Bílá skvrnitost neboli septoriosa listů hrušňových

Mycosphaerella sentina (Fr.) Schr. 

 

    Tato choroba je působená vřeckatou houbou (Ascomycetes) z řádu Sphaeriales, podle své hlavní plodní formy nazvanou Mycosphaerella sentina (Fr.) Schr. Na listech jsou často již od konce června zprvu ojedinělé, později stále četnější a od srpna až do podzimu za vlhkých let celý list pokrývající hnědé skvrnky, navzájem pravidelně nesplývající, drobné, více méně okrouhlé, nebo mající nepravidelný tvar, 1 – 4 mm (výjimečně i více) v průměru. Jsou nejprve hnědé, pak podle odrůdy hrušně červenavé, hnědě až černohnědě ovroubené, uvnitř šedé až bělavé. Silně napadené listy předčasně opadávají. Při těžkém napadení přechází houba v pozdním létě i na plody, na nichž působí korkovité, drobné i splývavé, uprostřed často světlejší skvrnky podobné pozdním nákazám strupovitostí. Na šedavých středních částech skvrn se později objevují na líci listů tečkovité černé kupičky – plodnice. Plodnice obsahují výtrusy (pyknospory, konidie) vedlejšího plodního stadia, zvaného Septoria piricola Desm. Tyto výtrusy jsou 48 – 60 µ dlouhé, 3 µ široké, vystupují z pyknid v řetězcích a nakazí ihned, jakmile se dostanou do kapek vody, další pletiva téhož nebo jiného listu. Hlavní plodní forma se vyvíjí až přes zimu v opadaných listech. Její plodnice (perithecie) obsahují vřecka s výtrusy (askosporami), dozrávajícími na jaře. Žije tedy tato houba – podobně jako fusikladium a mnohé jiné houby napadající rostliny – ve své hlavní plodní formě saprofyticky. Toto saprofytické stadium se střídá v době vegetace se stadiem parasitickým (vedlejší plodní formou). Z vřecek jsou na jaře za deště vymršťovány askospory, které nakazí opět mladé listy. Není vyloučeno, že i pyknidy přezimují a že i konidie (pyknospory) mohou být na jaře počátečním zdrojem nákazy.

    Choroba je značně sezónního rázu; nebezpečnou se stává jen za vlhkých let, zejména ve sledu několika vlhkých let, a to zvláště za deštivých jarních období příznivých nákaze. Škoda vzniká zejména vyřazením z činnosti někdy značné části asimilační plochy. Spolehlivě je známa tato houba pouze u některých odrůd hrušní z nížin i podhůří. Údaje o jejím výskytu na jabloňových listech jsou pochybné. Náchylnost je velmi různá podle odrůd i let. Dříve se tvrdívalo, že odrůdy hrušní odolnějších proti strupovitosti jsou náchylné k bílé skvrnitosti a naopak. Toto pravidlo jistě neplatí všeobecně a především neplatí pro roky příznivé jak bílé skvrnitosti, tak strupovitosti. Známe polohy a sady současně postihované oběma chorobami. Takové stromy, nejsou-li ošetřovány, bývají mnohaletým působením obou chorob značně oslabovány jak v přírůstcích, tak ve své úrodnosti.

    Ochrana: Odklidit a zneškodnit opadané listy již na podzim, aby nemohla nastat zpětná nákaza listů askosporami na jaře. Ošetřujeme-li stromy proti strupovitosti měďnatými nebo sirnatými přípravky, chráníme je též proti bílé skvrnitosti. Nebojujeme-li proti strupovitosti (u odrůd proti ní odolných, stačí postřikovat strom po prvé až po květu a za další 2 – 3 týdny měďnatými nebo sirnatými přípravky.