Červená skvrnitost listů švestkových
Polystigma rubrum (Pers.) DC.
Červená skvrnitost listů neboli polystigmosa je působena cizopasnou houbou Polystigma rubrum Pers. DC., která je přísně parasitická; napadá tedy i stromy zcela zdravé. Na listech švestek, méně už slivoní, i na trnkách se objevují od konce června, nejsilněji v srpnu a v září napřed žlutozelené až žluté, pak rumělkové, později červenohnědé, nakonec hnědé, okrouhlé nebo eliptické skvrny, obvykle 3 – 4 mm v průměru. Skvrny jsou vypouklé trochu na líc, napřed nezřetelně, později ostře odlišitelné od státního pletiva čepele, matně lesklé, na rubu jemně tmavě tečkované. Skvrny se objevují za 5 – 6 týdnů po nákaze, kdy vytvořená skvrna má již pyknidy. Tmavé tečky jsou ústí letních plodnic (pyknid), vejčitých nebo kulovitých, v nichž se vyvíjejí 30 µ dlouhé, nitkovité, bezbarvé, zakřivené pyknospory (letní výtrusy, konidie). Tyto pyknospory, vyplývající ze zralých pyknid ven, nepřetržitě ve vegetační době houbu rozšiřují, a proto nákazy neustále přibývá. Listy se za sucha částečně svinují a předčasně opadávají – při silném výskytu již v srpnu. Hlavní plodní forma je saprofytická, vyvíjí se až na opadaných listech od pozdního podzimu do jara. Jsou to plodnice (perithecie), tvořící se ve stromatu (ložisku) v pletivu skvrn. V plodnici dozrávají na jaře, hlavně však od května do poloviny června, kyjovitá vřecka (asky) s vejičtými, 10 – 13 µ dlouhými a 6 µ širokými výtrusy. Výtrusy vymršťované za deště z vřecek jsou unášeny větrem a po dopadnutí na vlhký list snadno klíčí, zejména při teplotách nad 20 °C. Klíčící vlákénko vniká do pletiva listu a do 5 – 6 týdnů vzniká skvrna, z níž pyknospory nákazu šíří dále.
Ve vlhkých jarech je nákaza silnější, další rozvoj se však spíše zesiluje v následujících sušších obdobích. I v krajích, kde choroba prakticky neškodila, se může skoro náhle velmi silně vyskytnout a pak opět rychle zmizet. Obvykle však pozorujeme v několika letech postupné zesilování a opět zeslabování nákaz. Škoda vzniká hlavně ztrátou asimilační plochy, což se projeví snížením úrody, nedozráváním plodů, menší tvorbou zásobních látek odváděných na podzim do kmene, větví i kořenů; proto napadené stromy také silněji promrzávají. Zdá se však, že i houbou produkované toxiny působí na hostitelskou rostlinu jedovatě. Při víceletém napadení odumírají letorosty i silnější větve a oslabené stromy i hynou (V nížinách při Labi v období silných invasí houby v letech 1926 – 1928). Ochuravění podporuje i jednostranná výživa při organickém hnojení, hustý zápoj stromů, přehoustlé koruny, špatné stanoviště a nedostatek vápna v půdě. Ale i sady slabě živené, na půdách bohatých vápnem, bývají červenou skvrnitostí silně postihovány. V nížinách je červená skvrnitost u nás hojnější než v chladnějších podhůřích, v nichž se však při sledu teplých let někdy vyskytuje i silně.
Pletivo napadené červenou skvrnitostí je nad jiné vyhledáváno a požíráno mravenci a plži. Na polystigmě cizopasí houba Gloeosporium polystigmicolum Bond.; její černé plodničky za vlhkých období namnoze silně pokrývají červené polystigmové skvrny.
Pro ochranu je nejdůležitější odklidit a zneškodnit ihned na podzim všechny opadané listy, ještě než zteřely. Někdy se už tímto zákrokem červená skvrnitost podstatně omezí, ba dokonce se jí zcela zabrání. Při zvláště silném výskytu trvá vyplenění houby několik let a musí být doplněno chemickými zákroky. Částečné úspěšné jsou postřiky 1 – 2 % organickými přípravky těsně před rozpukem pupenů. Také postřiky měďnatými přípravky při rašení se doporučují jako účinné. Hlavně se však doporučují postřiky sirnatými přípravky po květu (nikoliv již měďnatými, ty by pálily listy), opakované za 10 – 12 dnů již při úplném rozvinutí listů, po případě ještě jednou až do konce června. Pro správnou volbu postřikového termínu bylo by třeba zjišťovat let askospor.