Bourovec ovocný

Gastropacha quercifolia L. 

V ovocných školkách i v sadech nalezneme v květnu a v červnu jabloně, řidčeji jiné ovocné stromy s listy ožranými úplně, až na nejsilnější část hlavního listového nervu nebo až na řapík. Trus spadlý na zem svědčí o velkých housenkách. Plodů a palistů si housenka nevšímá a ani v nouzi je nežere. Housenky žijí vždy ojediněle, nebývají za dne na místě žíru, nýbrž skoro vždy se ukrývají na spodní části kmene nebo větví, znamenitě zbarvením přizpůsobeny k podkladu, na němž spočívají, takže ani zkušené oko je nenalezne. V noci se vrací housenka na místo žíru a pokračuje v něm.

Bourovecf ovocný je rozšířen v celé Evropě, vyjma nejsevernější a nejjižnější její část. Na východ sahá hranice jeho rozšíření až do Japonska. U nás je rozšířen po celém území, nikdy však není hojný, nýbrž vždy se vyskytuje jen ojediněle. Nejhojnější je v nížinách, za ovocnými stromy však postupuje vysoko do horských údolí, takže se s ním můžeme setkat i na hranici ovocných stromů na Šumavě nebo v karpatské oblasti.

Ojedilěný výskyt bourovce ovocného souvisí pravděpodobně s tím, že mnoho housenek se stává v zimním období kořistí ptáků slídících po stromech, na kterých se housenka přezimuje, nejčastěji na slabších letorostech nebo větvích, též však pod odchlípnutou starou kůrou kmenů. Ještě vzácněji se setkáme s dospělými bourovci. Létají jen v noci, velmi prudce a přiletují někdy k silným světelným zdrojům, zejména k ultrafialovému světlu. Za dne sedí motýl s křídly střechovitě přiloženými k tělu, a to tak, že zadní křídla značně vyčnívají pod křídly předními. K páření dochází podle našich pozorování v nočních hodinách. Kopulace trvá velmi dlouho, nezřídka i celý den, proto zpravidla nalezneme ráno oba skopulované jedince ještě pohromadě.  Zakrátko po kopulaci klade samička vajíčka jednotlivě nebo v menších skupinách (nejvýše po 6 kusech) na spodní stranu listů nebo i na větve, celkem 100 – 500 vajíček. Vajíčko je oválné, mírně zploštělé, bílé se zelenou kresbou. Vajíčka nejsou vykladena najednou, nýbrž v intervalech, takže kladení se může prodloužit až na jeden týden. Za 12 – 14 dní po vykladení se z vajíček líhnou housenky v mládí velmi podobné housenkám bekyně zlatořitné, takže s nimi mohou být velmi lehce zaměněny. Do konce léta se třikrát svlékají. Jakmile začne žloutnout listí, ukončí žír a polodospělé přezimují. Podklad, na kterém housenka přes zimu sedí, je jemně vystlán předivem, které jednak umožňuje housence pevnější přichycení, jednak zabraňuje provlhnutí a má pravděpodobně i velký význam tepelný, protože přinutíme-li v zimním období housenku odlézt na jiné místo, hyne. Přezimující housenka je zbarvením i plochým tvarem těla a chlupy na bocích, které splývají na podklad, tak skvěle přizpůsobena, že ji snadno přehlédneme. Nejsnáze ji nalezneme při mírném podzimním dešti, mžení, kdy se kapičky vody usazují na chlupech, jimiž je celé tělo housenky pokryto. Kapičky vody dodávají pak celému povrchu těla stříbřitého vzhledu. Jakmile na jaře začnou rašit listy, počne housenka s žírem, který se stupňuje a v červnu dosahuje maxima. Dospělá housenka je 12 cm dlouhá, téměř jako prst silná. Tělo je zbarveno šedě až šedočerně, zřídka kdy popelavě hlínožlutě. Celý povrch těla je plstnatě chlupatý. Po stranách těla jsou chlupy uspořádány do štětiček, které přiléhají k podkladu, takže housenka nevrhá žádný stín, což ještě zvyšuje její nenápadnost. Na každém článku těla jsou na hřbetní straně po jednom páru rudé nebo hnědé, částečně černě lemované drobné bradavičky; za druhým a třetím hrudním článkem pak jsou černomodré sametové zářezy, na natažené housence takřka neviditelné, objevují se však, jakmile podrážděná housenka nadzvedne příď těla a při tom ohne hlavu dolů. Na předposledním článku těla na hřbetní straně je tupý bradavičnatý výrůstek. Hlava je šedohnědá, s hnědými skvrnami. Spodní strana těla mezi nohami a pošinkami je lysá, oranžově a černě mramorovaná. Pošinky mají věnec velmi tuhých ostníčků, které umožňují housence velmi pevně se držet podkladu i za velkého větru. Dospělá housenka se zakukluje v šedém, vřetenovitě protáhlém zámotku, připevněném na kmeni nebo na větvi, na plotech, pod střechami blízkých stavení, na kůlu u stromu a na jiných podobných místech. Jak kukla, tak i nitro zámotku jsou hustě bělavě nebo růžově poprášeny. Tento prášek prý u některých lidí působí na zpocené kůži dráždivě. Za tři týdny se z kukly líhne motýl. Bývá to koncem června, častěji však až v červenci. Motýl je, jako všichni bourovci, robustního těla, celý hnědě nebo hnědočerveně zbarvený, skoro bez kreseb, přední křídla u čerstvě vylíhlých jedinců mívají nafialovělý odstín. Okraje křídel jsou zoubkovány, což zvyšuje u sedícího motýla velmi nápadně podobnost se suchým listem. Samička je vždy větší než sameček, její zadeček je na prst tlustý. Samečka snadno poznáme též podle ostřeji pilovitých a větších tykadel. Bourovec ovocný napadá z ovocných stromů především jabloně, jeřáby, švestky domácí, méně ostatní druhy. Z neovocných byl zjištěn na trnce, vrbě, topolu, růži, hlohu, olši a dokonce i na dubech.

 

Ochrana: Sběr housenek v době vegetačního klidu, zejména v předjaří při průklestu ovocných stromů, kdy na ně nejsnadněji přijdeme, je proveditelný jen v zahrádkách. Housenky zimují vždy jednotlivě. Ve školkách, kde může bourovec ovocný natropit někdy nepříjemné škody, především na jabloních, nutno při žíru vypátrat místo, kde se housenky za dne skrývají, a tam je hubit. Předjarní postřiky karbolineem hubí nesporně většinu přezimujících housenek, protože v sadech pravidelně v předjaří stříkaných se tento motýl vůbec neobjevuje. Speciálních ochranných opatření v letním období není nikdy zapotřebí. Značné množství housenek, jak už uvedeno, pohubí ptactvo, především šplhaví ptáci. Cizopasníků bylo zjištěno několik druhů, především mouchy, kuklice Sturmia bella Mg., Masicera silvatica Fall., Tachina larvarum L. Z červů byl jako cizopasník zjištěn strunovec Gordius gastropachae quercifoliae v. Sieb. (podle záznamů v literatuře).