třešní a višní jsou vždy kladena jednotlivě. Larva z vajíčka vylíhlá je bělavá, lesklá, typického tvaru muších beznohých larev. Dospělosti je 6 mm dlouhá, 1,8 mm široká, na přídi těla do špičky zúžená; její tělo je zřetelně článkované a končí tupě. Ústní ústrojí larvy, kterým je dužnina plodů seškrábávána a hromaděna přímo do úst, je černé. Lara žije 20 – 22 dní, tedy plné tři týdny, kuklí se v půdě v hloubce obyčejně jen několika cm. Kukla je 4 mm dlouhá, 2 mm široká, slámově žlutá, válcovitě soudkovitého tvaru, málo lesklá. Její články jsou málo znatelné. Samička vrtule klade vajíčka v poledních hodinách za slunečného a teplého počasí. Tehdy je velmi čilá, poletuje a pobíhá po listech na osluněných polohách. Nikdy neklade vajíčka, je-li teplota nižší nežli 18 až 20 °C. Klade vajíčka v době, kdy se třešně počínají červenat, zapalovat, též však do plodů ještě zelených, dosti tvrdých. Do třešní v pozdějším stupni vývoje vajíčka již neklade. Není přesně znám počet vajíček nakladených jednou samičkou, odhaduje se však na 40 – 100. Průměrně tedy znehodnotí červivostí jediná samička asi 50 třešní nebo višní. Plody jsou červivostí larev poškozeny vždy kolem pecky, kde je dužnina kašovitě rozbředlá, smíšená s trusem. Na povrchu napadených třešní se jeví především v době zralosti znaky napadení podle malé prohlubinky, nejčastěji blízko stopky, kudy bylo vloženo vajíčko. Žír larvy postupuje shora dolů, nikdy není larva u zralých třešní ve šťávě, protože k dýchání potřebuje vzduch (ve vodě se zakrátko utopí). Je-li léto velmi suché a půda pod stromy tvrdá, kuklíse dospělé larvy často zcela na povrchu půdy. Většinou však odlézají v takových případech na vhodné místo nedaleko od místa, kam spadly, a kuklí se i ve štěrbinách suchem rozpraskalé půdy. Kukly mohou i dvakrát přezimovat. Tvrdí se, že vrtule nenapadá jen třešně, že může napadat i plody dřišťálu, dokonce zimolez obecný a tatarský i plody mahalebky. Tato tvrzení se nám nepodařilo u nás ověřit a máme za to, že jsou nesprávná, že jde o jiný druh vrtule, Rhagoletis alternata Fall. Třešně raných odrůd trpí červivostí méně než třešně středně rané a pozdní. Velmi u nás proto trpí červivostí chrupky. Troprichterova polochrupka a Uherka velká, které bývají i 100 % červivé, takže jsou pro konsum a konzervárenské účely k nepotřebě. Měkké odrůdy jsou více napadány než tvrdé a sladké odrůdy více než kyselé a višně. Plané třešně trpí většinou mnohem méně červivostí než odrůdy kulturní. Dále lze tvrdit, že třešňovky v rovině, v nízké nadmořské výšce, jsou mnohem více napadány než sady ležící výše než 350 – 400 m n. m. Napadení třešní červivostí v různých letech velmi kolísá. Silně červivý rok neznamená, že se musí druhým rokem opakovat, i když byla mírná zima. Naopak velmi tuhé mrazy v zimě nemusí zmenšit nebezpečí vrtule v příštím roce, neboť kukly vrtule jsou velmi odolné proti nízkým teplotám. Podstatně může výskyt vrtule omezit silná parasitce larev a kukel vrtule, u nás ještě málo prostudovaná. Je-li po dobu zrání třešní sucho a slunečno, bývá vždy velmi silná červivost. Naproti tomu bývá nízká až velmi nízká, jestliže v době zrání třešní se střídají deštivé a studené periody, jako tomu bylo r. 1955. Pochopitelně hodně rozhoduje i mikroklima. V sadech s několika odrůdami značně náchylnými k červivosti bývají zpravidla jen některé stromy silně napadány, zatím co jiné nemusí být napadeny vůbec. Červivé třešně jsou neprodejné, hodí se jen na pálenici. Vždy však mají být sčesány všechny dříve, než z nich vylezou larvy, aby se v půdě zakuklily. Pro praxi je často velmi důležité a zcela nezbytné určit přesně procento napadení. Je to důležité především pro výkupní složky a jakostní inspekci. Lze to zjistit velmi přesně jednoduchým způsobem. Ve dvoulitrové nádobě rozpustíme 350 g kuchyňské soli ve 2 l vody. Toto množství postačí na několik zkoušek. Průměrný vzorek, obsahující 25 – 50, popř. 100 plodů třešní, ponoříme do roztoku, který jsme si připravili a jehož část jsme pro zkoušku červivosti odlili do sklenice od zavařeniny. Třešně před tím nutno zbavit stopek tím, že stopky prostě vytrhneme. Za několik minut vylézají larvy vrtule z červivých plodů ven a zůstávají v solném roztoku na dně nádoby, kdy brzy hynou. Spočítáním larev zjistíme snadno procento červivosti. I při vývozu je toto procento velmi důležité, protože dovozci požadují vždy určitou jakost a vždy stanoví přípustnou hranici červivosti. Při nedodržení přípustné hranice nastupují karanténní předpisy, podle nichž je vadné zboží likvidováno např. vhozením do moře.

        Ochrana je přímá a nepřímá. V nepřímé ochraně je především velmi důležité zakládat nové sady pokud možno jen ve vyšších polohách nad 350 m n. m. a co nejdůkladněji organizovat včas sklizeň všech třešní i po deštích popraskaných, aby nezůstaly ani nejmenší zbytky na těžko přístupných větvích, protože právě tyto zbytky mohou být velkým zdrojem červivosti v příštím roce. Nepřevážet prázdné obaly, polokleče na ovoce, kterých bylo krátce před tím použito pro třešně s vysokou červivostí, do sadů vrtulí třešňovou dosud nezamořených. Tímto způsobem, jak jsme se přesvědčili, mohou být velmi snadno přenášeny larvy nebo již kukly vrtule na jiná místa. Larvy totiž velmi často zalézají mezi laťky poloklecí a tam se buď kuklí, nebo odtud mohou být velmi snadno vytřepány při skládání poloklecí v sadě či při jakékoliv jiné manipulaci. Do nepřímé ochrany patří i vhodná volba dobrých odrůd, nepnících červivostí.

        V přímé ochraně ničíme larvy v červivých třešních prostě tím způsobem, že červivé třešně naházíme do kádí, kde je rozmačkáme, nebo k nim přidáme vodu, v níž se vylezlé larvy utopí. Jsou-li třešně dobře vyzrálé, možno tak získat dobrý materiál pro pálenice. Půdu pod silně napadenými stromy často kypříme, zejména na podzim, a vyháníme do sadů drůbež, která může sesbírat velké množství kukel. Desinfekce půdy se v zamořených sadech vždy doporučuje buď přípravky HCH, nebo vyššími dávkami kainitu či jiných žíravých hnojiv. Nemusí být provedena na ploše celého sadu; máme-li k disposici jen omezené množství přípravku HCH, stačí desinfekce jen pod stromy, které červivostí trpěly. Je pochopitelné, že desinfekce má jen tehdy očekávaný výsledek, jestliže jsou tímto způsobem ošetřeny v obcích všechny zamořené zahrady a ne jen některé. To proto, že v teplých letních dnech létá vrtule třešňová i na větší vzdálenost. Postřik třešní v době kladení vajíček vrtulí má dobrý výsledek (1 % Dynolem); musí být ovšem proveden důkladně. Jeho účinnost pro značný residuální účinek přípravků DDT je dobrá až velmi dobrá, postřik je však dost nesnadno proveditelný pro velmi značnou listovou plochu, která je velkou překážkou. Spotřeba postřikové látky je při tom značná. V Rusku měli prý dobré úspěchy s použitím vnadidla, které bylo připraveno ze směsi DDT a cukru a bylo rozetřeno na kmeny nebo větve ozářené sluncem. Vrtule se tímto způsobem přilákají a v krátké době hynou. Tento způsob ochrany jsme si ještě nemohli ověřit; jsou obavy, že by byl sice velmi dobrý, že však láká také včely.

        Vrtule třešňová nemá mnoho přirozených nepřátel. Kromě bakterií na uhynulých a zčernalých larvách nebo na kuklách byly zjištěny též houby Penicillium glaucum, Isaria farinosa, Botrytis tenella, Fusarium larvarum, Sporotrichum densum a Sporotrichum larvarum. Určitý počet larev, jak jsme se přesvědčili několikrát na více místech, padne za oběť mravencům.